Tomorrow is Today | cz

24

Mladík s havraními vlasy cosi kuchtil v kuchyni. V pravé ruce svíral nůž, zatímco levou si přidržoval připravovaný kus zeleniny. Vaření vykonával již téměř automaticky, ostatně tak, jako všechny ostatní rutinní domácí práce.

"Jungkooku," oslovil jej mužský hlas tak opatrně, jako by byl z porcelánu. Chlapec nástroj položil na kuchyňskou linku a otočil se, čímž dal najevo, že poslouchá.

"Jen jsem se tě chtěl zeptat... co ta tvá dívka? Nechtěl bys nám ji konečně představit?" vyslovil Jungkookův otec a nasadil vlídný úsměv.

Černovláska tento dotaz překvapil. Bylo to snad poprvé, co se ho jeho rodič zeptal na jeho vztah takhle přímo, tudíž o něm dosud nic konkrétního nevěděl.

Začal si žmoulat ret, v duchu zvažujíc, jak by měl reagovat. Letmo se rozhlédl kolem, i když věděl, že jsou tu sami. A především podstatná byla nepřítomnost jeho nevlastní matky, která již předem ohlásila, že přijde o něco později.

Jungkook si tedy oživil tátova slova podpory a vyřkl: "No... ona totiž ve skutečnosti žádná dívka není. Vymyslel jsem si to... Já... potkal jsem jednoho kluka a... teď jsme spolu."

Na to se Jungkook začal červenat až za ušima, čehož si pan Jeon nemohl všimnout, vzhledem k tomu, že radostí div neskákal. Působilo trochu komicky, že se těšil jen ze zjištění, že jeho syn vlastně chodí s někým úplně jiným, než se doposud domníval, aniž by doopravdy něco věděl o kterémkoliv z nich.

"To mám radost, synku," prohlásil Kookův otec. "Jak se ten mládenec jmenuje?"

"Taehyung," zarděl se tmavovlásek. Když druhý z mužů spatřil jeho zasněný výraz, zvedlo mu to koutky ještě výš.

Svou bezstarostnou náladu dokázal přenést i na Jungkooka samotného, a tak oba vedli zaujatou diskuzi, odhazujíce zábrany stranou. Tak se stalo, že oba naprosto ignorovali okolní faktory, tedy až do doby, kdy...

Kdy se před nimi objevila zamračená tvář paní Jeon. Oba náhle jakoby zkameněli, zatímco nově přítomná žena pročísla vzduch další ze svých jedovatých poznámek: "Stačilo mi slyšet jen to málo, abych si udělala o tom všem obrázek."

"O nic nešlo... Jen jsme žertovali," snažil se situaci zachránit Jungkook, avšak šlo pouze o jakési marné a nedůvěryhodné protesty. Stejně mu to jen napověděl instinkt, jinak by rozhodně nehodlal nic skrývat. Neměl co. Za Taehyunga se přece stydět nemusel.

"Opravdu chodíš s nějakým sukničkářem?" přešla na věc paní Jeon, nešetříc na hlasitosti. Očividně opravdu slyšela dost na to, aby věděla, která bije.

"Tae není žádný sukničkář!" rozkřikl se Jungkook, načež se jeho macecha jen ušklíbla. Moc dobře věděla, jak chlapce zahnat do úzkých a že se jí to taky s přehledem povedlo.

Jungkoovi však bylo jedno, že se takhle přímo prozradil. Cloumal s ním vztek. Celý život většinu svých pocitů schovával jen proto, aby neporušil nějaké ze zásad, jenž si jeho nevlastní matka vytyčila. Snažil se ze všech sil, aby splnil vše, co mu kdy rozkázala učinit, aby byl řádný a poslušný, aby neodmlouval a plnil své povinnosti.

Kvůli tomu si však jen nevědomky podkopával nohy. Bylo jasné, že jednoho dne mu rupnou nervy a tento večer se zkrátka ukázal jako třešnička na již velmi vysokém dortu.

"Myslela jsem, že jsem ti to dala dost jasně najevo, že někoho takového doma nestrpím. Takže buď dostáváš domácí vězení, dokud ti ty hovadiny nevymlátím z hlavy, nebo se seber a vypadni!" zaburácela paní Jeon rozhodně.

Mezitím, hnědovlasá dívka, která křik ze spodního patra nemohla přeslechnout, popadla svůj batoh, jenž měla pro všechny případy připravený pod postelí a po cestě ke schodům ještě vyzvedla zavazadlo svého bratra.

Vzápětí již také postávala v kuchyni, kde se divadlo odehrávalo a kde si jí zatím povšimnul pouze nejmladší z trojice.

"Dobrá... už mě tu nikdy neuvidíš. Sbohem," rozloučil se Kook. Tentokrát si dokázal zachovat kamennou tvář a neprojevit žádné emoce.

Jungkookův táta se nadechoval k tomu, aby ho zadržel, to se ale ozvala Shin, jejíž přítomnost až teď zaznamenal, stejně jako paní Jeon. Řekla: "Taky odcházím. Už nebudu jen tiše přihlížet tomu, jak Jungkooka využíváš. Tak se tu mějte."

Oba, směřující ke dveřím, za sebou jen zaslechli zoufalé volání pana Jeona, aby si to ještě rozmysleli. Jenže oni už se rozhodli. Hlodalo je to již dlouho, teď ale teprve nastala příležitost.

"Ještě mi řekni, že mě taky opustíš!" bylo poslední, co slyšeli hulákat jejich matku. Bylo jim však nadmíru jasné, jaký postoj k tomu chová pan Jeon.

A jak tak vyšli ven, na čerstvý vzduch, do ticha, Jungkook dospěl k názoru, že v tomto případě se zkrátka prosperující firmě přidává více důležitosti než spokojenému svazku manželskému.