Bet | Johnjae [ ✔ ]

『1』

    ,,Jaehyune? Můžeš za mě vzít stůl číslo pět, prosím?" zeptal se mě můj spolupracovník, jehož jméno je Kun.

,,Samozřejmě." usmál jsem se na něj a jemně přikývl hlavou.
,,Jaké jsou jejich objednávky?" optal jsem se, abych věděl, co připravit.

,,Pouze tahle káva." ukázal na hotovou kávu a zmizel do zadní místnosti; no, aspoň nemusím nic připravovat.

Vzal jsem kávu a opatrně, abych ji nevylil, šel ke stolu, ke kterému objednávka patří. U stolu seděl hnědovlasý mladík se slunečními brýlemi na očích, což bylo dosti divné, ale asi je to nějaká nová móda.

,,Zde je Vaše káva, pane." položil jsem onu kávu před něj a mile se usmál.
,,Přejete si ještě něco?" ruce jsem dal za záda a čekal, jestli si ještě něco objedná.

,,To už jsi na mě zapomněl?" dotyčný úplně ignoroval mou otázku a místo toho položil tu svou, načež otočil hlavu mým směrem.

,,Promiňte, ale asi jste si mě s někým spletl." snažil jsem se na tváři udržet úsměv, ale i přesto jsem byl velice zmatený a vůbec nevěděl, kdo to může být.

Hnědovlásek se lehce uchechtl.
,,Ach, Jaehyune." dramaticky, pro efekt momentu překvapení, si sundal sluneční brýle a zadíval se mi přímo do očí.

Úsměv jsem už nedokázal udržet a místo toho, ho nahradil vyděšený výraz a pootevřená ústa. Nemohl jsem uvěřit, že je tady...

,,J-johnny?" lehce jsem se zakoktal, ale prostě jsem tomu nedokázal zabránit.

,,Chyběl jsem ti?" na tváři měl milý úsměv a vůbec ode mě neodtrhl svůj pohled. Jak může být tak klidný? To si nepamatuje, co mi provedl?

,,C-co..." jemně jsem vydechl.
,,Co tady děláš?" otázal jsem se ho už o něco stabilnějším hlasem, ale uvnitř panovala čistá panika.

,,Vypadá to, že mě nerad vidíš, Jaehyunnie." poznamenal a napil se své kávy, kterou jsem mu před chvílí přinesl.

,,Neříkej mi tak." odsekl jsem.
,,Ty už na to nemáš žádné právo."

Johnny se pouze usmál ještě víc. Zřejmě ho baví, jak se snažím být tvrdý, vždycky tomu tak bylo.
,,Ale copak?" pozvedl obočí.
,,Už jsi zapomněl na nás dva?"

,,My dva jsme nikdy nebyli." zhluboka jsem se nadechl a pokroutil hlavou.
,,A teď, když mě omluvíš, musím se opět věnovat práci." vrátil jsem se zpět za pult a začal připravovat čerstvou kávu.

,,Už jsem zpátky." přiběhl za mnou Kun.
,,Omlouvá-" zasekl se.
,,Stalo se něco?" dal mi ruku na záda.

Záporně jsem pokýval hlavou, protože kdybych promluvil, asi bych to už nezvládl a prostě bych se rozbrečel a to v práci vážně nepotřebuji.