Tomorrow is Today | cz

20

Shin si to štrádovala po chodníku domů. Nebyla příliš v dobrém rozpoložení, neboť ji její vlastní předchozí nevšímavost přivedla do nezvěstí.

//"Shin, posloucháš mě vůbec?" pronesla dívka mírně vytočeným tónem. Nebavilo ji se opakovat a v případě brunetky sedící po jejím boku měla pocit, že to musí dělat častěji, než by bylo zdrávo.

"Ne, promiň. Co jsi říkala?" vypadlo z rozpolcené Shin, nad čímž jen druhá protočila očima.

"Už jsi to Jiminovi řekla?" rezonovalo náhlé zakřičení třídou, což si vysloužilo zvědavé krky.

Spolužačka před ní si dala záležet na tom, aby i její poznámka byla dobře slyšet: "Myslí toho tvého Jimina? Povídej, jak se to vyvíjí?"

"Já tě zabiju, Chloe!" prudce vstala Shin a při odchodu ze třídy cítila pohledy všech studentů.//

Zrovna ve chvíli, kdy se na to dívka rozhodla rezignovat a s vidinou nějakého filmu na odlehčení přidala do kroku, se po jejím boku objevil zrovna ten, kdo její řečené stavy způsoboval. A nebyl sám. Jako ocásek za ním pelášil ještě jakýsi mladík se stříbrnými vlasy.

Ona si ale nemohla pomoct a veškerou pozornost věnovala pouze Jiminovi, jeho načechraným vlasům, uhrančivým očím, plným rtům... dost! Bylo to tu zase. Musí se soustředit na to, co jí říká.

"Shin! Ahoj! Je Jungkook v pořádku?" vyjádřil se tak roztřeseně, že to Shin ani přeslechnout nemohla. Sama nad tím mírně svraštila obočí.

"Proč by neměl být v pořádku? Co se stalo?" strachovala se.

"Totiž tady Taehyung od něj našel dost rozporuplný vzkaz. A dnes nebyl ani ve škole..."

Dívka si od řečeného Taehyunga převzala psaní a než si přečetla jeho znepokojivý obsah, s neskrývanou zvědavostí se zeptala: "Ty jsi ten Taehyung?"

Oslovený, trochu vyveden z míry, přikývl, dozvídajíc se o dalším člověku, komu o něm očividně Jungkook řekl.

"Já jsem Shin, jeho sestra," představila se, aby zamezila otázkám.

"Když jsem ráno odcházela z domu, byl Jungkook ještě v pokoji," pokrčila neurčitě rameny, jakmile byla se slovy na papíře obeznámena.

Následovala krátká pauza, kdy každý z nich uvažoval co dál.

"Poslyš, Tae... Proč jste se vlastně přestali vídat?" pokračovala brunetka.

Stříbrnovlásek si frustrovaně prohrábl vlasy. Proč se ho na to každý ptá? Co jim má vysvětlovat, když to sám neví?

"Nevím. Možná že... než se mi začal vyhýbat, zeptal jsem se ho, jestli se už někdy zamiloval. Protože nereagoval, sám jsem se přiznal, že já ano... A... on se pak tázal, jestl-li je to něja-ká holka, snad aby se ujistil, že t-to správně pochopil... T-tak jsem přikývl..." rozhodl se Tae konečně někomu vylíčit celou situaci, i když si sám nebyl jist, jak by to mohlo souviset s jejich odloučením.

Shin, která spatřila lesknoucí se slzy na Taeho tvářích, něžně doplnila: "A to není tak úplně pravda, viď?"

Taehyung náhle stál jako opařený. Vůbec nevěděl, kam tím dotazem Shin směřuje. Vlastně ani neměl ponětí, s čím vším se jí její bratr svěřil, což na něj působilo poněkud divně vzhledem k tomu, že on o ní nevěděl zhola nic. Snad jen že existuje.

"Podívej. Já vím, že je mezi vámi něco víc. Jungkook... poznala jsem na něm, že tě má víc, než rád. A jak tak na tebe koukám, myslím, že je to vzájemné, ne?"

Tae se nervózně ošil. Jak to, že ho prokoukla? Roztřepanými prsty si otřel slzy a sotva slyšitelně prohlásil: "Já jsem se bál mu to říct, protože... jsem na něj nechtěl tlačit a... taky... jsem si myslel, že mě odmítne..."

"Jak se může někdo takový zabývat psychologií..." zamumlala si Shin sama pro sebe. "Až s ním budeš mluvit, vyznej se mu dřív, než tě stihne jakkoliv přerušit, dobře?"

A stříbrnovlásek pomalu přitakal, na rtech se mu tvoříc lehký úsměv.

"Já jsem to říkal," zasmál se Jimin. "No, tak děkujeme, Shin. Už budu muset běžet, tak zatím," pípl roztržitě a zbylé dva společníky opustil.

Na to se Taehyungův úsměv ještě více rozšířil. "Jak tak na vás dva koukám, tady je na tom někdo dost podobně, že?" prohlásil vítězoslavně.