Poison (FF SB)

2# Jsi amatér

Amy

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z vlaku, který už jsme s Remusem 3x prošli. "To je v prdeli," zanadávala jsem, když jsem k němu došla. McGonnagalová tu byla s námi a já jsem se s nešťastným výrazem dívala na vlak. "Jak jsem to mohlo ztratit."

"Uklidněte se slečno Lupinová, určitě se někde objeví. Třeba to sebral nějaký nepozorný student, který neví, co to je," snažila se mě uklidnit, všichni z učitelů museli o mém problému vědět, aby se učinili nějaké opatření. Jenže, když jsem to ztratila, tak to bude horší.

"Pojďme do hradu Amy, ono se to objeví a když ne, tak to stejně nějak zvládneme jako vždycky," usmál se na mě konejšivě Remus a já jsem ho s lehkým úsměvem poslechla. Byl pro mě jako bratr.

"Ministerstvo na to přijde," povzdechla jsem si.

"Jsme v Bradavicích, tady nemá žádnou reálnou moc," usmál se na mě. Naštěstí, že McGonnagalka dělala, že ho neslyšela. Možná, protože s tím souhlasila. Brumbál se o to postará. S Remusovou rukou kolem mých ramen jsme vyrazili do hradu.  Snad se najde.

...

Všimla jsem si jeho pohledu, hned jak jsem vešla do Velké Síně. Tenhle jeho pohled jsem vídala často. Projevil o mě zájem. Jenže já o něj zájem projevit nehodlám. Sirius Black u mě nemá nejmenší šanci, nenechám se zničit jen kvůli jedné noci.

"Půjdu za Lily," prohlásila jsem, když jsem si všimla ohnivé hlavy u nebelvírkého stolu. Také si mě okamžitě všimla a když spatřila můj výraz došlo jí, že něco není tak úplně v pořádku. Věděla, co. Byla u toho, když se mi to poprvé stalo.

Pokusila se mi pomoc, naštěstí místa, která měla zraněná a byla vidět se zahojila, takže se vyhne zbytečným dotazům.

"Hlavně se nesmíš naštvat nebo dovolit, aby se tvoje emoce moc vychýlili s klidu," usmál se na mě Remus a odešel ke klukům. James na mě s úsměvem mávl. Nejistě jsem se na něj usmála na zpět a došla k Lily. James mi přišel vždycky v pohodě, ale Lily ho nemohla vystát. Jenže jsem si nikdy nebyla jistá, jestli ji bavilo dohadování nebo ho fakt neměla ráda.

"Spolu to zvládneme," usmála se na mě Lily, když jsem si vedle ní sedla a smutně se dívala na všechno to jídlo.

"Když to říkáš," odpověděla jsem se a podívala se na její ruku. Bylo vidět, že se jí něco stalo, ale jen pro pozornější oči.

"Amy, jak jsi se přes prázdniny měla?" ozval se vedle mě hlas Erika. Vysokého blondýna ze sedmého ročníku. Vždycky jsme se spolu bavili na přátelské úrovni. Hrál s Jamesem ve famfrpálovém týmu a trošku připomínal nějakého norského boha. Ironie byla, že jeho rodiče z Norska pocházeli.

"Tak jako vždycky," usmála jsem se na něj, i když jsem neměla moc zájem se s ním teď bavit. "Co ty?" zeptala jsem se ze slušnosti, ale ukázalo se, že to byla chyba. Rozpovídal se o jeho dobrodružných prázdninách a já jsem dělala, že ho poslouchám. A v jednu chvíli jsem začala.

"No víš, napadlo mě," usmál se na mě zlehka. "Jestli bys nechtěla někdy zajít na máslový ležák."

Asi mi to mělo dojít hned, ale jsem v podobných věcech lehce opožděná. "Jasně, Lily určitě půjde s námi a hromada dalších lidí taky," odpověděla jsem a Lily za mnou se málem udusila. "Mohla by být sranda si na začátku roku se všemi popovídat a posedět."

Lily se dále dusila a já jsem to pořád nechápala, až když jsem uviděla, že se mu lesk z očí vytratil. Fakt jsem nechápala, co jsem řekla špatně. "No víš, já myslel jen nás dva."

"Aha," vypustila jsem a asi se zatvářila zklamaně, protože jsem v jeho očích postřehla paniku. Nevěděla jsem, co mám dělat, když v tom se za mnou ozval jiný hlas. Mužnější a melodičtější.

"Jsi amatér Northe," prohlásil Sirius a i když byl o rok mladší nebál se na něj koukat nadřazeně.

"Co chceš Blacku?" zeptal se ho nevraživě Erik. Bože, chlapy... Chci si jít lehnout, pro dnešek toho na mě bylo moc.

"Jen jsem si chtěl promluvit s Amy," odvětil s tím jeho zářivým úsměvem až jsem málem otevřela pusu v úžasu, ale zvládla jsem si zachovat klidný výraz.

"Odprejskni, Blacku," prohlásila jsem a zvedla jsem se. Lily, který za mnou měla teprve půlku jídla za sebou se začala zvedat taky a rychle brala do rukou nějaké ovoce.

"To už odcházíš?" zeptal se.

"Přešla mě chuť k jídlu," odpověděla jsem a s pohozením vlasů kolem něj prošla. Lily se mi držela v patách a obě jsme se snažili zadržovat smích. Ani se klidně sežerou navzájem. On mě zachránil od ještě většího trapasu s Erikem. Zajímalo mě, proč to udělal. Jestli se mnou chtěl fakt mluvit nebo jen odlákat pozornost od nepovedeného pozvání na rande.

Hmmmm, a co si myslíte vy?

Ice Princess