Bet | Johnjae [ ✔ ]

『5』

    ,,Jaehyune!" vletěl do pokoje Doyoung a hned mě sevřel v pevném objetí.
,,Jsi v pořádku?" otázal se a pustil mě z objetí, aby mi začal kontrolovat obličej, že nemám žádné škrábnutí.

Jeho ruku jsem ale odstrčil a lehce se pousmál nad jeho mateřskými instinkty.
,,Ano, jsem." odpověděl jsem mu.
,,My oba." koukl jsem na Jaemina, který pořád spinkal v mém náručí.

,,Co se vlastně stalo?" položil další otázku a sedl si na postel k mým nohám, kde bylo nejvíc místa.

Než jsem stihl cokoliv říct, do pokoje přišel Johnny a Doyoung se neudržel a hned po něm vyjel.
,,Ty!" zabodl mu ukazováček výhružně do hrudi.
,,Co jsi mu sakra udělal?!" zakřičel po něm až se kvůli tomu Jaemin probudil.

,,Doyoungu." řekl jsem rázně, aby mě vůbec vnímal, protože v takovém stavu mě mohl úplně ignorovat.
,,Johnny mě i Jaemina zachránil." pověděl jsem mu.

Doyoung se na mě otočil, chvíli jsme si navzájem dívali do očí a on nakonec pokýval hlavou.
,,Myslím, že bychom měli jít." z Johnnyho ruky vzal mobil, který zřejmě patří mně, schoval ho a šel za mnou.

,,Vezmeš, prosím, Jaemina?" poprosil jsem ho, protože já bych ho teď nedokázal vzít, jelikož jsem byl ještě stále ze všeho vyklepaný. Sice Jaemin mohl jít po svých, když už byl vzhůru, ale protentokrát to ničemu vadit nebude, když si bude šetřit nožky.

,,Jistě." Doyoung ho opatrně vzal na ruce a já se tak mohl zvednout z postele. Samozřejmě se hned ozvala má hlava, ale nechtěl jsem zbytečně zdržovat, a tak jsem nic neříkal.

Společně s Doyoungem jsme tedy odešli z Johnnyho domu a nasedli do auta. Doyoung usadil Jaemina do sedačky na zadním sedadle, kde se mu podařilo opět usnout a on sám se pak posadil na místo řidiče.

,,Proč jsi mi neřekl, že bydlí o několik ulic od tebe?" zeptal se hned, jakmile auto nastartoval. Já mu ovšem neodpověděl, nechtěl jsem.
,,Jaehyune." oslovil mě rázně, abych konečně mluvil.

,,Proč bych ti to říkal, Doyoungu?" podíval jsem se na něj.
,,Není to nic důležitého a navíc jsem to ani nevěděl, že bydlí kousek ode mě." pověděl jsem a doufal, že to nechá být, když jsem o tohle sám nevěděl.

,,Nic důležitého?" nevěřícně nadzvedl obočí.
,,Děláš si ze mě srandu?" zastavil auto tak, aby nezavazelo ostatním autům na cestě a otočil se na mě.
,,Ten debil, který tě na škole jenom využil, a pak odkopl jako hadrovou panenku, je zpátky, a ty rekneš, že to není důležité?"

,,Už jsou to tři roky, Doyoungu." dlouze jsem vydechl a začal se dívat z okénka auta.
,,Je to.. dávno za mnou."

Doyoung pokroutil hlavou.
,,Znám tě dost dlouho na to, abych věděl, že tě to furt trápí, Jaehyune." opět vyjel na cestu a tohle téma dále nerozebíral.