Bet | Johnjae [ ✔ ]

『6』

    ,, Pojď dál. " pustil jsem Johnnyho k sobě domů.

Přišel půl hodiny po šesté, takže jsem neměl čas skoro nic udělat. Naštěstí Doyoung odešel a nezjistil tak, že Johnny přišel.

Johnny věšel do domu a já za ním hned zavřel.

,, Posaď se do obýváku, přinesu ti kávu. " věšel jsem do kuchyně a začal chystat kávu.

Kávu jsem udělal i sobě a oba hrnky vzal do obývacího pokoje.

,, Děkuji. " poděkoval Johnny a hrnek si ode mě převzal.

Sedl jsem si kousek od něj a podíval se na něj.
,, Tak... Co potřebuješ ? "

Johnny odložil hrnek s horkou tekutinou na stůl.
,, Chci vědět jestli jsi opravdu v pořádku. "

,, Jak jsem říkal v práci, jsem v pořádku. "

,, Jaehyune-

,, Mami ? " ozvalo se od schodů.
,, Co tu dělá ten pán, co tě rozplakal ? "

Podíval jsem se na Jaemina.
,, Pozval jsem ho k nám, zlatíčko. " usmál jsem se na něj, abych ho ujistil, že je vše v pořádku.

,, Ale ploč ? "

,, Chce si se mnou promluvit. " také jsem položil kávu na stůl.

,, O čem ? " nedal se Jaemin a přišel blíž k nám.

,, Zlatíčko, to je mezi-

,, Chci se mamince omluvit. " vložil se do naší konverzace Johnny.

Podíval jsem se na něj s nadzvedlým obočím. On mi věnoval menší úsměv a otočil svou pozornost k Jaeminovi.

,, Omluvit ? " Jaemin dal hlavu na stranu a tázavě se na Johnnyho podíval.

,, Přesně tak. " Johnny se opět otočil ke mně.
,, Omlouvám se, Jaehyune. Za všechno, co se stalo na střední. Za to, jak jsem se tam choval a co jsem ti udělal. " podíval se mi přímo do očí, aby mi dokázal, že to myslí vážně.

,, Johnny. " vydechl jsem.
,, To co se stalo... Co jsi mi na škole udělal, se nedá napravit omluvou. Ty nevíš, jak jsem se po všem cítil, nevíš co se dělo potom. " podíval jsme se na něj, a pak na Jaemina.

Johnny se také podíval na Jaemina.

,, Děje se něco ? " zeptal se nás Jaemin, který vůbec netušil, proč se na něj díváme.

Ani jeden z nás jsme mu neodpověděli a pozornost opět věnovali na sebe.

,, Kdo je Jaeminův otec ? " zeptal se po chvíli ticha.

Mlčel jsem.

,, Já tatínka nemám. " ozval se opět Jaemin a tím upoutal naší pozornost.
,, Maminka žíkala, že tatínek nás opustil ještě pžed tím, než o mně maminka věděla, plotože se musel učit někde jinde. "

,, Jdi spát, Jaemine. " řekl jsem mu.

,, Učit někde jinde ? Jak to myslíš ? " optal se Johnny.

Než ovšem stihl Jaemin odpověď, ozval jsem se jako první já.

,, Řekl jsem, jdi spát. Hned ! " trochu jsem zvýšil hlas, aby mě konečně poslechl.

Jaemin se na mě podíval a utekl do pokoje.

,, Nemusel si na něj zvyšovat hlas. " poznamenal Johnny.

,, Vždyť o výchově nic nevíš, tak mi nemluv do toho, jak mám mluvit se svým synem. " řekl jsem naštvaně.

,, Máš pravdu, nevím. Ale je mi jasné, že i Jaemin by rád věděl, kdo je jeho otec. "

,, A proč to tebe tak zajímá ? Aby ses mi mohl vysmát ? Tak jako na škole, když jsi mě využil a s tou svou partou si mi to na druhý den dal pěkně sežrat ?! "

,, Byla to jen zasraná sázka, Jaehyune ! "

,, Jenomže sázky neničí lidem život ! " zavrčel jsem po něm.

Johnny nad tím zakroutil očima.
,, Tak jsem se s tebou vyspal, no co ? Zas tolik se toho nestalo. "

,, Tak nestalo, jo ? " nevěřícně jsem zakroutil hlavou.
,, Věřil jsem ti. Věřil jsem, že mě miluješ a ztratil s tebou své panictví a ty mi rekneš, že se toho tolik nestalo ?! "

,, Každý jednou musí ztratit panenství. " odfrkl si Johnny.

,, Jenže ty jsi to roznesl po celé škole, Johnny. Všichni se mi vysmáli, že jsi mě jenom využil a tím to neskončilo. " odmlčel jsem se.
,, Chtěl jsi vědět kdo je Jaeminovím otec, tak fajn. Jsi to ty, Johnny. Ty jsi Jaeminův otec, a když jsem to zjistil, začali mě kvůli tomu ve škole šikanovat a různě mi nadávat. A to jen kvůli tobě ! "

Johnny se na mě díval šokovaným pohledem. Oči měl rozšířené a ústa lehce pootevřená.

,, A to není vše. " pokračoval jsem.
,, Jednoho dne jsem se vzbudil s postelí a kalhotami od krve. Nedovedeš si představit, jak moc jsem se bál, že jsem o dítě přišel. Vůbec jsem nevěděl co dělat, byl jsem sám. Zavolal jsem Doyoungovi, který mě hned odvezl do nemocnice a uklidňoval mě. "

Ze stolu jsem si vzal kapesník a utřel si několik slz, které mi při myšlence na tu osudnou noc začaly stékat po tvářích.

,, Mohl jsem mít dvojčata, bohužel to jedno nepřežilo... Doktor mi řekl, že se to stává, že je to normální, ale bylo mi 19 a já myslel, že za to můžu já. "

,, Jae... Jaehyune-

,, Ne, Johnny. Nebyl si tu pro mě a to ti neodpustím. Ano, nevěděl jsi, že jsem otěhotněl, ale to už není má chyba. "

,, Myslím, že bych měl jít. " řekl po chvíli ticha Johnny a zvedl se z pohovky.

,, Vážně ? To je jediná věc, na kterou se zmůžeš ? Utéct... " povzdechl jsem si.
,, Myslel jsem si, že si se změnil. Jak vidím, tak jsem se šíleně mýlil. "

Johnny nic neřekl a odešel. Zůstal jsem sedět na pohovce a naplno se rozbrečel.

Co jsem si myslel ? Že řekne, že je rád ? Že toužil po tom mít dítě ?
Samozřejmě, že to tak není, proč by mělo ?

Ani já nebyl připravený na to mít dítě, ale aspoň jsem se tomu postavil jako chlap a čelil tomu.

Jenže je to Johnny, o kom se tady bavíme... Od školy se vůbec nezměnil. Pořád je to stejný namýšlený idiot, do kterého jsem se zamiloval.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Další kapitola !! Vyšla celkem brzy, že ?😊

Také jsem v minulé kapitole zapomněla zmínit, že jsem udělala nové covery na své knížky ♡ Snad se líbí.

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere