„Marie, díky za prohození těch služeb." usmál se po příchodu do práce Adam na vrchní sestru.
„Dali jste to s Evou vědět dopředu, takže to nebyl problém. Chápu, že chceš být s, Lily co nejvíc." kývla souhlasně.
„A co Eva? Doletěla v pohodě?" ptal se Roman, který psal propouštěcí zprávu.
„Psala, že let byl bez problémů a hotel je luxusní. Skypovat budeme večer s, Lily, takže podrobnosti zítra."
„Hlavně ty pikantní!" rýpl si Roman.
„Máme příjem." ohlásila Mery a Adam s úlevou případ převzal.
Nejdřív vůbec nemohl přijít na to, co se s pacientkou děje. Nakonec úplnou náhodu zjistil, že si na tělo nalepila deset náplastí na odvykání kouření a tudíž se předávkovala. Poučil jí o dávkování a propustil domů.
„Marie zpráva je v počítači, můžu na kafe, nebo pro mě něco máš?"
„Prosím tě, rovnou tady zůstaň. Vezou nějakou holku, co se napíchla na větev. Dala bych to Matymu, ale měl teplotu, tak musel domů."
„V pohodě, to zvládnu." mávl Adam rukou a šel naproti záchranářům, kteří zrovna vjížděli dovnitř. Na boxu pacientku prohlédl a rovnou se rozhodl pro operaci. Na sále se potkal s Veronikou a zdárně mladou ženu odoperovali.
„Jak se máš, bez Evy?" zeptala se Veronika, když se po operaci umývali.
„Zatím docela v pohodě." odpověděl Adam. „Ale nedělám si iluze, že to bude idylka. Nevím, jak bude reagovat, Lily a vím, že mi bude děsně chybět."
„Je mi to jasné," kývla Veronika. „Kdybys něco potřeboval, řekni."
„Díky."
***
„Tatííí!" ozval se ve tři hodiny urgentem hlásek a za chviličku viselo Adamovi kolem krku malé tornádo.
„Beruško, ty víš, že nesmíš utíkat tomu, kdo tě hlídá. A paní Bojanové už vůbec ne." napomenul jí Adam drobně.
„Za prvé jsem jí to dovolila a za druhé jsme si řekli, že jsem pro vás Bíba." vrátila mu napomenutí manželka primáře.
„Poslouchat musí."
„Už budu hodná, slibuju." uculila se, Lily.
„Fajn." pohladil jí Adam po hlavě. „Jen se převléknu a můžeme jít."
„Nebudeš už nikoho zachraňovat?"
„Dneska už stačilo. Počkáš na mě u Marie?"
Lily, kývla a odběhla za vrchní sestrou, která jí vždycky ráda pohlídala.
„Děkuju za hlídání, Bíbo. Dělo se něco?"
„Lily, byla naprosto hodná, nemusíte mít strach."
„Ještě jednou děkuju."
Adam se s Bíbou rozloučil a spěchal se převléknout. Vyzvedl, Lily a vydali se domů. K večeři objednal pizzu. Jejich dcera ji milovala a Eva nebyla moc nakloněná jí objednávat často. V sedm hodin se ozval z počítače Skype.
„Ahoj, zlato..." pozdravil Adam.
„Ahoj vy dva...tak co? Jak to jde?" zeptala se Eva.
„Skvěle, táta nezlobí." odpověděla, Lily.
„Taky bych si to s ním vyřídila. Povídej, princezno, jak se máš?"
Eva si chvíli povídala s, Lily. Nechala dceru popsat její den a pak se s ní rozloučila. Lily, mámu pozdravila a spořádaně odešla do koupelny.
„Jak se máš ty" zeptal se Adam, když byli sami.
„Je tady nádherně. Počkej, až uvidíš fotky. Ale chybíte mi tu vy dva. Pak by to bylo dokonalé."
„Třeba příště. A co pracovně? Co nemocnice?"
„Vybavení je snad víc než dokonalé. Dělají běžně i robotickou chirurgii. Jen ty vztahy na pracovišti jsou děsně chladné."
„Tak mi tam hlavně nenachladni."
„Vtipálku..." uculila se Eva. „Už bych šla spát, jsem utahaná. Zítra ve stejnou dobu?"
„Budeme se oba těšit. Miluju tě."
„Já tebe taky."
Když se spojení přerušilo, uvědomil si Adam, jak moc mu Eva chybí.
***
A každý další den mu chyběla víc a víc. Na, Lily, to nebylo tak moc patrné jako na něm. Pochopitelně si toho všimli i všichni na urgentu, ale nechtěli ho provokovat, tak zcela výjimečně mlčeli.
***
Konečně nastal den Evina návratu. Do Rubavy měla dorazit až večer, takže Adam měl službu přes den, aby se jí mohl večer věnovat. A také jejich dceři samozřejmě.
„Marie...co je zase s tím systémem?" vrčel, když zjistil, že nejde psát do systému.
„Měl jsi to v mailu. Dneska je údržba, tak trvá všechno pomaleji." vysvětlila mu.
„Promiň, dneska nemám den." omluvil se Adam.
„Chápu to, jen se uklidni."
Adam se nakonec do psaní tak zabral, že nevnímal svět kolem sebe. Najednou mu někdo zakryl oči.
„Marie, nech toho! Je to blbý vtip!"
Ruce ale nezmizely.
„Romane! Michale!"
„Samá voda..." šeptl mu do ucha hlas.
„Evy..." vydechl překvapeně. Sundal z očí ruce a postavil se. Skutečně před ním stála Eva.
„Co tu děláš?"
„No to je mi přivítání..." usmála se zářivě.
„Mělas dojet až večer, tak..."
„Stihla jsem dřívější letadlo, a protože jsem tě moc chtěla vidět, jsem tu dřív."
„Evy..." vydechl znovu a přitáhl si ji do náruče.
