Srdce v kleci

Trochu mimo

Pohled Jacka:

Znuděně jsem si hrál s vybraným hráškem na talíři a čas od času zvedl hlavu, abych viděl zda už je hostina na naši počest u konce. Řekl bych že ne.... Ani se to tomu konci neblížilo. Hospodská nosila stále více jídla, stále více se na mě usmívala, stejně jako nějaká slečna u vedlejšího stolu, moji vojáci byli stále více hlasitější při falešném zpěvu a můj bratr měl kolem sebe stále více obdivovatelek, které myslely stále více na to co budou dělat v jeho komnatě. 

,,Richarde." Řekl jsem přísně když se natahoval pro další pohár vína. On jen protočil oči v sloup a líně na mě přesměroval pohled. ,,Co?" Zeptal se a já ho už už chtěl napomenout, když v tom jsem si vzpomněl na Lott... ,Ne jako starší a přemoudřelý brácha, ale jako někdo kdo.. Kdo ho chápe.' Zněla mi v hlavě její slova. ,,Ochutnej tohle." Řekl jsem a podal mu svůj pohár. 

Richard na mě hleděl jako na zjevení. ,,Kam se poděl můj bratr?" Zeptal se zmateně a pak se ušklíbl. ,,No jasně, tohle je nějakej test a ty mi chceš dát další přednášku co?" Řekl a já se pousmál. ,,To zjistíš až to ochutnáš." Řekl jsem a Richard si mě přeměřil od hlavy k patě zkoumavým pohledem. Pomalu si ode mě vzal číši a trochu ochutnal. Celou dobu mě u toho bedlivě pozoroval. 

Já jsem nehnul ani brvou. ,,Neříkal jsem ať do toho smočíš ten svůj princovskej jazýček, říkal jsem ať ochutnáš." Richard hleděl s otevřenou pusou. ,,A dost, jestli mě teď jako zkoušíš--" Nenechal jsem ho dokončit větu. ,,Proč bych tě měl zkoušet, taky mi bylo patnáct, jako tobě." Řekl jsem a Richard se pousmál. 

,,No brácha, já se nestačím divit." Řekl a dal si pořádného douška. ,,Ale nemysli si že tě v tomhle budu podporovat před rodiči." Řekl jsem a Richard se pousmál. ,,Tady ho máme, já už se bál že se ti něco stalo." Řekl a já se uchechtl. ,,Víš,. co jsme na téhle cestě... Nejsi tak nesnesitelnej jako předtím." Řekl Richard a já se na něj uznale podíval. ,,No, už bys vážně neměl pít, tohle už se skoro podobalo komplimentu." Řekl jsem a Richard se pousmál.

,,Ne vážně. Co se s tebou stalo? Předtím vždycky když se schylovalo k něčemu, co se z dálky podobalo zábavě, tys byl takový ten morous... Jako tady Edd." Řekl a poukázal na jednoho vojáka, který se stále snažil hlídkovat a tvářil se, že má situaci naprosto pod kontrolou. ,,Moje žena se stala." Řekl jsem s úsměvem a Richard se pousmál. ,,No nekecej." Řekl a znova se napil z mého poháru. Předpokládám, že už ho zpět nedostanu. 

,,Slyšel jsem že je pěkná, ale že je to ještě k tomu čarodějka, to se mi věřit nechce... I když jako tvoje žena má asi nějaký tajný recept jak z tebe Edda dostat co?" Řekl a zahýbal se svým obočím. Já jsem si nalil nový pohár a pousmál se. ,,Opatrně bratříčku, pohybuješ se na tenkém ledu. Zeptej se Nika a Dana jak jsem háklivý na řeči o Charlotte." Řekl jsem a Richard zvedl ruce do bezbranného gesta. ,,Omlouvám se bratře, žádné řeči šířit nebudu." Řekl a nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Ale rád bych ji poznal. Říkal jsi že ti ji vybral otec ne?" Řekl a já přikývl hlavou. ,,V tom případě nechápu že nemáš po boku nějakou zabšklou bábu." Řekl a já se uchechtl. ,,Málem jsem měl." 

,,Mimochodem.. Když jsme u rodičů..." Řekl Richard pomalu a hodil po mě významným pohledem. ,,Mrzí mě to ohledně té koruny.." Řekl a já se na něj překvapeně podíval. ,,No jen si nemysli, jsem sice na intru v totálním zapadákově, ale i tam se šíří drby dost rychle." Řekl a já přikývl hlavou. ,,Díky... Upřímně, čekal jsem že nebudu král jen tak..." Řekl jsem a Richard přikývl hlavou. ,,No jo... Na naše?" Řekl pomalu a zvedl MOJI číši s vínem a já se pousmál. ,,Na nikdy nesplněné sliby." Řekl jsem a Richard se pousmál. 

Pozvedl jsem svůj nový pohár a přiťukl si s ním trochou toho zatraceně dobrého vína. Když jsme se dost napili, Richard víno odložil a podíval se na mě. Na tváři měl slabý ruměnec a když otevřel pusu, aby řekl nějakou větu, hned jsem na tom jeho žvatlání poznal že už má doopravdy dost. ,,Víš, dneska už pít nebudu... škyt... Já si chci tenhle rozhovor pama -škyt- tovat." Řekl a já přikývl hlavou s mírně pobaveným úsměvem. ,,Poslouchej pozorně co ti teď řeknu, protože za střízliva to ode mě nikdy neuslyšíš." Řekl a dokonce při tom ani jednou neškytl.