Tomorrow is Today | cz

2

Jungkook postával před stojanem se štětcem v ruce a snažil se zmapovat, kde by měl na plátno ještě přidat nějaké tahy. Přestože měl hlídat Hyeona, svého velmi živelného bratra, nějakým záhadným způsobem se mu povedlo jej po obědě uspat, a tak už asi dvě hodiny trávil ve svém pokoji s otevřenými dveřmi, aby slyšel, kdyby se malý kluk vzbudil.

Jungkook měl Hyeona rád, už jen proto, že to byl potomek jeho matky, tedy byli vlastní sourozenci. Měli totiž ještě nevlastní sestru, Shin, se kterou mladík moc nevycházel. Přestože mělo její jméno odrážet dobrou povahu a důvěru, Jungkook ji vnímal jako přesný opak.

Hyeon měl každopádně sotva dva roky, takže když hlídání spadlo na jeho bratra, bylo předem jasné, že se mu bude muset plně věnovat.

Dílo před zamyšleným černovláskem se konečně dočkalo absolutního dokončení. Skvěl se na něm les, který byl velmi detailně propracovaný, jelikož pro to jeho autor měl opravdu cit. Vyžíval se v malování krajiny, i když, nutno podotknout, hlavním účelem, proč do nich investoval svůj drahocenný čas, byly peníze.

Rodina, ve které setrvával, sice netrpěla žádnou nouzí, naopak se jim kvůli rozjetému obchodu dařilo více než dobře, Jungkooka se to však tak úplně netýkalo. Měl zaručenou stravu i zázemí, na ostatní, dle slov jeho nevlastní matky, nepodstatné věci si ale musel našetřit sám.

Každý půl rok se tak účastnil výstav, na nichž prodával své práce. Většinou se mu jich za těch šest měsíců nahromadilo okolo pěti až deseti, povětšinou velmi úspěšných. Pokud zrovna nastaly prázdniny, měl navíc ještě brigádu v místní pekárně.

Kvůli všem těmto činnostem se mu nikdy nestalo, že by zažil nudu. Byl sotva rád, když se občas dostal do postele dřív, aby si mohl před spaním číst. A v takových případech stejně téměř okamžitě usnul.

Náhle ticho prořízl dětský pláč. Jelikož byl Jungkook dosud zahloubaný v myšlenkách, lehce sebou leknutím cukl, hned se ale vydal do dětského pokoje na druhé straně patra.

"Copak je, Hyeone?" vykoukla na uslzené batole černovlasá hlava s uklidňujícím úsměvem. Ten, zdálo se, dítě opravdu utišil a jeho koutky rtů se rázem obrátily vzhůru. V očích mu zajiskřilo, když rozeznal svého oblíbeného, vlastně taky jediného, bratra a už se hrnul z pelechu pryč.

"Máš hlad?" optal se starostlivě Jungkook, zatímco následoval již opět divokého Hyeona k velkému schodišti. Ten jen mírně přikývl, a když oba skončili v kuchyni, starší se jal připravit něco k svačině.

Hlad ale očividně nebyl jediný, co chtěl malý kluk utišit, takže byl Jungkook vzápětí donucen pomoct mu se stavbou pevnosti z kostek. Ve finále to nešlo přesně podle plánu, neboť mladší jeho snažení neustále hatil a jeho načaté stavby bořil, bylo to však přesně to, co se dítěti líbilo, takže to vedoucí stavby s pochopením akceptoval.

"Musím se jít podívat, zda nemám ještě nějaké úkoly ze školy, dobře? Donesu si je kdyžtak dolů," ukončil hru tmavovlásek, za což si vysloužil jen jakési zamručení.

Sotva Jungkook, již znovu ve své ložnici, otevřel poznámkový blok, který vytáhl z kapsy batohu, uvědomil si, že s domácími úkoly se to má trochu jinak, než předpokládal.

Zapomněl totiž, že si mají připravit referát, k čemuž potřebuje internet. "Ach jo, v pondělí budu muset zase vstávat v pět," povzdechl si. Musel totiž jít do školy brzy ráno, aby svou práci stihl udělat ve studovně.

Počítač nevlastnil a měl zakázáno si jej doma půjčovat. Nějak zvlášť mu to nevadilo a ani s brzkým vstáváním neměl takový problém. Musel ale uznat, že někdy by bylo jednodušší, kdyby takové práce mohl vykonávat z pohodlí domova.