Taneční parket: Přes překážky ke hvězdám

6

,,Lásko, co se stalo?" Seděla jsem v autě jak zaražená. S nepřítomným pohledem.
,,Nic zlato." Lhala jsem.
,,Dobře." Bylo vidět, že ho to trápí, ale nechal mě.

Mám mu říct o Edwardovi víc? Mám mu říct, že chci aby ho Willy poznal? Že je chci vidět spolu? Že prostě chci? Moje myšlenky se motaly, protínaly jedna druhou. Byla jsem jak obrovský mixér a myšlenky nepoddajné těsto. Věděla jsem, že z toho bude problém, ale i přesto jsem to udělala.
,Bello?' Ozvalo se v telefonu.
,,Edwarde, už jsem se rozhodla." Řekla jsem rozechvělým hlasem.
,A? Jak ses rozhodla?' Řekl překvapeným a natěšeným tónem.
,,Chci abys poznal Williho."
,Doopravdy? Děkuju Bells.' Řekl mi něžně. Milovala jsem, když mi tak říkal. Ou bože Bello!!!! Vzchop se!!!! Máš Erika!!!! Ty krávo blbá!!!! Nadávala jsem si vduchu.
,,Jo. Doopravdy. Ale mám podmínku. Nikdo se to nedozví."
,Slibuju.' Odpřísáhl mi to. Bože, co jsem to udělala?!!! Jsem ale blbá!!! Erika to zlomí, bude smutnej a nešťastnej. Zas moje myšlenky vířily všemi směry.

Byl večer.
,,Lásko, kam jedeš s Willim?" Zeptal se Erik podezíravě.
,,K mamce. Musím ještě něco dořešit." Zalhala jsem. Willy měl přísný zákaz mlčet a to samé moje mamka. Věděla, že jsem vždy Edwardovi chtěla malého ukázat, věděla, jak moc jsem ho milovala a věděla, že se to jednou stát muselo.

Nasedli sme s Willim do auta, Erik měl ještě zařizování v práci, takže nám to vyšlo. Otočila jsem se na Williho.
,,Willy, ale před Erikem ani muk." Zvedla jsem prst, abych mu dokázala, jak moc vážně to myslím.
,,Ano mami. Vím, že Erik tátu nemá rád. Byl by smutný."
,,Ano Willy. Ale, proč Erikovi už neříkáš tati?"
,,Není můj táta. Můj táta se jmenuje Edward Swift."
,,Máš pravdu, ale Erika máš přece rád jako tátu ne?"
,,Mám. Ale ještě nevím, jak moc mám rád svého tátu. To poznám potom, jak moc mám rád Erika. Jestli jako tátu, nebo jako strejdu."
,,Aha." Hlas mi klesl. Už toto byl problém.

Dojeli jsme do kavárny v Seattlu. Chtěla jsem se sejít co nejdál od hotelu a co nejdál Erika.

Edward už seděl u děckého koutku a bylo vidět, že je nervní. Kousal si ret, hrál si s prsty a něco si mumlal. Vypadá tak sladce, když je nervózní. Ale už mlč. Fakt jsem blbá. Jsem zasnoubená. S Erikem. Tak dost. Je to můj bývalý. Udělal moc zlých věcí. Dost. Isabello už dost. Poručila jsem si, ale přesto si moje mysl dělala co chce.

Otevřela jsem dveře kavárny a Edwardovy oči střelili po nás. Pohled se mu okamžitě rozněžněl, když uviděl Williho. Přišel k nám.
,,Ahoj Bells. Ahoj Willy." Řekl vlídným tónem.
,,Ahoj Edwarde."
,,Ahoj." Řekl Willy. Nevěděl ještě, jak mu má říkat. Styděl se a schovával se za mě.
,,Nezná tě. Trochu se stydí." Usmála jsem se na něj a pak jsem hodila očkem po Willim.
,,Chápu." Sklonil se k Willimu. ,,Chceš dort, nebo koláč nebo nějaký pohár?"
,,Jeee a to bych mohl?" Podíval se zvědavý Willy na mě.
,,No mohl." Usmála jsem se na něj.

Willy si běžel objednat svůj zmrzlinový pohár a já si dala s Edwardem kávu.
,,Bello, opravdu ti moc děkuju. Willy je nádherný. Má tvoje oči a úsměv." Usmál se.
,,Ale po tobě je drzoun. Má svou hlavu, je ambiciózní a rád se dohaduje." Oba jsme se zasmáli.
,,Slib mi, že ho nevidím naposled."
,,To já nevím. Erik tomuto není moc nakloněn, neví o tom, že jsme tady. Nechtěla jsem ho zbytečně zatěžovat. Edwarde, ale na toto si nezvykej. Nebudu mu kvůli tobě neustále lhát."
,,Tys mu kvůli mě lhala?"
,,Ano."
,,Nevím jak ti poděkovat."
,,Edwarde, vždy jsem chtěla, abys byl součástí Williho života."
,,I tvého?"
,,Edwarde..." nechtěla jsem odpovídat.
,,Bello..." udělal na mě smutné oči.
,,Nezkoušej to na mě." Zasmála jsem se. Věděla jsem, že z toho může být problém, ale nevěděla jsem proč, bylo mi s ním dobře. A to se právě stát nemělo.
,,Mami, táta je skvělej. Doporučil mi ten nejlepší zmrzlinový pohár." Přiběhl Willy s obrovskou sklenicí plnou zmrzliny, ovoce a nahoře měl posazené marcipánové autíčko. Pak zas odběhl do dětského koutku.
,,Vážně mi řekl táta?" Edwardovi se v očích lesklo tolik štěstí, že jsem ho snad nikdy tak šťastného neviděla.
,,Řekl. S Willim jsem o tobě hodně mluvila. Často se na tebe ptal."
,,A cos mu řekla na otázku, proč nejsem s vámi?"
,,Že to tak je lepší."
,,Bylo to lepší? Beze mě?"
,,Ne."
,,Tak proč si mu to říkala?"
,,Je to už dávno. Co jsem mu měla říct? Že ses opil s cizí ženou a říkal si mi, že je lepší než já? Nechtěla jsem mu kazit představy o tátovi."
,,Omlouvám se, Bello. Byl jsem hlupák."
,,Je to už dlouho, Edwarde."
,,Nezajdeme jen my dva na skleničku? Popovídat si o Willim? Jak to bude dál, když už mě teď zná."
,,Dobře, ale pouze jako přátelé."
,,Samozřejmě. Tak zítra v šest? Vyzvednu tě."
,,Ne, sejdeme se až na místě."
,,Dobře tak tady ti napíšu adresu." Napsal mi adresu na papírek a podal mi ho.
,,Zítra v šest tady jo?"
,,Ano. " Usmál se. Zvedl se a šel za Willim. Hráli si spolu další dvě hodiny a já se k nim přidala. Byli spolu tak šťastní a i já byla. Erik si s Willim nikdy nehrál, neměl na to trpělivost. Nebo spíš ho to nebavilo, Erik trpělivosti má na  rozdávání.

,,Tati? A můžu tě vidět zas zítra?" Řekl rozblbnutý Willy.
,,To bych rád Willy, ale tvůj druhý tatínek Erik by nebyl moc rád, ale někdy zas určitě."
,,On není můj tatínek, je to strejda."
,,Willy a dost." Řekla jsem. ,,Musíme jet domů."
,,Tak jo. Ahoj tatínku." Řekl Willy a objal Edwarda a dal mu pusu. Nasedl do auta a já si ještě chvíli povídala s Edwardem. Během toho Willy usnul.
,,Bello, ještě jednou moc děkuju. Willy je skvělý kluk."
,,To je."
,,Měj se hezky." Objal mě a políbil mě na tvář.
,,Ahoj." Nasedla jsem do auta a odjela.

Když jsem dojela do hotelu, čekal mě v hale Erik.
,,Kde jsi byla?" Křikl po mě.
,,U mamky."
,,Nemůžu se ti dovolat, stejně jako tvojí mamce."
,,Řešili jsme něco důležitého, taky ti nevolám, když něco řešíš."
,,To ano ale..."
,,Dost, nebudu se tu s tebou hádat." Utla jsem to.
_______________________________
Další kapitolka je na světě. Doufám, že se líbila a budete tu se mnou i nadále ❤️
Vaše Verča