Srdce v kleci

Bez emocí

 ,,Vaše žena není nemocná" Zazněly mi v hlavě doktorova slova a já si teprve teď uvědomila že něco řekl. ,,S lítostí vám musím oznámit... Že princezna byla otrávena." Co? Slyšela jsem dobře? Překvapeně jsem doktora sledovala... Poslední věc, kterou jsem zaregistrovala byl Jackův zaražený pohled. Něco řekl, ale slyšela jsem jen jeho hlas, ne slova... Opět se mi zamlžil zrak. Kolem mě se rozprostřela černá tma...

...

Otevřela jsem oči. Cítila jsem se hrozně slabě. Ležela jsem na měkké posteli a dívala se do ustaraného obličeje. Patřil Jackovi. Jakmile ale zaregistroval, že jsem vzhůru, jeho pohled se opět změnil na neutrální. Znovu už ne! Zoufale jsem se na něj podívala a uvědomila si, že mi celou dobu držel ruku. Samozřejmě ji pustil, hned jak nastavil svůj výraz na nečitelný. ,,Jacku." Řekla jsem napůl naštvaně a napůl tak nějak zoufale...

,,Dva měsíce." Odpověděl mi a stále mě sledoval bez sebemenšího náznaku emocí. ,,Promiň..." Řekla jsem tiše a sledovala jeho obličej. Nic. ,,Jacku nech toho prosím!" Vydechla jsem naštvaně. Chtěla jsem to zakřičet, ale kvůli nedostatku síly se mi to moc nepovedlo. ,,Čeho?" Zeptal se mě opět naprosto neutrálně. ,,Tohohle. Vždyť i stěna by mi toho řekla víc než ten tvůj pohled." vzdychla jsem nespokojeně, ale s Jackem to ani nepohnulo. 

,,Jacku tak něco řekni sakra!" Zaklela jsem. ,,Já vím že jsi naštvaný že jsem ti to neřekla. Ale já jsem si myslela že to nic není." Řekla jsem zoufale. Jackův výraz se konečně začal měnit. Rozzlobeně svraštil obočí a probodával mě ještě rozzlobenějším pohledem. ,,Já nejsem jen naštvaný, sakra co sis myslela? Že zvracení je úplně normální? Že bolesti hlavy a břicha jsou v pohodě? Charlotte ty ses úplně zbláznila! Kdyby ti doktor nedal nějaký bylinky, tak bys umřela chápeš to?" Řekl a já na něho překvapeně zírala. 

Čekala jsem že mi vynadá, čekala jsem všechno, ale netušila jsem jak moc to je vážné. ,,Víš jak dlouho jak dlouho jsi byla mimo?" Zeptal se mě. Z očí mu sršely blesky. Propána krále, takhle vytočeného jsem ho ještě v životě neviděla. Nejistě jsem zavrtěla hlavou. Hodinu? Nebo dvě?

,,Dva zasraný dny." Řekl Jack s čím dál tím větší zuřivostí. ,,Jednou jsi dokonce přestala dýchat!" Jack začal pochodovat po pokoji a já na něj hleděla s otevřenou pusou. Dva dny? Je to možný? ,,Víš jak jsem se o tebe bál? Málem jsi umřela!" Řekl a jeho oči se začaly podivně lesknout. ,,Já ti říkám všechno, proč jsi mi sakra neřekla že ti něco je?" Zeptal se mě a opět se zastavil u mojí postele. 

Byla jsem hodně překvapená, ale úplně mimo jsem nebyla. ,,Když mi teda říkáš všechno, proč jsi mi neřekl že má přijet ta baronka?" Zeptala jsem se uraženě a trochu se nadzvedla. S úspěchem jsem se pokusila posadit. ,,Tu sem teď nepleť, stačí že ji mám celej den na krku. Chápeš vůbec o co tu jde? Někdo se tě pokusil zabít a já nemám jak zjistit kdo to byl, protože ten jed není odtud. Doktor, ani žádní jiní odborníci netuší čím tě otrávili a já jsem tu s vědomím, že ten vrah se může v klidu  procházet hned vedle." 

Nejistě jsem se podívala na dveře. Jack má pravdu... Opravdu to není moc příjemné, že se mě někdo pokusil otrávit a nemáme žádnou stopu... ,,Ale... Jak to že ještě žiju, když ten vrah je na svobodě? Jestli to chápu správně... Tak mě trávil dva měsíce?" Řekla jsem a Jack si sedl na moji postel. ,,Jo... A tys mi nic neřekla." 

,,Já vím, věř mi že mě to mrzí... Ale nechápu jak to že jsem naživu." Řekla jsem a znova přemýšlela nad tím, jaký by to mohl asi být jed. Jack si povzdechl. Už nevypadal tak naštvaně, ale pořád byl takový... Napružený...  

,,Doktor řekl, že travič podával malé dávky, ale jednu přehnal a proto jsi omdlela a začala zvracet. Měla to být nenápadná smrt, ale někdo udělal chybu, takže se to na tobě projevil o něco víc." ,,Aha..." Odvětila jsem a zamyšleně ho sledovala. Jack už nic neříkal. Díval se mi hluboko do očí. Jeho tmavé oči mě  uklidňovaly... Měla jsem pocit že je zase všechno v pořádku, jenže to by to on nemohl zkazit. Jack se zvedl a zamířil ke dveřím. ,,No nic, donesu ti něco k jídlu. Něco co nebude otrávené." Řekl a já jsem posmutněla.