Tak, jak voní bouřka

2.

Mám určité zásady.

Když je všední den, nikdy nepiju. Ale cigaretu... tu si občas dám.

Dneska byl dokonalý den. Ten upršený. Když jste koukli na oblohu, byla prostě ... šedivá.

Černá a šedá. Mé oblíbené barvy. Hodíme se k sobě... já a tyhle dny. Stejně jako ty barvy. Mám havraní vlasy a když je obloha šedivá, je to jako... kečup s hranolkami nebo... kniha a čaj... déšť a deka. Prostě něco co si nedokážu představit separované.

Ale není to jen o barvách...

Vstala jsem brzo. Nalila si pomerančový džus a vyrazila ven. Byla jsem nervózní, čili jsem nedokázala nic pozřít, a tak džus stačil. Zkouška z chemie, na kterou jsem se ani neučila, protože vím, že jsem na ni totálně tupá, se s každičkou sekundou nebezpečně rychle blížila a v břiše mě šimral nepříjemný pocit. Když vrátka zavrzala, vzala jsem si krabičku a zapálila si.

Nešlo to, potřebovala jsem se nějak uklidnit. Mít chuť na cigaretu a u toho mít zkoušku, je smrtící. 

Kapky mi pomalu stékaly po vlasech i oblečení a já jsem vdechovala a zase vydechovala ten, tak zvláštně chutnající kouř. Nejdřív vás odpuzuje, jak jsou ciarety cítit, a potom nemůžete přestat.

V uších mi hrála písnička od skupiny Cigarettes After Sex  a já si jen říkala, jaké to vlastně je. Na tom názvu prostě bylo něco, co člověka lákalo. Touha to vyzkoušet. Cigaretu po sexu. Vtip je v tom, že jsem ještě nikoho neměla, nikoho nemám a zatím ani nechci mít. Jen třeba někdy v budoucnu...

Zašlápla jsem nedopalek a vyrazila po nepříjemně strmém useku schodů.

_

"Vstávej."

"C-co?"

"Skončila hodina. Dneska jsi nedávala pozor víc než já, a to je co říct."

"Hm super." Vstala jsem, lehce jsem pročísla svoje vlasy prsty a snažila se na hlavě vytvořit něco jako drdol. Asi se to nepovedlo, protože mi vlasy stejně všude padaly.

"Ty teda vypadáš. Co jsi dělala?" posměšně prohodila a propukla v smích.

"No víš byla jsem venku pařit a vrátila jsem se ve čtyři." sarkasticky jsem se usmála, naházela sešity na ten strašný předmět do batohu a vyrazila ke dveřím. Přitáhla jsem si svetr blíž k tělu, protože jsem se srazila s nepříjemným chladem z té dlouhé chodby.

"Je ti snad jasný, že jsem nikde venku nebyla, ne? Vždyť mě přeci znáš."

"Já vím, jen jsi mě pobavila. Takže další večer, při kterém jsi měla nos v knížkách a spala jsi asi čtyři hodiny?"

"Jo přesně tak."

"Ale dneska tři ne? Vždyť jsi usla ve škole, ty šprtko! Ani já jsem neusla hned na první hodině!"

"Matika pro mě stejně není důležitá. A co ty? Ty jsi zase určitě zapomněla na to, že máme dneska odpoledku." Emma se zasekla v pohybu.

"No j-já nezapomněla!"

"Jojo jistě a mně jde chemie." ušklíbla jsem se a pokračovala směr učebna literatury.

"No a co. Tak jsem prostě zapomněla. Nemůžu za to, že tobě se takový věci nestávají! El, vždyť ty z toho učení jednou zešílíš! V maturitním ročníku budeme až příští rok! Tenhle teprve začal a já-" skočila jsem jí do řeči.

"Právě proto bys měla začít dávat pozor. Jen mám o tebe starost! Em."

"Já vím, ale nemyslím si, že jsem na tom zas tak špatně." smutně se podívala.