Bet | Johnjae [ ✔ ]

『4』

    Cestou domů jsem měl takový zvláštní pocit, jak kdyby nás s Jaeminem někdo sledoval. Nechtěl jsem se za sebe ale otáčet, abych jim nedal najevo, že o nich vím. Bohužel, kvůli strachu jsem to nevydržel a otočil se. K mému překvapení tam nikdo nebyl, a tak jsem s menším povzdechem pokroutil hlavou a dál pokračoval v chůzi. Samozřejmě, hned při prvním kroku, jsem do někoho narazil.

,,Omlouvám se, vůbec jsem si Vás nevšiml." podíval jsem se na osobu, do které jsem narazil.
,,Moc mě to mrzí, jste v poř-" než jsem stihl doříct svou otázku, muž přede mnou popadl Jaemina a mě někdo ze zadu dal ruku přes ústa, abych nemohl křičet a odtáhl mě do uličky, kolem které jsem před chvílí s Jaeminem prošel.

Začal jsem sebou škubat a všelijak se kroutit, abych se dostal ze sevření mně neznámé osoby, ale bohužel muž byl mnohem silnější než já a svůj stisk ještě více zpevnil.

,,Nech toho nebo ublížíme tomu malému parchantovi!" zavrčel po mně muž, když už toho mého snažení dostat se pryč, měl plné zuby a povalil mě na zem, takže se tyčil nade mnou.

Při zmíňce, že ublíží mému synovi, jsem rychle pokroutil hlavou na náznak, že mu ubližovat nemají. Muž se jenom škodolibě usmál a nahl se k mému uchu.

,,Teď dám z tvých úst pryč mou ruku, ale jestli vydáš jedinou hlásku.." odmlčel se.
,,Moc dobře to nedopadne pro tebe, ani tvého syna." do ucha mě následně kousl, nad čímž jsem s nechutí nakrčil nos.

Muž tedy sundal svou ruku z mých úst a následně se oběma rukama přesunul k mým kalhotám, které začala nedočkavě rozepínat.

,,Prosím, ne." zamumlal jsem tiše a zavřel oči v naději, že když je opět otevřu, tohle se dít nebude a já budu pořád na cestě domů se svým synem po mém boku.

,,Říkal jsi něco?" nakrčil obočí.
,,Mám pocit, že jsem ti to zakázal." podíval se mi výhružně do očí. Jeho pohled jsem nesnesl, a tak jsem hlavu otočil na bok, kde jsem uviděl Jaemina, jak tiše pláče v těch prackách druhého muže.

,,Neboj se, vše bude v pořádku a nedívej se, ano?" naznačil jsem pusou, abych Jaemina alespoň trochu uklidnil a upozornil, že má zavřít oči a za žádnou cenu se nedívat. Jaemin pouze přikývl a očička tedy zavřel, ale jeho pláč vůbec neustal.

Mou pozornost opět upoutal muž nade mnou, který mi mezitím stihl sundat kalhoty a už mi sundávat i spodní prádlo. Pořádně jsem se kousl do rtu, abych nezačal hlasitě vzlykat a nevydal žádnou hlásku. Měl jsem příšerný strach cokoliv udělat, chtěl jsem se bránit, ale nedokázal jsem se vůbec pohnout.

,,Musím uznat, že máš opravdu nádherné tělo." řekl s naprosto nechutným tónem v hlase, když i mé spodní prádlo bylo pryč a jeho ruka se začala nebezpečně blízko blížit k mému přirození.
,,Jen škoda, že dnes budu já, co si to pořádně užije." najednou mě přetočil na břicho tak, abych měl vystrčený zadek přímo na něj.