Black rose - ze stínu na světlo

"Nesahej na mě!"

Amy se znovu probudila. Nevěděla na jak dlouho ještě usla ani kolik je hodin, ale bylo víc světla než když se probrala poprvé. Uvědomila si, že je ze spánku na stole celá rozlámaná a bolí ji celé tělo, k tomu se ještě přidala hlava která ji bolela jako střep a protože od včerejšího večera nic nejedla ani nepila, bolelo ji i břicho...
Chtěla se posadit, ale jakmile se pohla, zasáhla ji do břicha tupá bolest. Klesla proto zpátky na tenkou deku, kterou byla přes noc přikrytá.
Ani ne za dvě minuty se otevřely dveře a do místnosti vešla Grace usrkávajíc z hrnku s čajem. Než se však Amy stihla vzpamatovat a cokoli říct, už se kolem ní ovinuly Graciny paže a sesypaly se na ni otázky. "Oh Amy jsi v pořádku? Není ti nic? Co se tam dole včera stalo? Proč jsi omdlela? Tak proboha mluv Amy!" Grace na ni hleděla velkýma hnědýma očima a z jejího hlasu zněla starost a frustrace. Měla o svou kamarádku strach, vždycky byla citově rezervovaná, nikdy na sobě nedávala znát strach ani bolest, ale včera viděla v jejích očích čiré zoufalství a úzkost. Sesypala se jí v náručí jako domeček z karet a potom celý den a celou noc byla jakoby v transu... "Jsem v pohodě Grace, akorát potřebuju nějaký prášky na bolest hlavy..." Dořekla Amy, ale její hlas prozradil, že něco není v pořádku..."Děláš si ze mě srandu?!" Hlas jí vyskočil až moc vysoko. "Proboha Amy včera jsi se mi zhroutila v náručí a když jsi zrovna nebyla v bezvědomí-" Grace přerušila svou větu když jí Amy věnovala vystrašený pohled. "Jo, byla jsi v bezvědomí. Ležela jsi na podlaze a vůbec o sobě nevěděla. Zkoušeli jsme tě probudit ale nešlo to, tak jsme tě s Mirandou a Billem odnesli sem, do mojí pracovny. Bill někde našel tuhle starou deku tak ti ji sem přinesl a přikryl tě. Spala jsi od včerejších deseti hodin a probudila ses až teď..." Ale když Amy nijak nereagovala, jen dál koukala do prázdna, Grace už to nevydržela. "Tak řekneš mi už konečně co se tady děje?! K sakru Amy, málem jsme ti volali pohřebáky, mysleli že už tě nikdo neprobudí." Po menší pauze Grace dořekla: "Já neodejdu z týhle místnosti dokud mi neřekneš, co se tady děje." Když Grace skončila, byla v obličeji červenější než obvykle a leskly se jí oči.
Avšak Amy s pohledem do prázdna řekla jediná tři slova. "Zabil mého otce..." Grace rozhodila rukama. "A to je jako všechno?! Já viděla moje dvě děti a manžela probodané u mě v kuchyni... Taky to pro mě byla ztráta, to ano, ale dokázala jsem se přesto přenést."
Grace položila Amy ruku na rameno. "Pokud budeš chtít-" Začala už přívětivěji Grace, ale náhle byla přerušena. "Nesahej na mě!" Škubla sebou prudce Amy a setřáslá Gracinu ruku ze svého ramene. Až příliš rychle se zhoupla ze stolu na zem a postavila se na nohy rozhodnuta, že nesnesitelnou bolest v podbřišku bude ignorovat. Postavila se těsně před Grace a začala ji tlačit ke zdi. "Neříkej mi nic o ztrátě" Syčela nebezpečně. "Moje matka zemřela když mi bylo 6 a poslali mě do dětsáku, myslela jsem že to bylo nejhorší období mého života, ale to jsem ještě nevěděla co bude zač moje budoucí adoptivní rodina... Ztrávila jsem u Raddingových 10 let..., nedokážeš si představit jaké to bylo..." Postupovaly stále dál do rohu, v Graciných očích byl děs a ty Amyny se stahovaly do dvou úzkých čárek. "Využívali mě, nedávali mi najíst, na noc mě zavírali do sklepa a bili mě" Amy si sáhla za opasek kalhot aby vytáhla nůž a přiložila ho Grace ke krku. "Řekli mi že můj otec měl autonehodu, v ten den se moje matka opila a sfetovala a já ji musela najít a přivést domů. A teď jsem se dozvěděla, že mého otce zabil muž, se kterým jsi tři roky chodila a já jsem ho brala jako kamaráda." Amy přitlačila na nůž a Grace začal po krku stékat pramínek horké krve. "Teď mluv o ztrátě Grace" Její hlas zněl nebezpečně a tiše. "Viděla jsi tvoji matku opilou a sfetovanou tak, že ani netrefila domů? Zabil ti tvůj kamarád otce? Zavřeli tě do vězení kterému říkali domov? Znásilnil tě tvůj nevlastní bratr? Zemřela tvoje nejmilovanější osoba když ti bylo šest?" Amy vřela krev v žilách. "Ne? Tak potom nemáš právo mluvit o ztrátě." Amy přivřela oči a zpod jejího pravého víčka vyklouzla slza. Konečně oddělila svůj nůž od Gracina krku, ta se za něj okamžitě chytla a sesunula se zády opřená o stěnu k zemi. "Odpusť Amy, to jsem nevěděla..." Pokusila se říct co nejpevnějším hlasem Grace, ale stejně zněl spíš jako šepot. Amy si sedla zpátky na stůl, položila si ruku na břicho a obličej se jí automaticky stáhl do bolestné grimasy. Netušila proč ji tak bolí v podbřišku, ale ta bolest byla nesnesitelná. Grace k ní opatrně došla a postavila se za ni. "Amy...?" Oslovila ji opatrně a jemně. "Co?" Amy se třásl hlas když se snažila odpovědět co možná nejlhostejněji a bez zájmu. "Je mi to líto..." Grace do té věty vložila opravdový cit, věděla že Amy za sebou nemá moc šťastné dětství, ale tohle netušila... Netušila, že její matka fetovala a její nevlastní bratr ji znásilnil, kdyby to věděla dřív, nikdy by tohle téma nezačínala... "Teď už je to k ničemu... Lítost mi mého otce nevrátí..." Amy už zase bylo do pláče... Grace věděla že se pohybuje na tenkém ledě, ale přesto to udělala znovu, znovu položila ruku na její rameno a řekla: "Dostaneme ho Am..." Amy se na ni otočila s nevěřícným pohledem. "Koho?"
"No Denielse přece." Povzbudivě se na ni usmála Grace.
"Děláš si ze mě srandu...?" Amy už zase vstávala ze stolu. "Jak my ho dostaneme? Vždyť jsi s ním 3 roky chodila! Jak tě vůbec napadlo říct my?! Žádné my není!" Dokřičela Amy na Grace a zabouchla za sebou dveře, když odcházela z místnosti. Grace při té ráně dveřmi skoro nadskočila a křečovitě zavřela oči. Zničně se sesunula na židli na které ještě před chvíli seděla Amy a položila si ruku přes ústa, slzy nešly zadržet.