Za týden Adama převezli na normální pokoj. Sice protestoval, ale nebylo mu to nic platné. Musel se přizpůsobit.
„Romane...proč mě nechceš pustit domů? Já bych se šetřil fakt."
„To znám to tvoje já bych se šetřil. Nikam ještě minimálně týden."
„Romane, ty seš hroznej bachař." vrčel Adam. Už ale smířený s osudem. „Aspoň jsem tady, kde už můžu něco málo dělat. Číst si nebo tu mít telefon."
„Užívej si klidu. Doma ho moc mít nebudeš." usmál se Roman. „Hele jdu na urgent. Stavím se za tebou potom."
Adam kývl hlavou a vzal do ruky časopis. Jeden článek ho natolik zaujal, že přestal vnímat svět kolem sebe a když se ozvalo zaklepání na dveře, sice vyzval příchozího, aby vešel, ale nezvedl oči. To udělal, až když slyšel potutelné chichotání.
„Co tu děláte?" zeptal se nechápavě, při pohledu na Mery a ostatní sestry.
„No Adame, zítra máte narozeniny a tak jsme se rozhodly splnit vám vaše velké přání. Před holkama jste se několikrát zmiňoval, že vaším snem je mít pro sebe všechny sestry na urgentu. Tak nás tady máte." oznámila mu vrchní.
Adam nebyl schopný slova. V pokoji byly opravdu všechny do jedné. Každá k němu přistoupila, dala mu pusu na tvář a položila mu na noční stolek čokoládový bonbón.
„Děvčata...děkuju...tohle opravdu nemuselo být...já totiž...to bylo dřív."
Adam celý rudý koktal. Sestry se jenom culily. V tu chvíli se otevřely dveře a vešla Eva. Přejela pohledem celou společnost, a když se podívala na manžela, vyprskla smíchy.
„Vy jste tu rtěnku vypatlaly celou ne?" zeptala se. Adam nechápal.
„Jakou rtěnku?"
Sestra Karolína vytáhla zrcátko a podala ho Adamovi. Ten se při pohledu do něj zhrozil. Jeho obličej byl pokrytý souvislou vrstvou příšerně rudé rtěnky.
„Evy...já...to holky...tady mi přály..."
Eva mávla rukou a zarazila jeho koktání.
„Říkala jsem vám, že tu tupou frázi – není to tak, jak to vypadá, nepoužívá."
„Máš pravdu." kývla Mery. Eva si přisedla k manželovi na postel.
„Abys tomu rozuměl... holky ti chtěly popřát k narozeninám a rozhodly se splnit ti tvůj sen. Prý ses o něm zmiňoval, když jsi nastoupil. Přišly se zeptat a já jim dala rtěnku, aby sis to pamatoval."
Odevzdaně zavrtěl hlavou.
„Tak holky, šup šup, naskládejte se kolem něj. Vyfotím vás." zavelela Eva.
Příprava fotky chvíli zabrala, ale nakonec se fotka povedla. Sestry se rozloučily a nechaly manžele o samotě.
„Víš, že seš naprosto neuvěřitelná." zavrtěl Adam hlavou. Eva jen samolibě pokrčila rameny.
„Chtěl jsem, aby mě Roman pustil domů, ale nechce."
„Ani náhodou. Tvůj stav byl hodně vážný a nechceme nic zanedbat."
„Co tu budu dělat takovou dobu? A sám ještě ke všemu."
„Pane Bože, s tebou je to těžké." povzdychla si Eva.
„Jsme sami, stačí, Adame."
Eva se rozesmála. Tohle byl přesně její manžel v takové formě, v jaké ho milovala.
„Jak se máš? A co Lily?"
„No je mi ráno vždycky trochu špatně. Ale dá se to vydržet v pohodě. A Lily, se rozhodla, že si uklidí v pokojíčku, takže vyházela všechno, kam dosáhla doprostřed."
„Další důvod, proč bych měl jít domů."
„Hele brzdi. Na hlídání Lily, je pomalu fronta, takže ten týden ještě v pohodě vydržíme."
Ozvalo se zaklepání na dveře a vešel Roman.
„Neruším, hrdličky?"
„Ne, Adam si přebíral dárek od sester." rýpla si Eva.
„No koukám."
„Nechte toho, vy dva." ohradil se Adam trochu dotčeně. Roman se rozhodl obrátit list.
„Mám teď chvíli čas, tak jsem se díval na ty tvoje výsledky. Vypadá to dobře. Pokud se to takhle bude vyvíjet dál, slibuju, že tě pustím nejdéle za týden."
„Fajn." kývl Adam. Nic jiného mu ani nezbývalo.
***
K propuštění Adama do domácího ošetřování se Roman opravdu odhodlal až po týdnu.
„Konečně..." usmíval se Adam, když si balil věci do tašky. Najednou do pootevřených dveří vběhla, Lily a doťapala až k němu.
„Tati..."
„Ahoj, princezno..." oslovil ji něžně a vzal do náruče. Svoji holčičku miloval a teď byl nadšený, že jí konečně po dlouhé době vidí. „Kdes nechala mamku?"
„Teta Merrrrry chtěla malovat na papír, tak mamka maluje." informovala ho zcela vážně, Lily.
„Koukám, že r už ti jde. Šikulka." pochválil jí. Ani nevěřil tomu, jak moc za těch pár dní, co ji neviděl, vyrostla. Postavil jí na zem a vzal za ruku. Do druhé popadl tašku a pomalu se vydali na urgent. Eva s Mery byly skloněné nad nějakými papíry.
„Co řešíte?" zeptal se, když k nim došel.
„Jenom rozpis služeb. Neboj, dlouho vám mamku nezdržím." usmála se Mery.
„Tak Mery, tady to máš. Kdyby to takhle zůstalo, nemám s tím problém."
„Díky...takže pozítří."
Rozloučili se a Adam s Evou a Lily, odešli.
