Poison (FF SB)

16# Výbuch

Amy

Překvapeně jsem vydechla v Siriově náručí. Objímal mě pevně a já jsem si v jeho náručí připadala jako panenka. Jeho silné paže mě obklopovali a já jsem se k němu tiskla, co nejvíce jsem mohla. Sakra. Co to zase dělám? Můžu ještě na chvíli ztratit hlavu? Můžu ignorovat, co se děje okolo mě, když jsem v jeho náručí? Ano, mohla jsem. Jako by se svět zastavit a pak trvalo celou věčnost, než jsem ho od sebe odstrčila. Nebo se o to minimálně pokoušela. 

"Jak to, že jdeš sama?" zeptal se mě s hlubokým výdechem. "Měla bys být s někým ve dvojici," začal a konečně mě pustil, i když chtěla jsem to vlastně?

"Já--," začala jsem, ale nějak jsem nevěděla, jak mu mám odpověď. "Protože se o sebe dokážu postarat a Remus vám to odešel říct?" prohlásila jsem, ale bylo jasná, že i jemu to znělo jako otázka. Sakra.

"Jak tě mohl nechat samotnou?" začal se vztekat. 

"Jak mě mohl nechat samotnou?" zeptala jsem se. "Asi protože bylo důležitější, abych odvedla mladší ročníky do společenky a převlékla se z šatů do něčeho v čem můžu bojovat a taky to říct ostatním studentům?" vyjela jsem na něj a u toho mu začala prstem dloubat do hrudi. Ruku mi asi při desátém píchnutí chytil a v jeho očích, stejně jako v mých se odrážel naštvaný plamen. 

Dívali jsme se jeden druhému vztekle do očí, když v tom se u nás objevil zástup karkulinek. Bylo jich celkem dost, takže jsem se okamžitě vykroutila Siriusovi a vytahovala jsem hůlku. Jenže on mě odstrčil za sebe, aby se jim mohl postavit sám. Asi si neuvědomil, že jich celkem hodně. 

"Chlapy," zavrčela jsem. "Ještě jednou Siriusi, dokážu se o sebe postarat sama," pokračovala jsem a prošla kolem něj. U toho jsem si sundala prsten a podala mu ho. "Chtěl jsi vědět, jaké mám to hrozné tajemství?" zašeptala jsem a se sklopeným pohledem šla přímo ke Karkulinkám. Přesně jsem věděla, že se svými emoci dokážu vzplanout, prsten jsem nosila, protože moje emoce byli nevyzpytatelné. 

Zhluboka jsem se nadechla a kolem mě se začali formovat plameny, až jsem uviděla svým dračím pohledem. Netrvalo to moc dlouho a karkulinky byli poraženy. Jsem mladá, moje dračí forma ještě nenabyla plného formátu, proto se kolem mě objevují plameny. Je to kvůli tomu, že je ještě nechrání dračí šupiny.

Začala jsem zhluboka dýchat, abych plameny zkrotila a u toho se podívala na Siriuse. Nechápala jsem proč, ale začal ze sebe sundavat sako i košili. A pak mi to došlo. Vždyť mě shořelo oblečení. Rychle jsem se zakryla, aby si nemohl prohlížet moji nahou postavu. 

On přišel ke mně a přes ramena mi položil jeho košili, pak se otočil. Já jsem si ji rychle zapnula a koukala do země. Košile mi zakrývala celá stehna. Nedokázala jsem se na Siriuse podívat. "Omlouvám se," řekl, když se otočil zpátky a přehodil mi přes ramena i sako. Měl na sobě jen kalhoty a očividně ho netrápilo, že mi vystavuje svůj nahý hrudník. Byl to příjemný pohled a já z toho zčervenala. "Jen jsem o tebe měl starost," zavrčel a díval se do strupu, když jsem k němu překvapeně zvedla svůj pohled. Pak se na mě podíval, vzal mě za ruku a prst mi nasadil prsten. "Věděl jsem to," prohlásil. "Věděl jsem, kdo jsi a že by ses o sebe dokázala postarat, ale měl jsem strach."

Měla jsem mírně zakloněnou hlavu a hleděla mu do očí, ale když se začal sklánět k polibku, tak jsem kolem sebe uslyšela prosvištění pěsti. "SIRIUSI," zařval Remus naštvaně. Zatraceně upoutává na nás moc pozornosti. Já jsem tu polonahá hodně lidem by to nedošlo.

"Remusi, musíš najít Lily," rychle jsem si stoupla před překvapeného Siriuse ležícího na zemi. "Musí mi přinést věci. Nebylo by vhodné, abychom takhle někam šli."

Naštvaně na mě koukal a pak stočil svůj pohled na Siriuse. "S tebou si to vyřídím později," zavrčel věčně klidný Remus. "A s tebou," stočil svůj pohled na mě. "Ty ses asi musela úplně zbláznit. Brumbál to ututlá před ministerstvem, ale proč si myslíš, že to byl dobrý nápad?" zvyšoval postupně naštvaně hlas Remus a já jsem se jen krčila. Věděla jsem, že to byla pitomost.

"Vlastně to byla moje chyba," řekl Sirius, který si přede mě stoupl. "Já můžu za to, že se Amy proměnila. Vyprovokoval jsem jí k tomu."

"Ani jsem nečekal jinou odpověď," zavrčel na něj Remus a odešel hledat Lily. My jsme se zatím skryli v první učebně, kterou jsme našli. Nemluvili jsme spolu, asi protože jsme se báli, že by přišel Remus a zase by nás přerušil. Po chvíli se ozval ředitelův hlas, že Karkulinky už nejsou na hradě a že od středy (až se dá hrad do kopy) může výuka pokračovat normálně.

Ahojky, takže už se ví, co je Amy zač. Jaký na to máte názor?

Ice Princess