Bet | Johnjae [ ✔ ]

『2』

    Ráno jsem se probudil díky jednomu miláčkovi, který mě prostě nemohl nechat spát; proč by to také dělal, když on je přeci vzhůru, že ano?

,,Ještě pět minut zlatíčko, ano?" zamumlal jsem ospale do polštáře a doufal, že mě můj miláček ještě chvíli nechá spát.

,,Scooby." začal do mě znova šťouchat a já věděl, že už mě spát určitě nenechá, Scooby je totiž láska, o kterou nesmí přijít.

,,Dobře, dobře." na posteli jsem se posadil a vzal si malého na klín.
,,Už jsem vzhůru." pousmál jsem se na něj.

Malý se na mě široce usmál.
,,Scooby!" zopakoval nadšeně a ještě si na mém klíně poskočil, aby ukázal, že je opravdu nadšený.

Úsměv jsem mu tedy oplatil ve stejné velikosti, vzal ho na ruce a šel s ním do obýváku, kde jsem ho posadil na pohovku a pustil mu jeho oblíbenou pohádku jménem Scooby-Doo. Ja mezitím šel do kuchyně a začal nám obou dělat snídani. Bohužel jsem přitom zjistil, že mnoho surovin už moc nezbývá, a tak jsem nachystal jenom cereálie s mlékem; to teď bude muset stačit.

,,Tady máš." podal jsem jídlo Jaeminovi, který poděkoval a hned se do jídla pustil.

Sedl jsem si vedle něj na pohovku, a také se pustil do svých cerealií.
,,Dnes budeme muset jít do obchodu, takže jak posnídaš a skončí Scooby, tak vyrazíme, ano?" koukl jsem na něj.

,,Dobže, mami." řekl nezaujatě a nadále se věnoval pohádce (Scooby je prostě mnohem víc důležitější než já).

Pokroutil jsem nad ním s úsměvem hlavou a pokračoval ve své snídani, také se dívajíc na Scoobyho.

🖤

,,Jaemine, nepotřebuješ pomoct?" věšel jsem do pokoje a spatřil své zlatíčko, jak se snaží obléct si tričko a vůbec mu to nejde.

,,Mami?" otočil se za mým hlasem a snažil se mě po slepu najít.
,,Kde jsi?" zamumlal, když mě pořád nedokázal najít.

,,Počkej." klekl jsem si před něj, chytil ho za pas a tím ho zastavil, aby se mě dál nesnažil marně hledat.
,,Pomůžu ti." tričko jsem mu sundal a znova mu ho oblékl tak, jak má být.

,,Kuju, mami." usmál se na mě a dal mi pusu na tvář.

,,Není zač, zlatíčko." obejmul jsem ho a vtiskl mu pusu do vlasů.
,,Můžeme vyrazit?" optal jsem se ho, načež Jaemin jen přikývl.
,,Dobře." zvedl jsem se ze země, chytil Jaemina za ruku a šel do obýváku, kde jsem si vzal batoh, ve kterém mám peněženku a klíče od domu a společně jsme šli na nákup.

Do obchodu jsme dorazili o nějakou půl hodinu později. Kousek od vchodu jsem si vzal nákupní vozík, který jsem jednou rukou začal tlačit před sebou a tou druhou držel Jaemina u sebe.