Tomorrow is Today | cz

29

"Takže je to špatný... a vůbec nevím, co mám dělat," vylíčil zrovna Jimin svému kamarádovi, co předchozí noci slyšel říkat své rodiče.

Jungkook věděl, že je blondýn velmi citlivý a všechny tyhle věci si hodně bere. A chápal i jeho rodiče, kteří se zdráhali mu něco takového povědět přímo. Byla to ale neskutečně složitá situace pro všechny, Jungkooka nevyjímaje.

Nechtěl si to přiznat, ale v hloubi duše začal pociťovat, že platit nájem a zároveň Jiminovi školu, bude přeci jen nejspíš nemožné.

Mladší mlčel. Oči měl upřené před sebe, díval se však kamsi do prázdna. Druhý z chlapců byl již také potichu, ten ale očima těkal všude možně, kromě tmavovláskova zamyšleného obličeje.

Zrovna když Kook docházel k závěru, že teď by jim pomohl snad jedině zázrak, začal mu v kapse vibrovat telefon. Vylovil jej a jakoby automaticky, nezajímajíc se o to, kdo mu vlastně volá, si jej přiložil k uchu.

"Ano?... Teď? A proč, co se děje?... Ano, je tu se mnou... Dobře, už tam míříme," bylo jediné, co Jimin z rozhovoru pochytil. Pohlédl na svého společníka se zmateným výrazem.

Jungkookovi se ale v tváři nezračil o nic chápavější výraz, když, lehce v obavách, promluvil: "To byl táta. Prý máme oba přijít k vám domů. Netuším proč."

"Já jsem ale měl jít dnes do práce!" zaprotestoval druhý. Jungkook na to už neodpověděl. Jen se oba zvedli z lavičky v parku, kterou do té chvíle okupovali, a zamířili k domovu rodiny Park.

-----

U Jimina doma bylo rušno. Nacházeli se zde jeho rodiče, pan Jeon, Shin a s nimi i malý Hyeon. Jungkookova nevlastní matka tam k údivu a úlevě obou z chlapců nebyla.

Jimin se zatvářil poněkud nervózně, když se jeho pohled setkal s pohledem Shin a černovlásek si pomyslel, jak se jejich chování vůči sobě dost změnilo.

Když spolu při jedné večeři, která tehdy opět způsobila finanční krizi rodiny Park, všichni tři rozprávěli, oba se hodně pošťuchovali. A hle, dneska byli oba kolem sebe tak roztomile plaší, protože, lidově řečeno, byli v tom až po uši.

"Potřebovali bychom vám něco sdělit," chopil se slova Kookův otec, jakmile se se svým synem přivítal tak, jako by se neviděli alespoň měsíc... Ehm, ne, že by to nebyla pravda.

Oba kluci se tedy usadili v očekávání, o co půjde. Když se však zaměřili na grimasy v obličejích ostatních přítomných, nezdálo se, že by šlo o nějaké špatné zprávy.

Naopak. Paní Park se usmívala tak, jak ji Jimin dlouho neviděl, jejímu muži se v očích takřka leskly slzy radosti a Shin se vedle rozpačitosti v obličeji zobrazovalo uspokojení. Na klíně jí poklidně seděl bráška, zaujatě si hrající s jejími náramky na zápěstí.

"Jungkooku, Shin, rozpustil jsem s vaší matkou firemní svazek," začal formálně pan Jeon s kamennou tváří. Jiminovi rodiče již očividně věděli, která bije, zatímco mladí tuhle novinu slyšeli poprvé.

"Cože?" vyhrkli Jungkook a Shin zároveň. Nedokázali uvěřit svým vlastním uším.

Na to se jejich otci vytvořil na rtech drobný úsměv. Patrně to i pro něj z jedné části působilo úlevně. Utvrdil je: "Je to tak. Rozešli jsme se a spolu nadále nepracujeme."

Když si Jungkook konečně začal uvědomovat váhu jeho slov, i jeho rty zdobil úsměv. Tušil, že jeho táta s tou ženskou nemůže být tak úplně spokojený a vypadalo to, že si to nakonec i sám uvědomil. A možná tomu dopomohl fakt, že od nich jejich děti odešli.

Pak si tmavovlásek připustil, že právě to je na soužití jeho otce a matky Shin to pozitivní - má skvělou sestru. Sice si to dřív moc neuvědomoval, ale teď s jistotou věděl, že je tomu tak.

To ho rozveselilo ještě víc a svůj úsměv nasměroval právě na ni. Shin se na něj na oplátku usmála také.

Proč jsou však kvůli takovému sdělení u Parků doma? To ani jednomu nebylo jasné. Na odpověď však nemuseli čekat příliš dlouho.

"A tady s panem Park jsme se domluvili, že založíme vlastní firmu! Asi to zpočátku nebude úplně snadné, mám ale dost peněz ze svého podílu, takže si myslím, že to zvládneme," osvětlil situaci Kookův otec, načež si vysloužil velmi radostné reakce všech čtyř dětí.

I Hyeon, jenž netušil, o co jde, se totiž zapojil do všeobecného veselí.

A Jungkook uvěřil, že k řešení složité situace nejspíš opravdu přispěje jeden malý, velký zázrak.