Neznámá v mém městě

5.Díl

,,B-Bože můj! P-Proč si bez trička?" zeptá se s rudými tvářemi. Viděla jeho vypracované tělo, které se k ní začalo blížit.
„Je tu strašné vedro asi si sundám i kalhoty" řekne s úšklebkem a začne si je sundávat.
,, NÉ!!!" Vykřikne a zase se schová zpátky do sprchy. Věděla, že to je na nic a rychle hledala něco, čím by se mohla zakrýt. Naštěstí našla sice malý ručník, ale ručník. Jen tak tak si ho stihla dát na sebe, než k ní přišel Sasuke.
,, Škoda, těšil jsem se na víc." Řekne trochu zklamaně, ale potom se usměje.
,, Ty perverzáku jeden!!!" Vykřikne a zavře oči. Měla štěstí, že si Sasuke nechal spodní prádlo, jinak by asi umřela.
,, Zdálo se mi, že trochu smrdím, tak jsem se chtěl taky vysprchovat."
,, To si nemohl udělat doma?!?!" Naruko má stále zavřené oči.
,, Tam bych neměl tebe. Je pravda, že mám spoustu tvých fotek, ale to by nebylo ono." Škodolibě se zasměje.
,, Zazpíváš mi?" Zeptá se, dá ji jednu ruku nad hlavu a druhou ji šahá na vlasy.
„Ne, vypadni!" Zakřičí naštvaně. Sasuke se k ní ale ještě víc přiblížil a dal ji pusu do vlasů.
,, Jsi na mě tak hodná" Usměje se roztomile. Naruko se ho snaží jednou rukou odstrčit, ale marně.
„Proč si nepomůžeš i tou druhou?"
„Takovou radost ti neudělám!" Koukne na něj rozčíleně. Sasuke věděl, že nevyhraje a tak to vzdal. Odtáhl se od ní, utřel se a zase se oblékl.
,, Pospěš si, trvá ti to." Škodolibě se usměje.
„Umři!!!"

O 15 MINUT POZDĚJI

Naruko se oblékla do slušného oblečení a vyrazili na oběd do restaurace. Sasuke si jde v klidu, zatím co Naruko jde asi půl metru naštvaně za ním.
,, Byla to docela sranda nemyslíš?" Zeptá se s úšklebkem Sasuke a Naruko mu odpovídá vražedným pohledem. Konečně dorazili do restaurace, sedli si ke stolu a objednali si. Naruko byla pořád naštvaná a rozhodla se, že s nim neprohodí ani hlásku.
„Tak mi teď hrajeme tichou domácnost? Fajn" Usměje se, vezme si mobil a začne psát SMSku.

SMS SASUKE A NARUKO

S: Jsi krásná, když se zlobíš <3
N: Zabiju tě! -_-
S: Taky tě miluju :3 <3
N: Blbče!
S: Lištičko <3
N: Nechtěl si mi říct náhodou něco jiného? O.o
S: Chtěl, ale ty se mnou nemluvíš :)

NARUKO

Chjo! Co sním nadělám. Mohl by mě to napsat, ale to by nebylo ono.
,, Já čekám" řeknu podrážděně.
„Na co?" Opravdu už mě leze na nervy!
„ Nedělej blbého!"
„Oh, jasně. Ehmmm,ehmmm.... Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se včera choval"
„A za dnešek se mi neomluvíš?" Zeptám se s vražedným pohledem. Díval se na mě, jako kdyby o ničem nevěděl. No nic nechám to být. Po obědě mě odvede domů a než stačí něco říct, zavřu mu před nosem.
Babička mi tu zapomněla nechat nějaký peníze, chjo. Ani kreditku. Měla jsem to vědět, už když jsem přijela tak mi říkala ať si najdu nějakou práci. Sednu si k počítači a hledám si rychle nějakou brigádu. Jediné, co je tady slušně placené je servírka. Lepší něž nic a je to blízko od babiččiného domu. Podívám se do kukátka, jestli za dveřmi náhodou nestojí ten úchyl.Nikoho nevidím, tak se vydám k místu, kde budu brigádničit.
„Dobrý den. Viděla jsem, že hledáte někoho na práci a tak jsem se přišla zeptat, jestli je tu pořád volno"
,, Dobrý den. Ano je tu stále volno, ještě pořád jsme nenašli tu pravou." T-Tu pravou? Nevím, co tím přesně myslel, ale nechala jsem to být.
,,Dovolte, abych se představil. Jsem Fugaku. Pokud uspějete, budu váš šéf."
,, Já jsem Naruko Uzumaki. Jak jste předtím myslel ,, tu pravou,,?"
,, Musíte projít zkouškou. Už se tady zúčastnilo přes sto zájemců a nikdo zatím neuspěl" Klidně se usmál. P-P-Přes sto? Tak to nemám šanci, ale zkusit to můžu.
,, Pokud to nevadí, mohla bych tu zkoušku udělat už dneska?"
,, S tím jsem počítal." Dal mi zástěru, tácek a zápisník a poslal mě do práce. Stále mě pozoroval, ale to mě nějak nerozhodilo. Plnila jsem všechna přání zákazníků a hned první den jsem dostávala dýška. Když zákazníci odcházeli, viděla jsem samé úsměvy. Snad jsem to zvládla.
,, Maminko! Já chci támhle tu paní!" Ukáže na mě jedna holčička a tak jdu k jejich stolu. Obsloužila jsem je jako ostatní a cítila jsem se, jako kdybych tady pracovala už dlouho. K večeru už se kavárna zavřela a pan Fugaku si mě k sobě zavolal. Zaklepu na dveře a vejdu do kanceláře.
,,Potřebujete něco?" Zeptám se slušně.
,, Ještě nikdy jsem neviděl, takhle někoho pracovat. Takže jsem se rozhodl, že vás PŘIJÍMÁM." Srdce mi radostí poskočilo.
,, Od zítřka nastoupíte hned ráno a když budete mít školu, tak hned po ní. Souhlasíte?" Sice nebudu mít skoro žádný volno, ale lepší než nic.
,, Ano" Řeknu s úsměvem. Vezmu si své věci a pospíchám za Kupuruem. Všechno to proběhlo tak rychle. Byla jsem tak šťastná, až jsem z toho narazila do lampy. V povzdálí slyším hlasitý smích. Rozhlížím se, ale nikoho nevidím. Au! .... Bolí mě strašně hlava, to jsem opravdu tak tvrdě narazila? Cítím, jak mě ze zadu někdo zvedá. Chci se podívat, kdo to je, ale vidím trochu rozmazaně.
,, To si na mě tak myslela, že si z toho narazila?" Hned mi bylo jasný, kdo to je.
,, Ne, nemyslela!" Odpovím chladně.
,, škoda" Zasměje se a dodá.
,, Vlez mi na záda" Co? Tak proč mi pomáhá, když mu mám potom vlézt na záda.
,, Tak šup! Naskoč" Oh, aha. Asi už začínám bláznit. Už jsem si myslela, že ....No, radši nic. Naskočila jsem mu na záda a on mě odnesl až domů.
,, Kde máš klíče?" Proč je ... oh, už vím. Počkat! To né! Ke mně už nepůjde!
,,Už to zvládnu sama." Oznámím mu, ale on mě vytrhne klíče z ruky a jde se mnou dovnitř.
,, Hej!" řeknu a on mě položí na gauč.
,, Neboj, slibuju, že teď budu hodný." Nevěřím mu, ale hlava mě tak bolí, že nevím ani kde mám pokoj. Příjde ke mně s vlhkým obkladem a položí mi ho na čelo.
,, Z čeho si byla tak šťastná, že si nedáváš pozor na cestu?" Vidím, jak zadržuje svůj smích.
,, To není moc vtipný!" řeknu trochu poníženě.
,, Máš pravdu promiň"
,, Dostala jsem práci v jedné kavárně, kde jsem ze sto účastníků uspěla jenom já.Řekni mi, kdo by nebyl rád." Vypadal, jako kdyby mu to něco připomínalo.

SASUKE

Nevím jistě, ale zítra si to ověřím. Je tak rozkošná, když nic nezmůže. Už neudrží ani víčka otevřená.
,, Jen si odpočiň" Nakloním se k ní a vtisknu ji krátký polibek.
,, Co to zase vyvádíš?" řekne mi unaveně a usne. Vezmu ji do náruče a odnesu jí do jejího pokoje do postele.

DALŠÍ DEN

NARUKO

Au! Bolí mě hlava. V kolik mi vůbec začíná brigáda? Uf, mám ještě čas. Půjdu se nasnídat.
,,Tak už jsi vzhůru, nachystal jsem ti jídlo."
,, Děkuji, co si mi nachystal? Ááááh .....CO TU DĚLÁŠ?!" Vůbec jsem si ho nevšimla.
,, Včera si se mě ptala, jestli bych u tebe nechtěl přespat, tak jsem neodmítl," T-To ne! ... To se určitě nestalo! Vůbec nic si nepamatuju. Jenom, jak odcházím z kavárny a to je všechno.
,, Neříkej mi, že jsme spolu spali!"
,, Nebudu ti lhát, byla si z toho celá unavená." Né! Hlavně to né!

SASUKE

Jak jsem si myslel, nic si nepamatuje. Ještě aby jo, když tak prudce narazila.
,, Hlava už tě nebolí." Mám se chuť zase smát.
,, Jak víš, že mě bolí hlava?"
,, Včera, než si mě požádala, abych u tebe přespal, tak si narazila prudce do lampy." Chvilku si sní budu ještě hrát, než si vzpomene. Nahlas se zasměju.
,, Přestaň se mi smát! Kolik je hodin?"
,, Bude půl sedmé, pojď se nasnídat." Chudáček můj malý.
,, Máš pravdu, ještě stíhám."

.........

Když dosnídají,Naruko se šla převlíct.
,, Hele nevím co se tady včera stalo, ale já jdu do práce a ty jdeš k sobě domů." Řekla rozespale, vyhodila Sasukeho ven a šla do práce.
,, Půjdu s tebou, aby si zase nenarazila." Zase neudrží svůj smích.
,, Né díky. Zvládnu to sama." Řekla a vyrazila.
,, Tak jsem tady pane Fugaku." Řekla Naruko a šla se převlíct do pracovního.
,, Jsem rád, že jsi tu. Tolik lidí tady snad ještě nebylo." Řekne ji radostně.

NARUKO

Že bych já? Potichu se zasměju a pustím se do práce. Přicházelo víc a víc lidí.
,, Vítám vás v Leit kavárně, pojďte se mnou, dovedu vás ke stolu." Tahle práce mě baví. Myslím, že se mi tu líbí.
,, Jsi dobrá, jak se jmenuješ?" Zeptá se mě spolupracovník s černými dlouhými vlasy v culíku.
,, Naruko, děkuji" Pousměji se a ze slušnosti se zeptám na jeho jméno.
,, A ty jsi?"
,, Itachi, Uchiha Itachi. Jsem kuchař" Slyšela jsem správně? Asi jsem se přeslechla.
,, Těší mě" usměji se a vracím se k práci, ale jen co vejdu k zákazníkům, vidím ve dveřích známou tvář. Co tady sakra dělá?
,, Přišel nový zákazník, tak šup, jdi ho obsloužit." Řekne mi šéf a já ho jdu otráveně obsloužit.
,, Dobrý den pane, přejete si něco?"
,, Tak tady pracuješ" Provokatér jeden.
,, Buďto si něco objednej a nebo jdi"
,, Na tvém místě bych nebyl tak drzí." Dělá, jako by mu to tu patřilo.
,, Ahoj Sasuke, vůbec jsem tě nepoznal"  On ho zná?
,, Pane vy ho znáte?" Zeptám se.
,, Dovol, abych ti představil svého syna." S-S-S-Syna?!?! To si ze mě dělá srandu!
,, My už se známe tati" Myslím, že horší už to být ani nemůže.