Tak, jak voní bouřka

4.

Z mých myšlenkových pochodů mě vyrušil známý hlas, který oznamoval názvy zastávek.

Dneska mi cesta utekla neobvykle rychle...

Postavila jsem se a trochu se mi zamotala hlava. Nejspíš to bylo kvůli mému dost nízkému tlaku, který mě ale nijak neovlivňuje, a tak není potřeba ho řešit.

Když jsem se polovičně vzpamatovala, vyrazila jsem k východovým dveřím.

Nebo to jsem si tedy myslela. Narozdíl od ostatních vystupujících jsem se vydala opačným směrem.

Prudce jsem narazila do něčeho měkkého, ale zároveň pevného a... 

Super. Dnešek je už od základu ten nejvíc trapný den.

Zvedla jsem hlavu nahoru tak moc, že mě začalo bolet za krkem. Tenhle člověk byl tak vysoký, že by mi mohl pár centimetrů darovat. Přitom co jsem zvedala svůj pohled výše, jsem doufala, že se dnes už nedostanu do žádné trapné situace.

Chyba.

Protože hádejte, do koho jsem já-velmi inteligentní stvoření-narazila?

Myslím, že to už víte předem.

Panebože dneska si přijdu jako v nějakým trapným filmu.

'Pan záhadný', který mi zasedl místo a házel po mně úšklebky, mezitím co jsem sbírala tu podělanou svačinovou krabičku, se na mě koukal.

A tentokrát opět pobaveně. Sakra sakra a ještě jednou sakra!

"M-Moc se Vám omlouvám. Já nechtěla" vypravila jsem ze sebe "dneska nemám nejlepší den."dodala jsem rychle.

"To jsem viděl. A tohle mi nevadí, může se to stát každému. Možná bychom ale měli opustit tenhle vlak, jinak pojedeme někam, kam ani jeden z nás nemá namířeno, co ty na to?" rovnou přešel na tykání. Dobře, to mi nevadí, alespoň si potom nepřijdu tak stará.

"J-Jistě omlouvám se, ž-že Vám stojím v cestě." ušklíbl se a já jsem se otočila.

Hlavně, ať mě už neoslovuje.

Prosím, prosím.

Skoro jsem běžela.

Dneska jsem měla v plánu, plácnout sebou na gauč a pustit si seriál, ale okolnosti mě dovedly k tomu, abych se schovala v kavárně.

Svižným krokem jsem se vydala k cíli a přemýšlela, jestli si nedám i něco k snědku.

Doma přeci jen nikdo není a musela bych vařit sama.

Jak už jsem zmínila. Mamka se věnuje spíš své kariéře než mně.

I když se mám po finanční stránce dobře a peněz máme nadbytek, byla bych radši, kdyby čas, který investuje do budování kariéry, investovala do mě.

Moment.

Teď jsem si uvědomila, co se v tom vlaku vlastně událo.

Narazila jsem do úplně cizího člověka a ani jsem se náležitě neomluvila.

Kdo to vlastně byl?

Kousek od našeho domečku se prodával takový zanedbaný dům, který klidně nazvu barabiznou.

Ten dům byl v dost dezolátním stavu.

Tam by se někdo takhle vyhlížející asi nenastěhoval. Nebo snad zdání klame?

Pak by to taky mohl být příbuzný někoho z obyvatelů. 

Ne, to se zamítá. Všechny, co se kolem tohoto místa pohybují, jsem za dva roky svého života stihla dostatečně obhlédnout.

Tedy já jsem je nijak nesledovala, ale když s někým žijete v jedné vesnici, tak ho prostě za tak dlouhou dobu poznáte i kdybyste nechtěli.

Objednala jsem si neslazené latté.

 Napadlo mě, že bych ho mohla doplnit sladkými sušenkami a krémovou polévkou.

Pořád se to opakuje... stereotyp...

 Usedla jsem na své oblíbené místo, které tentokrát zabrané nebylo.

To mě přivádí zpátky k mým původním myšlenkám.

Možná bych se mohla jít podívat k tomu rozpadajícímu se baráku a zjistit, jestli je moje mínění o 'novém sousedovi' oprávněné.

Na druhou stranu by bylo dosti trapné, kdyby mě zase spatřil.

Mám to. Zítra cestou do školy tou cestou projdu a nebude zvláštní, že se poflakuju po cestě, kde se normálně cestou domů nevyskytuju.

Milá paní...vlastně Lydia... mi poklepala na rameno a dala mi před nos talířek plný medových sušenek politých čokoládou.

"Tady máš něco na zub. Připadáš mi dneska nějaká zamyšlená, tak ti k tomu přemýšlení něco nabídnu. Můžeš si vybrat cokoli z naší nabídky a bude to na účet podniku. Kafe ti přinesu za chviličku a můžeš si mezitím naši nabídku prohlédnout i když si myslím, že ji už znáš nazpaměť, že?" zasmála se.

Koutky mi samovolně vystřelily nahoru a přikývla jsem na souhlas.

"Moc Vám děkuju, je to moc milé." takže svačinku si dám.

Stejně Lydii plánuji k té kávě přihodit větší dýško.

Už nechci myslet na mého potencionálního souseda.

Jenom dalšího člověka. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zase si nejsem úplně jistá, jestli jsem to moc neuspěchala.

Ale je to můj první publikovaný příběh, to prosím berte na vědomí.

Jinak... někoho tady napadl příběh. Fanfikce. Takže na ní teď budu taky pracovat a jestli z toho něco čitelného vznikne, tak to sem zase hodím.

No nic, já se loučím a vy si jděte poslechnout "Do I Wanna Know" od Arctic Monkeys.

Pa <3

R