Black rose - ze stínu na světlo

"zůstaň se mnou prosím..."

Promiňte, že takhle najednou měním příběh, ale změnila jsem jméno Gill na Grace, takže nebojte, není to žádná nová postava nebo tak... Prostě jenom jiné jméno... A taky se omlouvám, že kapitola vyšla tak pozdě😞, ale musela jsem ji hodně promýšet, protože se toho od ní bude hodně odvíjet a konečně se nám trochu rozvíjí děj...
Tak si ji užijte 😊😘

"Tak, už to mám. Místo pobytu: Rusko" Začala svou větu Grace, ale záhy se zarazila a soustředěně přivřela oči. "Počkat počkat..., tohle se mi nějak nezdá... Musel přece vědět, že po něm půjdeš znovu, tak proč někam neodjel? Minule jsi mu dala co proto, nemyslím si že by to chtěl absolvovat ještě jednou... Tohle je divný, moc divný..." zakroutila hlavou na důraz svých slov Grace.
"Co další informace?" Zeptala se se skoumavým pohledem Amy.
"Rodina: Sarah Bukowski= manželka, Alexandr= mladší syn, Erik= starší syn, Emily= dcera, Marie= mladší dcera" Odpověděla jí Grace.
"On má čtyři děti?" Zeptala se Amy se zvednutým obočím. "To u mafiánů nebývá zvykem, mít tolik dětí... Kdyby ho chtěl někdo vydírat, naprosto jistě vím že by unesl jeho děti... Od koho ty informace jsou?"
"Z Jasonova počítače..." Špitla provinile Grace.
"Od Jasona?! Proboha co tě to napadlo Grace?!" Vytřeštila na ni oči Amy.
"Jason byl nejlepší a nejinformovanější tady z tohohle doupěte, tak jsem si prostě některý jeho informace půjčila no... Nevěděla jsem že nedonáší jenom on o nich nám, ale i jim o nás... Stáhla jsem je těsně před tím než to prasklo a přišli si pro něj..." Odpověděla Grace.
"Jak staré jsou?" Zeptala se už klidněji Amy.
"Vždyť říkám, těsně než ho sebrali... Takže už to může být tak půl roku..."
"Půl roku? Ty mi tady dáváš půl roku starý informace?! No to snad není pravda... Jsou tu ještě někde jeho věci?"
"Možná.." Podala neurčitou odpověď Grace.
"Nemusím se tě ptát kde jsou, viď?" Zvedla jedno obočí Amy.
"Tak pojď..." Unavěně si povzdychla Grace, a vyvedla ji ven z místnosti. Vedla ji chodbami, kterými ještě nikdy nešla, byli ještě temnějš a tmavší než ty, kterými chodila za Grace a Mirandou...
"Tak jsme tady." Oznámila jí, když se zavrzáním otevřela těžké kovové dveře. Amy s překvapeným vydechnutím vešla dovnitř. Byly tu desítky židlí, stolků, stolních lampiček a kufříků s neznámým obsahem. Když ji Grace popostrčila dovnitř a došla k hromadě věcí nad kterou přerušovaně poblikávalo světlo, konečně si všimla... Hned navršku hromady ležel kufřík s nápisem: Jason B. Deniels. Popošla k němu a vzala ho do rukou. Když si Grace všimla, s jakým zájmem ho Amy zkoumá a detailně prohlíží, musela se usmát... "Grace?" Pronesla do prázdna Am svou otázku aniž by odpoutala svůj pohled od kufříku.
"Ano Amy?" Odpověděla Grace zády opřená o sloup uprostřed místnosti, s pohrávajícím úsměvem na tváři.
"Umíš to otevřít? Je tam kód a vypadá to, že budeme potřebovat i klíč..." Řekla zamyšleně Amy stále zkoumajíc kufřík.
"Myslíš, tenhle klíč...?" Řekla s širokým úsměvem Grace, která od někud vytáhla, a držela v ruce klíček od kufříku.
Amy konečně odpoutala pohled od kufříku a podívala se na lišácky se usmívající Grace.
"Jo, tenhle klíč..." Odpověděla spokojeně, už taky usmívající se Amy. Grace se odpoutala od sloupu a s klíčem v ruce kráčela k Amy.
"Odkud ho máš? Ten klíček?" Zeptala se Amy Grace, která právě odmykala poměrně těžký kovově se lesknoucí kufřík.
"To víš, byli jsme si s Jasonem... dost blízcí... řekněme to takhle..." Grace zčervenala, když se na ni Amy podívala se zvednutým obočím a vševědoucím úsměvem.
"Ježiš Amy, vždyť mě znáš, potřebovala jsem přístup k informacím a..." Grace docházely slova.
"A co?" Podívala se na ni s šelmovským úsměvem na tváři Am.
"Vždyť víš že jsem s ním spala, no a co?" Vyštěkla na ni Grace.
Amy se ušklíbla, pamatovala si jak je jednou viděla vycházet z Jasonovy pracovny, oba byli rozcuchaní, udýchaní a celí červení... Věděla že spolu měli poměr, ale nikdy o tom spolu nemluvily... Vlastně mezi sebou o soukromých věcech nemluvily skoro vůbec... Byly to kamarádky, to ano, ale jejich přátelství se neprojevovalo jako žádná jiná přátelství... Ony spolu nechodily na obědy do luxusních restaurací, neklábosily o dětech, nestěžovaly si na manželství a nepomluovaly spolužačky ze základky... Ony si kryly záda a dělily se o informace, chránily se navzájem a slíbily si že i kdyby je někdo mučil neprozradí se...
"Tak, a je to" Prohlásila vítězně Grace, když úspěšně nastavila kód a otevřela kufr. Než z kufříku začala vytahovat věci, vytáhla z hromady před nimi stolek a kufřík na něj položila. Postupně z něj vytáhla starší notebook, pracovní telefon a plynovou osobní zbraň. Amy už se neptala odkud zná Grace heslo jeho netebooku, prostě ji nechala pracovat...
"Jason byl velice chytrý... Nasadil do Bokowskiho auta štěnici tak dobře, že ji do teď nenašli a ještě pořád funguje... A to ani nemluvě o GPS." Spokojeně se usmála Grace.
"Za chvilku tam budu Am... Am? Amy kde sakra jsi?" Volala na ni Grace, když se ji snažila najít alespoň pohledem.
Našla ji na druhém konci místnosti jak pročítá staré seznamy...
Když k ní přišla, držela v ruce složku s názvem: Henry J. White...
Kolem Amy jako by se zastavil čas, nevnímala Graciny ruce kolem ramen ani její utěšující slova. Na seznamu zavražděných Jasonem Denielsem bylo jméno jejího otce..., pravého otce kterého milovala... Z očí se jí nezastavitělně řinuly slzy a ztrácela nad sebou kontrolu. Kdyby ji Grace nechytila a nedovedla sednout si na židli, omdlela by... Hlava jí třeštila a myslela si že se za chvilku rozskočí, nohy jí těžkly a tělo přestávalo spolupracovat... Hlavou jí běželo tisíce myšlenek... Nevěděla kdy usla, tedy jestli vůbec usla, ale zdál se jí sen, neskutečně živý sen...

"Ach Bože Amy, ty jsi ale vyrostla!" Najednou se před ní zjevil její otec, usmíval se a něco říkal, ale ona tomu nerozuměla..., nechápala co se stalo a co tady dělá. "Tati..." Řekla užasle Am a běžela obejmout svého otce. Netušila jak se tu ocitla, ale připadala si jako kdyby tu už někdy byla..."Kde to jsme...?" Zeptala se Am, když se rozhlížela po prostředí ve kterém se z ničeho nic octla. "To teď není důležité Am, hlavní je proč tu jsme." Láskyplně se na ni usmál její otec. "Tak dobře..., a, proč tu tedy jsme?" "Matka ti řekla že jsem měl autonehodu že ano?" "Ano..." Smutně přitakala Amy. "Ale ty už teď víš jak to bylo doopravdy, že ano zlato?" Dívala se na něj svýma velkýma oříškovýma očima které se začaly zalívat slzami. "Jason Deniels, znáš to jméno?" Zeptal se jí otec. "Ano znám... To je ten co tě-" Otec ji objal, když jí začaly nekontrolovatelně téct slzy a ona začala vzlykat. "Ššš, neplakej Amy..." Řekl a něžně ji pohladil po tváři, čímž jí setřel slzy. "Teď mě poslouchej ano zlato?" Řekl a oči se mu taky začly lesknout. "Musíš být silná Am. Nikdy, nikdy se nesmíš vzdát. Uděláš to pro mě zlato?" Dořekl se slzami v očích. "Ano..., Ano tati..." Řekla stěží mezi vzlyky. "Matka by na tebe byla pyšná..." Řekl a políbil ji do vlasů. "Uděláš pro mě něco holčičko? Slib mi že to necháš na pokoji, že nepojedeš za Denielsem a nebudeš se mstít..." Díval se jí zpříma do očí, ale přes slzy stejně nic neviděl. Amy mu nestihla nic odpovědět, protože ji přerušil. "Musím jít Amy. Miluju tě..."
"Ne! Tati!, zůstaň se mnou prosím..." Ale už bylo pozdě. Ocitla se zase sama uprostřed kamenité cesty v nějaké zahradě. Složila tvář do dlaní, ale pláč nešel zastavit. Brečela tak dlouho dokud neusla.

Probrala se až u Grace v pracovně. Poslední co si pamatovala bylo tátovo objetí a slova "miluju tě..." Uvědomovala si že leží na stole a všude je naprostá tma. Netušila kolik je hodin, jak dlouho spala a jaký měl její sen význam. Nevěděla vůbec nic, snad jenom pociťovala pálení v očích od neustálého pláče...