Srdce v kleci

Rychlá reakce

Ve dveřích stála mužská postava. Když jsem se podívala pořádně, uviděla jsem ty tmavě hnědé oči, které byly jako vždy zahaleny tajemstvím. Když si nás ale Jack všiml, v jeho výrazu se vystřídal zmatek a překvapení.

Úlevě jsem vydechla, když jsme ho tam uviděla. Usmála jsem se na něj, ale jeho reakce mi úsměv přímo vyškubla z obličeje. Jack zmateně zavrtěl hlavou a řekl ,,Ehm... No.. Nenechte se rušit" a otočil se.

Jeho reakce mi ukradla i všechna slova z úst. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, jak jsem byla překvapená. Zaraženě jsem sledovala jeho záda a dveře z mojí strany bez kliky, které se pomalu zavíraly. 

Vrznutí pantů kousek před dovřením mě vytrhlo z prvotního šoku. ,,Děláš si legraci?! POMhmpff!!!" William mi znovu zacpal pusu, ale můj pokus o zvolání pomoc nezmařil.  Dveře se zastavily. Jack strnul.

Když se ke mě opět otočil čelem. Jeho oči přímo zářili zlobou. Sršely z nich blesky. Jack se najednou objevil u nás, Williama ode mě odtrhl a praštil s ním o zeď. ,,Ty se dovoluješ dotýkat princezny bez jejího dovolení? Mé ženy?!" Vykřikl a vrazil mu takovou ránu, že William upadl na zem.

Jack ho zvedl, chytil ho za límec a znova mu vrazil. Jeho rány byly tvrdé, silné a plné nenávisti. Willovi tekla krev a snažil se bránit, ale Jack mu nedal prostor ani na jednu ránu. Přitlačil ho ke stěně a naklonil se k němu.

Já jsem se zvedla z podlahy a udělala pár kroků dozadu. Zády jsem narazila do tvrdé skříně a vytřeštěně sledovala Jacka, který měl pěst od krve. Krev která tekla Williamovi z nosu a úst.

,,Víš co tě čeká za napadení princezny Anglie?" Zasyčel Jack a přitlačil Willovi hlavu ke stěně. ,,Jacku to ne." vydechla jsem a znova ucítila na tváři slzy. Nechci aby ho odsoudil k smrti. ,,Lott nepleť se do toho" štěkl na mě Jack a já jsem ztichla.

Jack s Willem znovu hodil o podlahu a razil si to ke dveřím. ,,Stráže!" Zavolal a podíval se na mě. Jeho tmavé oči plné zloby se do mě zabodávaly jako dvě dýky.

Na chodbě jsem uslyšela rázné kroky stráží, kteří se sem hrnuli. Jack prudce položil dlaň na skříň vedle mé hlavy a přitiskl své tělo na mé. Ucítila jsem jeho druhou ruku na svém pasu, jak si mě k sobě natiskl ještě víc.

Stáže vrazili do pokoje a na Jackův pokyn odvedli Willa, který za sebou řval hezkou řádku komplimentů, jen jsem si nebyla jistá zda patřily mě, nebo Jackovi.

Těžké kroky už byly slyšet jen z dálky a Jack se ode mě odtrhl. Došlo mi že se na mě natiskl jen aby mě stráže neviděli odhalenou. Vděčně jsem se na něj pokusila usmát, ale podlomily se mi kolena a já spadla přímo do jeho náruče.

Bylo mi trochu trapně jak mě tak držel a já měla stržené šaty až k pasu, takže viděl mou černou podprsenku. Když jsem se mu konečně odvážila podívat do očí, po zlobě nebylo ani památky. Jeho oči překypovaly něhou a láskou, jak mě opatrně držel v náručí, jako by se bál, že se rozpadnu na milion malých kousíčků.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě starostlivě a já jsem přikývla hlavou. ,, Omlouvám se že jsem tě vyděsil" vydechl Jack provinile a já se na něj pousmála. ,,To je v pořádku. Děkuju... Za záchranu" zadrhla jsem se a Jack se pousmál. Jeho úsměv mě znova srazil na kolena, ale Jack mě naštěstí pevně držel. 

,,Vydrž chvilku" řekl a postavil mě opět na zem. Sundal si uniformu co měl na sobě, pod kterou se skrývala bílá plátěná košile přes hlavu. Jack se na mě usmál, opatrně mi zvedl ruce a navlékl mi je do rukávů. Zabalil mě do své uniformy a znova mě vzal do náruče. Vlastně jsem už byla úplně v pořádku, ale on tak krásně voněl, jeho vůně mě omámila mnohem víc, než ty růže které jsou u hrobu jeho matky.