Blesk z čistého nebe

366 29 0
                                    

Všechny pohledy sjely na mě. Chris mě sledovala povýšeným pohledem, Eliz překvapeným, Tina zmateným a Nikol zklamaným. Proč je zklamaná? Já jsem přece nic neudělala.

,,Pánové, jsem si jist že se tato nepříjemná situace zajisté nějak rozumně vysvětlí." Řekl otec a všechny přítomné sjel přísným pohledem. Než stačil znova otevřít pusu, vložil se do toho Jack.

Pevně mě chytil za ruku a udělal krok směrem ke strážnému. ,, Nemáte právo přijít jen tak do sídla Anglického Velkovévody a bezdůvodně podat zatykač na princeznu Anglie. Budoucí královnu." Řekl pevným hlasem.

Já jsem se zamračila a podívala se přímo na toho strážného se zatykačem. ,,Z čeho mě obviňujete?" Zeptala jsem se přímo a Jack se na mě otočil. Pak se podíval zpět na strážného a ten vytáhl další listinu.

,,Na vědomost se dává, že princezna Charlotte Naomi Danielle, dcera Anglického Velkovévody se provinila cizoložstvím vůči svému choti, princi Anglie Jackovi Sebastianu Kylovi. Je na ni udán zatykač a po dobu vystavení rozsudku nemá povoleno stýkat se s cizími osobami či vycházet z hradní věže.
Podepsán sám král, Harold Sebastian Richard III."

Viděla jsem jak Jack zbledl ještě víc. Kdyby neroztál všechen ten sníh, řekla bych že má stejnou barvu. Opět se na mě všichni podívali. Tentokrát jsem ale viděla všude stejné pohledy. Všechny moje sestry mě sledovaly a byly plné opovržení. Všimla jsem si, jak se Tina zahleděla na moje břicho. ,, Lott, jak jsi mohla..." Špitla tiše, otočila se na podpatku a běžela rovnou dovnitř.

,,Měla by ses stydět." Řekla Nikol. ,,Jsi ostuda naší rodiny. " Doplnila Chris a také odešly. Zůstala už jen Eliz. ,, Já... Já už taky půjdu otče." Řekla a odešla. Stála jsem jako zmrzlá na místě.

,,Vždyť jsem nic takového neudělala..." Řekla jsem tiše a sledovala záda čtyř dívek, které mě odsoudily bez mrknutí oka. Otočila jsme se na Jacka, který vypadal stejně překvapený a zmatený jako já. ,,Jacku, ty mi věříš že ano? Víš že já bych nikdy nic takového neudělala, vždyť já... Já--"

,, Vaše Výsosti, kočár čeká." Řekl ten strážný bez jakéhokoliv náznaku emocí a ukázal na kočár, který hlídali další vojáci. Jack nic neříkal. ,,Kdy se bude konat soud?" Zeptal se a já na něj překvapeně hleděla.

,,Soud se bude konat za pět dní Vaše Veličenstvo" Řekl strážný. Jack přikývl hlavou. ,,Mohu si o samotě promluvit se svou dcerou?" Řekl otec a já se na něj otočila.

,,Čelem vzad!" Poručil strážný a všichni přítomní vojáci se otočili od nás. ,, Omlouvám se, více soukromí vám vzhledem k této situaci dopřát nemohu." Řekl a já přišla až k otci. ,, Charlotte. Je to pravda?" Zeptal se a já zavrtěla hlavou.

,,Ovšem že ne otče." Řekla jsem a on přikývl hlavou. Mluvili jsme tiše, abychom měli alespoň nějakou iluzi soukromí. ,, Věříš mi?" Zeptala jsem se a on se pousmál. ,, Ovšem že ano dcero." Odpověděl a já se pousmála.

Alespoň někdo. Otočila jsem se na Jacka, ale ten se díval někam do lesa. Až po chvíli mi došlo, že se dívá směrem k útesu, kde jsme ještě před chvílí byli. ,,Omlouvám se že ruším váš rozhovor, ale musíme si pospíšit." Řekl strážný a já přikývla hlavou.

Viděla jsem jak se mě chtějí dva jeho poskoci chopit, ale já je spražila nenávistným pohledem. ,,Nastoupit ještě zvládnu sama." Řekla jsem suše a chtěla jsem jít dovnitř, ale v tom mě někdo pevně chytl za předloktí. Otočila jsem se a překvapeně sledovala Jacka.

Že by se konečně taky vyjádřil? Nebo uvěří těm pomluvám... Na sucho jsem polkla a čekala co z něj vypadne. ,,Nezapomeň na můj slib." Řekl tiše a mrkl na mě. Zaraženě jsem stála a nic nedělala. Ani jsem se nebránila, když mě ti dva pobudové velmi ohleduplně dovedli ke kočáru. Až když jsem nedobrovolně nastupovala, trochu jsem se vzpamatovala a usmála se na něj.

Srdce v kleciजहाँ कहानियाँ रहती हैं। अभी खोजें