Taneční parket: Přes překážky ke hvězdám

2

,,Tak jsme tu." Otevřel Erik dveře od hotelového pokoje. Byl nádherný.
,,Páni." Řekl udiveně Willy.

Crr crr.
,,Mami? Ahoj. Tak jsme v hotelu."
,,Bello. Já se na tebe, Williho a Erika tak těším. To bude skvělé. Přijdete na tu večeři?"
,,Samozřejmě. Willy se na tebe těší. Prudí mě už týden." Slyšela jsem jak se mamka v telefonu zasmála.
,,Moc vás miluju. Už se těším."
,,Já tebe taky mami. Pa."

Típla jsem hovor a šla vybalovat. Erik dal mě a Willimu pusu a odjel do firmy.

,,Mami? Tady v Americe žije můj pravý táta?"
,,Broučku, proč se na to ptáš?"
,,Zajímá mě to. Tak jo nebo ne?"
,,Zlato, já nevím. Žil tu, ale od té doby, co jsem se přestěhovala do Vídně jsem ho neviděla."
,,A proč mě nepřijel navštívit? To o mě nevěděl?"
,,Věděl. Já nevím proč. Párkrát volal, ale mluvit s tebou nechtěl. Ale teď máme Erika. Vždyť ho máš rád."
,,Mám a moc. Je lepší než můj pravý táta. Nevykašlal se na mě a na tebe a má nás moc rád."
,,To si piš že má." Pohladila jsem Williho po tváři.
,,Nebude na svatbě, že ne?"
,,Ne nebude."
,,Ufff. Nevím jestli bych ho chtěl poznat."
,,Proč? Je to tvůj táta."
,,Ale nechová se tak, tak proč bych měl chtít."
,,Tak a myslím, že tento rozhovor skončil, opičáku. Tvého otce nechme být. Co sis to všechno sebou sbalil?" Podívala jsem se do jejo tašky. Byla plná autíček a traktorů.
,,Sbalil jsem si jen potřebné věci."
,,No už mlčím." Usmála jsem se.

Když sme vše úspěšně vybalili, nic nezapomněli, vybavili hračkama pokojík Williho a oblekli se, dojel Erik. Také se převlékl a byli sme nachystaní na večeři k mojí mamce.

Nasedli sme do Erikova firemního auta a jeli k mamce.
,,Tak co Willy? Těšíš se na babi?"
,,Ani nevíš jak, strejdo."
,,To je super. I já se na ni těším a maminka určitě taky."
,,To si pište." Přikývla jsem.

Dojeli sme k domu mamky a ta už stála před domem a vyhlížela nás. Vyběhla jsem z auta a skočila mamce kolem krku.
,,Zlatíčko moje. Mě se tak stýskalo."
,,Ani nevíš jak mě mami."
,,Myslím že nee víc než mě."
,,Stopro víc."
,,Nene."

Jakmile mě mamka pustila, skočil jí kolem krku Willy a pak se přivítala s Erikem.
,,Mohli jste klidně bydlet u nás." Řekla mamka mile.
,,Jsme v hotelu, mami. Nebudeme vás takto využívat."
,,Ale kuš. Žádný využívání. Jsi moje dcera."
,,Mami..."
,,Tak aspoň pohlídám Williho při vaší svatební noci."
,,Dobře mami."
,,Děkujeme paní Woodsová." Řekl Erik mile.
,,Ale jaká paní Woodsová. Říkej mi Margaret nebo mami. Vždyť budeme jedna rodina." Usmála se máma a já viděla, jak Erikovi spadl kámen ze srdce. Byla jsem tak šťastná, jako nikdy.
,,Toš nebudeme tu jen tak stát před domem, jdeme domů." Zavelela mamka. Všichni jsme ji poslušně poslechli a šli do domu. Erik u mamky a Joshe byl poprvé, stejně jako Willy. Já v tom domě vyrostla, a měla spoustu vzpomínek. Až moc vzpomínek.

,,Bello!" Křikl nadšeně Toby.
,,Toby? Ahoj." Přiběhl a skočil mi kolem krku. Byl z něj už velký kluk. Skoro puberťák.
,,Katherine, ahoj." Usmála jsem se na ni. Vypadala šťastně. Seděla vedle muže, ke kterému se tulila.
,,Ahoj Bello, moc ti to sluší." Usmála se na mě přívětivě.
,,Děkuju. I tobě."
,,Celá jen kvete." Ozvalo se mi za zády. Okamžitě jsem poznala ten hlas.
,,Jess!" Otočila jsem se a křikla na ni. Pak jsem ji skočila kolem krku.
,,No jo Bells."
,,Ty vole, takto mi nikdo neřekl od střední. Naposled, co si pamatuju, Mike Clark."
,,Jojo pěkný debil tohle. Slyšela jsem že jeho firma zkrachovala a on zmlátil svoji ženu a teď jsou v rozvodovém řízení." Řekla mamka ostře.
,,Od kdy chodíš na drby mami?" Zeptala jsem se rýpavě.
,,Od doby co ste se mi vy dvě rozprchly do světa." A vyplázla na mě jazyk.
_______________________________
Děkuji, že se mnou pokračujete i v druhém dílu příběhu a snad se vám to zatím líbí😁 budu se snažit vás nezklamat.
Vaše Verča