Poison (FF SB)

15# Trable

Sirius

Když jsem se to dozvěděl první, co mě napadlo bylo, kde je Amy. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je v nebezpečí. Kam šla? Když se tu ukázali Karkulinky měl jsem o ni strach. Takže ve chvíli, kdy Remus přiběhl s tím, že jsou tu, jsem se rozběhl do chodeb. Pokyny od Brumbála zněli jasně. Mladší ročníky odvést do jejich společenským místností a od 5. do 7. ročníku by měli chodit po hradu a likvidovat je. Nejlépe po dvojicích. 

Bylo mi jedno, jak to vypadá, když jsem tam nechal všechny své kamarády a začal běhat po hradu jako šílený. Asi jsem se měl zeptat Remuse, jestli ji našel, když za ní šel. A jestli neví, kde náhodou je. S povzdechem jsem se řídil chodbami a když se u mě objevila nějaká Karkulinka, rychle jsem ji zneškodnil. 

Pak mě to napadlo, co když se šla převléci, přece na sobě měla šaty. Stále jsem nikde neviděl její černé vlasy, i když jsem celkem dost studentů potkal. Ani jsem si nevšímal jejich udivených pohledů. Musel jsem ji najít.

A v tom jsem narazil na Lily s Jamesem, kteří se o něčem dohadovali. "Neviděli jste Amy?" zeptal jsem se a bylo mi úplně jedno, že jsem vyrušil v jejich konverzaci. Lily se na mě nasupeně podívala, stejně jako James, ale já jsem nedočkavě podupával nohou, takže Lily místo toho, aby vypěnila kvůli té věci s Jamesem, tak vypěnila kvůli mě. 

"Sakra, Siriusi, nevíme, kde je," zavrčela. "Ale rozhodně nepotřebuje, aby se o ní někdo staral. Myslím, že víš, že je schopná se o sebe postarat sama."

Její slova mě urazila. Měla pravdu, ale když má člověk strach o někoho na komu záleží, ne dej Merline, že ho miluje, tak je mu to jedno. Chtěl jsem být s ní, nechtěl jsem cítit ten spalující pocit v hrudníku, že něco s ní není v pořádku. 

"A Jamesi, já se o sebe taky dokážu postarat," prohlásila o trochu klidnější Lily. "Takže, jestli si ublížíš, kvůli tomu, že jsi nechtěl, abych něco dělala, tak si tě podám."

James i já jsme zkoprněli. Byla opravdu děsivá.

"Tak já asi půjdu," prohlásil jsem a nechal tam Jamese na pospas lvice, kterou si vybral. Je to jeho boj. Můj boj na mě ještě někde čeká. 

Doběhl jsem do společenky a zjistil, že tam už není, protože před chvilkou odešla. Takže jsem z ní vyběhl zpátky, abych na ní narazil před nějakou učebnou, když zrovna zahýbala za roh, ze kterého jsem já vyběhl. Okamžitě jsem ji zachytil a objal. Byl jsem rád, že jí nic není a že je v mém náručí.