Srdce v kleci

Druhá šance

Ano, asi jsem se chovala neuctivě, ale copak to jde? Jen tak mě postavit před hotovou věc. Tvářil se jakoby ani nezvažoval možnost že bych ho odmítla. Ale to se plete. I otec. Všichni se pletou, já miluju Williama, a on mě. Uteču s ním, to je má odpověď. Už mám po krk toho rozhodování nad mým životem, od teď nad tím budu rozhodovat jen a jen já.

Ani jsem se nepřevlékla a šla jsem za Hrdinou. Ten jediný mě teď dokáže uklidnit. Přišla jsem k ohradě a Drobek hned naklusal za mnou. ,,No ahoj... Neuvěříš kdo se tu objevil s další žádostí o ruku" řekla jsem a Hrdina zafrkal. ,,Ten pitomec z lesa... Ukázalo se že to že to je princ, věřil bys tomu? Princ Anglie" vzdychla jsem a Hrdina opět zafrkal, tentokrát varovně. Ostražitě jsem se otočila a dívala se do tmavých hnědých očí... No, na tohohle jsem teď náladu vážně neměla... ,,Vida, znova se setkáváme. Musím se omluvit a odvolat tu zlodějku" řekl princ a já jsem se na něj nepřítomně podívala. ,,Taky se hluboce omlouvám vaše výsosti" řekla jsem a znova se poklonila. Neřekla jsem ovšem že to odvolávám... Protože si o něm myslím pořád to stejné. 

,,Ale rád bych věděl, proč jste pytlačila na území vašeho otce" řekl a pozvedl jedno obočí. ,,To mi pořád nejde do hlavy." řekl a já jsem si povzdechla. ,,Když je to naše území není to pytlačení" řekla jsem a podívala se zpět do jeho očí. ,,Nestačila mi snídaně, tak jsem chytla zajíce, nevím co je na tom nepochopitelného vaše výsosti" řekla jsem a zdvořile zakončila nezdvořilou větu.

Princ se pousmál. ,,No tak v tom případě nechápu proč jste si nevzala toho dospělého samce a hladově se vrhla na to mládě co je samá kost a kůže." řekl a povytáhl jedno obočí.

,,On se chytil i dospělý samec?" vyděsila jsem se a princ mi podal svou brašnu. Jestli ho zabil, už s ním nepromluvím... Nejistě jsem si od něj brašnu vzala a podívala se dovnitř. Koukaly na mě dvě lesklé oči plné strachu. ,,Ach on žije!" vydechla jsem úlevou a vzala si ho k sobě. ,,Doufám že vám to na večeři postačí" řekl princ a pobaveně se na mě podíval. Já jsem si jen odfrkla. Tak on se mi ještě bude smát... Něco jiného je zabíjet zdravá silná zvířata a  je jezdit na hony a zabíjet zraněné a slabé jednice, co se tak už narodili.

,,Mohu se vás teď na něco zeptat?" řekla jsem nejistě a zajíce hladila zajíce po hrubém kožíšku. ,,Jistě" řekl princ a opřel se o vrata od ohrady... ,,To jste se prostě jen tak rozhodl že si vezmete dívku která pořád odmítá své nápadníky, nebo jste jen chtěl zkusit jaké to je být odmítnutý?" zeptala jsem se a zadívala se mu do očí. Princ měl nečitelný výraz... Vypadalo to jakoby přemýšlel zda na tu otázku vůbec odpoví. ,,Na mě to vlastně vůbec nezáleželo" řekl a podíval se do lesa. ,,Můj otec mi to přikázal. Váš otec má sice malé velkovévodství, ale zato dost vyspělé a bohaté. A když se dozvěděl že jedna z jeho dcer stále nemá manžela, ihned sem chtěl poslat posla" řekl a já jsem zvědavě naklonila hlavu do strany. ,,Tak proč tu jste vy a ne posel?" zeptala jsem se a Princ se opět podíval na mě. ,,Chtěl jsem vidět svojí budoucí nevěstu dříve než před oltářem" řekl.

Cítila jsem jak mě znovu popadá vztek. Zhluboka jsem se nadechla abych mu neřekla něco čeho bych pak litovala a řekla jsem ,,To jste si tak jistý že si vás vezmu?" zeptala jsem se a princ se pousmál. ,,Jistě" pravil a já jsem cítila jak rudnu. Vztekem.

Pak jsem se znova uklidnila a snažila se usmát. Princ se podíval znovu někam k lesu a řekl ,,Teď jsem na řadě s otázkou já. Proč potřebujete tolik času abyste si to rozmyslela?" a otočil hlavu zpět ke mě. ,,Abych vás lépe poznala, když už se tedy máme vzít" řekla jsem a princ se ke mě naklonil. ,,Znamená to tedy že souhlasíte?" zeptal se a já se pousmála. ,,To jsem neřekla" pravila jsem a princ se opět opřel o ohradu a zadíval se někam skrz mě. ,,Já znám dívky jako jste vy" řekl nepřítomně a já pozvedla obočí. ,,No tak prosím, moc ráda si vyslechnu jaká tedy podle vás doopravdy jsem." řekla jsem a zkřížila si ruce na hrudi.