V sobotu ráno bylo urgent plný lidí. Maty, který právě vešel, dav lidí udiveně sledoval.
„Hlásím příchod, Mery. Co se to tu děje?" ptal se. „Nějaký zájezd?"
„Sobota, nepracujou obvodní doktoři, tak lidi s chřipkou chodí sem." vysvětlila vrchní sestra. „Jo a vezou příjem."
„Skočím se převléknout a hned jsem tu."
„Díky... jo a Maty... je pokyn nosit u pacientů roušky. Ať to taky nechytneme."
Maty kývl a běžel na lékařák.
***
„Ahoj Mery."
„Evo? Co ty tu děláš?" vykulila Mery oči. „A kde je Adam za chvíli začíná?"
Eva Brejchová byla už dva a půl roku doma s dceruškou Lily a do práce chodila jen zcela výjimečně a vždycky ohlášená.
„Dneska tu máš místo něj mě."
„Co prosím? Stalo se něco?" Mery se divila stále víc.
„Včera večer dostal teplotu a během noci už měl setrvale třicet devět. Má chřipku no. Musel to chytit někdy během týdne. Tak jsem ho nechala doma s lékama, zavolala, chůvu k Lily a jsem tu. Ať tu nemáš nedostatek doktorů."
„Seš moc hodná, zrovna dneska se to hodí. Mám tu půlku doktorů a třetinu sester. Jinak všichni lehli."
„Poprosila jsem Michala, ať se za Adamem v poledne staví. A kdyby bylo nejhůř, nechám ho převést sem."
Mery souhlasně kývla a Eva se šla převléknout. Nikdo z doktorů ani sester se do jedné hodiny nezastavil.
***
Roman si konečně sedl na recepci a musel se pousmát. Všechny židle byly obsazené jeho unavenými kolegy.
„Tak to vypadá, že ten nápor konečně polevil." oddychla si Mery. „Mimochodem, kdo jste si toho ještě nevšiml, tak dneska slouží Eva místo Adama."
„Díky, Mery. Ale už jsem se potkala se všemi." usmála se Eva, která právě přišla. „Romane, mám prosbu."
„Ano?"
„Za chvíli dojedou kluci s Adamem. Michal volal, že mu stoupla horečka a díky kašli potřebuje kyslík. Vzal by sis ho na starost, prosím?"
„No jasné... a co se mu stalo?" divil se Roman.
„Chřipka, co jiného?" pokrčila Eva rameny. Další debatu jim přerušili záchranáři.
„Adam Brejcha, 36 let. Horečka přes čtyřicet, suchý kašel, bolest kloubů a hlavy. Teď v sanitce i zvracel. Podali jsme kapačku kvůli horečce a kyslík na zlepšení dýchání."
„Vezmi Adama na jedničku." kývla Mery na Romana. Ten hned vyskočil a následoval záchranáře.
„Proč sis ho nevzala na starost sama, Evy?"
„Ale Mery, nenechá na sebe ode mě sáhnout." zavrtěla Eva hlavou. Pak vrchní sestru rychle zachytila, protože ta padala na zem. „Spíš se podívám na tebe. Nelíbíš se mi."
Mery bylo mizerně, takže ani neprotestovala.
***
„Má teplotu čtyřicet a půl." informovala Petra Romana.
„Slušné požární cvičení." konstatoval suše Roman směrem k Adamovi. Ten si sundal kyslíkovou masku.
„Klidně bych si to odpustil." zachrčel a dostal hned záchvat kašle. Roman mu vrátil masku zpátky na obličej a začal ho poslouchat.
„Chrčí to v tobě jako ve starých hodinách. To se mi nelíbí. Pošlu tě na rentgen plic. Že máš chřipku, je celkem jasné, ale musím vyloučit zápal plic."
Adamovi bylo zle, takže se nebránil.
„Petro, rentgen plic, prosím." požádal Roman.
***
Za chvíli se už díval na snímek. Pak k němu přišla Eva.
„Tak Mery má taky chřipku. Dala jsem jí něco na teplotu, píchla vitamíny a za chvíli jí Michal zaveze domů. Musíme to tu zvládnout bez ní." informovala Romana. „To je Adam?"
„No právě." povzdychl si Roman. „Musím ho hospitalizovat. K té chřipce se přidal ještě zápal plic. A před chvílí začal vykašlávat hlen s příměsí krve."
„Jipka?" zeptala se Eva celkem zbytečně.
„Jasně, dám mu kapačky a pak by se mu mělo ulevit."
„Díky Romane. A kdy za ním můžu?"
„Teď ho nech odpočinout. Až ti skončí služba, mohlo by mu být už trochu líp."
Eva kývla a šla za dalším pacientem.
***
Večer potichu otevřela dveře na Jipu číslo dvě. Adam ležel se zvýšenou hlavou a hrudníkem s maskou na obličeji. Protože měl otevřené oči, Eva vstoupila. Potichu k němu přišla a vzala ho za ruku.
„Jak je ti?" zeptala se tiše.
„Už je to lepší. Co Lily? Jak to budeš dělat?" Adam se začal vyptávat, ale hned musel přestat, protože ho zkroutil záchvat kašle. Eva počkala, až se uklidní.
„Mám radost, že ti je líp. Za Lilynkou teď jdu. Musím jí vysvětlit, že tatínek je nemocný. Snad to pochopí a nebude se vztekat." usmála se a dala mu pusu na čelo. „Ne, už nemluv." přitlačila mu jemně masku na obličej.
„Snaž se být v klidu a dělat, co ti Roman řekne. Ať se nám uzdravíš brzo."
Adam kývl hlavou a lehce jí zaklonil. Eva se k němu nahnula a dala mu ještě jednu pusu na čelo.
„Už musím jít. Ať Lily, nečeká. Vyřídím jí pozdrav od tatínka."
Adam kývl a Eva odešla.
