„Táta..." přivítalo Adama ráno volání dcerušky. Sundal si kabát a pohladil jí po hlavě.
„Kde máš mamku?"
„V kuchyni." odpověděla, Lily a rovnou se tam rozběhla.
„Dobré ráno..." pozdravil.
„Tobě taky." usmála se Eva a nechala se políbit. Vítání se jim trochu protáhlo a odtrhli se od sebe, až když jejich dcera zabouchala do kuchyňské skříňky.
„Tady nesu snídani."
„Zase nás rozmazluješ koblihami?"
„A jak jinak? Ženy jsou od toho, aby se rozmazlovaly."
„Jdu si hrát!" oznámila, Lily, vzala jednu koblihu a odešla do pokojíčku. Adam s Evou si sedli v klidu ke kávě.
„Něco zásadního na urgentu?"
„Ráno tam naběhli nějací úředníci z Prahy, řvali na Mery a chtěli tebe a doktorku Vlčkovou. Bojan s nimi vyrazil dveře. Jo a Libuška skončila na policii."
„Jo Libuška skončila na policii..." zatvářila se Eva dvojsmyslně. „Jaký to zájem o personál urgentu."
„Nejvtipnější na tom je, že jediný, kdo si toho všiml, byla Mery a to jen proto, že jí chyběla sestra na boxu."
„No to je úroveň." zavrtěla Eva hlavou. „Je to vlastně chudák holka a my si z ní děláme akorát srandu."
„Jakýpak chudák, prosím tě. Koketa a drbna to je."
„Že jí to vyčítáš zrovna ty."
„Co tím chceš říct?"
„Raději nic. Dosnídáme a půjdeme se věnovat něčemu zajímavějšímu, než je hádání se."
Adam souhlasil, hádat se nechtěl.
***
„Mimochodem, už vím, kam můžeme, Lily, dávat." oznámila Eva večer, když uložili dceru spinkat.
„Bavil jsem se o tom zařízení pro děti v nemocnici se Zuzanou. Říkala, že to rozhodně bude využívat."
„A pak, že urgent není drbárna." usmála se Eva a přitulila se k Adamovi. „Dokud neotevřou, tak to vydržíme."
„Aspoň budeme moct, Lily, vždycky jít zkontrolovat." souhlasil Adam. „Mimochodem, gratuluju k vrácení místa zástupce primáře."
„Děkuju, myslím, že kdybys mě nepodporoval, nemohla bych to vzít."
„Nebudu ti přece bránit v postupu." vrtěl hlavou Adam.
„Ne každý chlap by to tak bral." pokrčila Eva rameny. „A když už jsme u toho, chci se tě na něco zeptat, ale nejsem si jistá jak."
Adam zvážněl, protože jeho žena byla vždycky přímá a s otázkami problém nemívala.
„Poslouchám..."
„Teď, když mám zase místo zástupce primáře, co bude s druhým dítětem? Budeme se o něj snažit?"
Raději se Adamovi nedívala do očí. Bála se, co by tam viděla. Místo toho jí políbil na čelo.
„Co kdybychom to neřešili a prostě to nechali osudu?" navrhl.
„Nechápu."
„Nebudeme plánovat nic. Prostě budeme fungovat tak, jako do teď. Buď se dalšího dítěte dočkáme, nebo ne."
„Souhlas, díky."
Na potvrzení nové dohody se políbili.
***
Ráno je u recepce vítala Mery.
„Ahoj rodino, všechno v pohodě?"
„Nazdar, paní vrchní." zamrkala Eva. „Všechno v nejlepším pořádku. Co tady?"
„Novinky v případu Libuška..."
Oba se zvědavě naklonili, aby jim nic neušlo.
„Je obviněná z pokusu o vraždu svého manžela." oznámila Mery.
„Cože?" vykulili oba manželé oči.
„Už měla dost toho jeho žárlení a podezírání a tak mu kapala projímadlo do piva a málem ho to zabilo."
„To byla opravdu geniální rada." zavrtěl Adam hlavou.
„Co tím chceš říct?" zeptala se Mery nechápavě. Adam mávl rukou.
„Zase mě otravovala, že si neví rady s manželem. Tak jsem jí řekl, ať mu dá do pití projímadlo a on jí dá pokoj."
„Ty máš ale nápady." zasmála se vrchní sestra.
„Je to lékař no." uculila se Eva. „Mimochodem, co ten pacient ze včerejška. Už víme, kdo to je?"
„Ne, vůbec." zavrtěla hlavou Mery.
„Hm...asi přiletěl z planety Fň." ozval se Adam, který si zatím vzal tablet a projížděl výsledky pacientů z noci.
„Prosím?"
„Klid, Mery." protočila Eva oči. „To je planeta, na které žijí plyšáci naší dcery."
„Aha, tak to jo. Běžte se převléknout, prosím. Za chvíli pro vás budu mít práci." požádala oba doktory vrchní. Ti jí beze slova poslechli.
