Večer Eva usnula na gauči hned po večeři. Adam jí odnesl do ložnice a uložil. Už byla ve vysokém stupni těhotenství a potřeboval odpočívat. Pak se vrátil do pracovny, kde četl studii svého kolegy, který ho poprosil o korekturu. Tiché zaklepání na dveře ale nepřeslechl.
„Tati...můžu?" zeptala se, Lily.
„No jasně, stejně se na to nemůžu nějak soustředit. Pojď ke mně." vybídl ji a za chvilku už mu seděla na klíně.
„Copak, beruško?"
„Jak se má pan učitel? A co mu vlastně bylo?"
„No pan učitel je mamčin pacient, takže přesně nevím, ale myslím, že říkala, že bude v nemocnici ještě minimálně týden. Víš, měl zánět na srdíčku a to není legrace." vysvětlil Adam.
„A co mu teda je?"
„Ty s tím nedáš pokoj, dokud ti to nevysvětlím, viď?" zasmál se Adam. „Pamatuješ, jak jsi měla angínu a na mandlích ten hnis?...Tak to samé má pan učitel na srdíčku. Ale protože je srdce z jiných svalů, než mandle, tak se to musí léčit jinak. A u srdíčka je to hodně nebezpečné."
„Aha, takže na doučování z matiky budeme mít někoho jiného." konstatovala, Lily.
„To rozhodně, není to stav, který by se léčil krátkodobě."
Chvíli si ještě povídali a pak se rozešli spát.
***
Adam přišel do práce a nestačil zírat. U vchodu narazil na ženu s obrovským košem, ve kterém měla živou husu.
„Co to tu děláte s tím zvířetem? Tady s tím nemůžete být." oslovil ji.
„Chtěli, abych přinesla ten prst, tak tady je." odpověděla žena.
„Prst? Jaký prst?" nechápal Adam.
„Tady manžel paní si usekl palec sekyrkou, a abychom ho mohli přišít, tak jsme jí instruovali, aby ho přinesla." informovala Adama Mery, která ale na husu koukala taky nechápavě.
„No fajn a ten prst máte kde?" ptal se Adam dál.
„Ta mrcha ho spolkla."
„Zavolej Prokopa." požádala Mery sestru Zuzanu.
Prokop si hned pospíšil na urgent.
„Počkejte, to mi jako chcete říct, že ten prst je uvnitř?" zeptal se skoro zoufale a ukázal na husu. „A jste si opravdu jistá?"
„No jo, viděla jsem, jak ho polyká, mrcha jedna." odpověděla paní.
„To jí asi budeme muset otevřít." oznámil Prokop.
„Já to teda ani náhodou dělat nebudu!" vyjela Saša.
„Převléknu se a přijdu. Je to velmi zajímavý případ." oznámil Adam.
***
Když vešel na box dvě, stáli Prokop a Saša nad košem s husou a pacient v klidu ležel na lůžku.
„Máte to tu pestré, pane doktore..." oslovil Adama.
„Výrazně pestřejší, než na jiných odděleních." kývl Adam. „Co bude dělat dál?" zeptal se kolegů.
„Já s tím teda rozhodně nic dělat nebudu." zavrčela Saša.
Najednou se otevřely dveře a vešel Viktor.
„Mery mi říkala, že..." zarazil se a vyvalil oči na husu. „Co to je?"
„No husa a čeká na operaci." odpověděl mu Prokop.
„Co?" nechápal Viktor.
„No husa sežrala pánovi prst a my ho musíme vyndat, aby šel našít zpátky." vysvětlila Saša.
„Tenhle..."ukázal pacient svoji ruku.
„To je jako nějaký vtip?" ptal se Viktor dál.
„Ne, to bohužel vtip není." zavrtěl hlavou Adam.
„A co tu dělám já?"
„No potřebujeme ten prst nejdřív vytáhnout."
„A na to potřebuješ anesteziologa?"
„Zavolejte řezníka a je to." protočila oči Saša.
„Já potřebuju někoho, kdo mi jí při tom...přidrží." vysvětloval Prokop.
„Kde to jako budeš dělat?" ptal se Viktor čím dál víc zděšeně.
„Připravte pacientku na sál." ozval se Adam jedovatě.
***
Nakonec celý případ skončil na patologii. Adam, Prokop a Saša museli husu přidržovat, aby jí jedna sestra důchodkyně zabila a pak patolog huse vyndal ze žaludku prst. Na sál s pánem jeli nakonec Prokop a Adam, protože Saša se odmítla dále v případu angažovat.
***
„Je to teda jen tak tak, je fakt hodně natrávený." ozval se Adam potichu.
„Já se snažím soustředit, nech toho." okřikl ho Prokop.
„Aby pan Mareček nedopadl jako jeho husa." přisadil si Viktor od přístrojů.
„Nechte oba toho rýpání. Říkám, že to půjde." ozval se znovu Prokop.
„Tak ukaž, že ten pobyt na plastice v Praze k něčemu byl." vyzval ho Adam pobaveně. „Kapilární návrat minimální." oznámil ještě.
„Nechytla se hlavní céva."
Prokop přidal dva stehy a zahýbal přišívaným prstem.
„Kapilární návrat se zlepšuje." řekl Adam uznale. „Tak ta plastika přece jenom k něčemu byla." pochválil Prokopa.
Když Prokop odcházel ze sálu, provázely ho dva zvednuté palce od kolegů.
***
„Jak to dopadlo?" zastavila oba doktory na chodbě paní Marečková.
„Vypadá to, že prst vašeho manžela bude úplně v pořádku." informoval jí Prokop. „Pokud se týká husy, tak ta zemřela."
„A kde je?" ptala se dál paní.
„Čeká na vás na pokoji." usmál se Prokop. Úsměv mu ale ztuhl, když paní zareagovala.
„Ne manžel, ta husička."
***
Když Prokop večer vyprávěl historku ostatním kolegům, mohli se smíchy potrhat.
„A cos na to paní řekl?" ptala se Eva.
„No kolega Žák jí informoval, že v biologickém odpadu, načež paní začala vyšilovat, že jsme jí vyhodili nedělní oběd."
To už byl chechot doktorů naprostý.
„Co jste udělali?" zajímalo Romana.
„Šel jsem se domluvit s patologem a paní tu husu dal."
„Přiznávám, že by mi tento oběd asi moc nechutnal." ozval se primář, který seděl s podřízenými u stolu.
„Myslím, že nikomu." pokýval hlavou Adam.
„No počkej, ty vůbec nevíš, že máme v neděli husu." uculila se Eva.
Adamovi chvíli trvalo, než pochopil, že si z něj dělá legraci. Ale jeho výraz kolegy pobavil.
