„Pane primáři, můžu?" nakoukla druhý den Eva do primářovny.
„Vy vždycky, Evo." usmál se Bojan. „Posaďte se, poslouchám."
„Nebudete nadšený." informovala hned úvodem.
„Co se děje?"
„Vzdávám se svého místa zástupce primáře." oznámila Eva jasným hlasem. Bojan povytáhl nechápavě obočí.
„Jistě mi řeknete důvod."
„Čekáme s Adamem dítě a já nechci, aby to dopadlo jako minule." usmívala se, ale v očích jí proběhl smutek. Primář se usmál.
„To je výborná zpráva. Mám radost. Považujte svou rezignaci za hotovou věc."
„Děkuju."
„Mohu pro vás ještě něco udělat?"
„Ráda bych chodila do práce nejvýš na osmičky. Tentokrát se přemáhat nechci."
„I s tím můžete počítat. Mery zrovna dneska začíná dělat rozpis služeb na další měsíc, tak jí to rovnou oznamte."
„Ještě jednou děkuju." usmála se Eva.
„A já ještě jednou gratuluji." oplatil jí primář úsměv a také vstal. Přistoupil k ní a objal.
Najednou zapípal Evě mobil a té bylo jasné, že musí na urgent.
***
„Mery, tady je zpráva, všechno proběhlo, jak mělo a pacient je už na jipce." oznámila Eva vrchní sestře, když se vrátila ze sálu, kde operovaly, s Vali jejich společného malého pacientka, který boural na bruslích.
„Díky...dneska už skonči. Adam na tebe čeká na lékařáku."
„Nemám končit až za hodinu?"
„Jo, ale doktorů je tu dost a tu hodinu přežijeme i bez tebe. Musíš se teď šetřit."
„Mery, víš co...jmenuju tě svojí porodní asistentkou a ty mi teď uděláš ultrazvuk."
„To bych vlastně mohla." kývla Mery souhlasně. „A nechceš k tomu zavolat Adama?"
„Rozhodně ne. Vůbec by ses nedostala ke slovu." protočila Eva oči.
Mery jen pohodila rameny a raději pokynula Evě k lůžku.
***
„Šárko...kde je vrchní?" ptal se Adam sestry, která seděla na recepci.
„S paní doktorkou na lůžku tři." odpověděla Šárka, aniž by zvedla hlavu od počítače.
Adam sice nechápal, proč Mery sama pomáhá doktorce, ale neřešil to. Když přicházel k lůžku, zaslechl rozhovor.
„...ultrazvuk je v pořádku a ozvy taky...můžeš se utřít."
„Děkuju ti. Kontrolu mám u kolegy Štěpánka až za dva týdny, ale chci mít jistotu. Nevím, jestli bych zvládla další špatnou zprávu."
„Takhle to neber...ten tvůj potrat byla jenom nešťastná shoda okolností...pravděpodobnost, že se bude opakovat, je velmi malá. Chceš obrázek?"
„Určitě, aspoň se pochlubím Adamovi a, Lily."
„Netřeba, Adam se podívá sám." oznámil Adam a vstoupil za závěs.
„Tak prosím, pane doktore." pokynula Mery k obrazovce. „Všechno je, jak má být."
„Nejsem gynekolog, ale vypadá to na tabulkovou velikost." konstatoval Adam.
Naklonil se k manželce a lehce jí políbil.
„Půjdeme domů?" navrhl.
„Nejdřív vyzvedneme, Lily a pak je potřeba nakoupit."
„Fajn." souhlasil neochotně Adam. „Díky, Marie." usmál se na vrchní sestru.
„Za málo." mrkla. „Ale teď už běžte." pobídla je.
Aby si to náhodou nerozmyslela, vzali se za ruce a rychle odešli.
