BOSS

14

"Prosím ne." Žadonila jsem otce ještě jednou.

Jelikož se plánování svatby odložilo, začalo se pojednávat o novém termínu. Hanbin onen termín dokonce zařídil na ještě dřívější než měl být.

"Zlato, už jsi se sňatkem s Hanbinem souhlasila." Pohleděla jsem na svůj snubní prsten.

Noc, kdy jsem Taeyongovi řekla, že už se s ním nemohu nadále vídat se mi pořád dokola promítala hlavou.

"Ano, souhlasila. Ale všechno jde najednou tak rychle. Nejsem připravená." Bylo mi jedno, že je Hanbin ve stejné místnosti a všechno slyší. Prakticky tu od našeho zasnoubení žil.

Dal jasně najevo, že o Taeyongovi ví, ale není si jistý zda já ví o tom, co je Hanbin zač.

"Pouze rodinní přislušníci, nejbližší přátelé a partneři společnosti budou pozváni. Není třeba z toho dělat takovou vědu. A teď už toho nech, prosím." Otec si nasadil své brýle na čtení zpět na oči, jakmile Hanbinův asistent Jeong Jinwoon vstoupil do jeho pracovny. Věnoval Hanbinovi pohled, načež jen Hanbin lehce kývl hlavou.

"Možná bychom si s Y/N mohli udělat víkendový výlet, aby se uklidnila a ode všeho si dala nachvíli pauzu. Také si můžeme užít náš společný čas jako pár. Brzy se budeme brát." Hanbin přistoupil blíže ke mě a se zářivým úsměvem si položil ruku kolem mého ramene.

"Nemám pravdu, Y/N?" Pro všechny ostatní toto muselo vypadat jako Hanbinovo gesto z lásky.

Avšak on se mě jen snažil vydírat a zastrašit. Vím, že jen chtěl, abych si dala pauzu od Taeyonga.

"To je dobrý nápad, Hanbine." Falešně jsem se usmála a přisunula se blíže k němu.

Hanbin nás omluvil a poté mě zavedl do jeho pracovny. Jeho úsměv byl rázem pryč. Pomalu začal zatahovat záclony. Už jsem se na něj nadále nemohla dívat stejně tak, jako předtím. Nebyl to Hanbin, ten chlapec, se kterým jsem trávila každou vteřinu ve společnosti. Stal se z něj úplně jiný člověk.

Neopovážila jsem se mu věnovat pohled. Pocit jeho rtů na mém odhaleném rameni starý dva dny, stále přetrvával na mé kůži.

"Něco se na tobě změnilo." Slyšela jsem, jak se jeho kroky přibližují ke mě.

"Ale já nevím co, zlatíčko." Položil ruce na má ramena.

"Jen chci, aby jsi věděla, že bych ti nikdy neublížil. Jen ho nechám platit za to, že se snažil získat něco, co patří mě." Mé vlasy přesunul na stranu, zatímco si jeho rty našly cestu k mému krku.

Věnoval mi jemné polibky kolem mého obvazu, poté mě otočil čelem k sobě.

Netrvalo dlouho a jeho rty se začaly přibližovat k těm mým.

"Nebraň se tomu. Buď ke mě hodná alespoň jednou." Bylo to jediné, co řekl předtím než přiložil svoje rty na ty moje. Nejdříve jemně, poté hruběji.

Začal prohlubovat náš polibek. Jeho jazyk si našel cestu do mé pusy, zatímco jeho ruce prozkoumávaly moje tělo až nakonec skončily na mých bocích.

"Miluji tě, Y/N. Celým svým srdcem."

Také tě miluji, Kime Hanbine."

"Ahoj, Y/N." Smějící se Jackson, kterého jsem znala již od školky, mi otevřel dveře, zatímco jedl jablko. Před několika lety se přestěhoval zpět do Hong Kongu, avšak teď už opět žije tady.

"Pamatuješ si tu laskavost, kterou mi dlužíš za to, že jsem předala tvůj milostný dopis Kang Jaehee ve třetí třídě a dostala jsem za to poznámku?" Jackson kývl na souhlas na mou nečekanou otázku.

"Potřebuji tvé auto." Jackson se hlasitě rozesmál.

"Proč, Y/N? Mé auto je drahocené."

"Mina a já potřebujeme někam jet. Plus o tom, že máme tvé auto nesmíš nikomu říct, dobře? Je to jen na víkend, neměj strach. Budu ti na něj dávat pozor." Jackson na mě hleděl s otevřenou pusou.

Čekala jsem na jeho odpověď. Dle jeho výrazu bylo jasné, že stále váhá.

"Fajn." Jackson vytáhl klíčky ze své kapsy a podal mi je.

"Ale prosím buď na mé zlatíčko opatrná!"

Spolu s Minou jsme seděly v autě na cestě pryč ze Seoulu.

"Y/N, kam vlastně jedeme?"

"Do Busanu."

Servírovala se večeře pro Y/N otce a Hanbina.

"Kde je Y/N?" Y/N otec se otočil k Hanbinovi, který starostlivě hleděl na dveře, čekajíc na příchod své snoubenky. Neměl dobrý pocit.

"Nejspíše u Miny. Víš, jaká děvčata jsou."

"Myslíš si, že o tom ví?" Hanbin odložil vidličku a vzhédl ke staršímu muži.

"Ještě ne."

Večeře byla přerušena příchodem Y/N otce asistenta, který vešel do jídleny.

"Pane, omlouvám se, že Vás vyrušuji, avšak mám špatné zprávy." Y/N otec spolu s Hanbinem odložili příbory.

"Hanbine, tvůj asistent Jeong Jinwoon byl nalezen mrtvý."

Taeyong přiložit hlaveň pistole k Jinwoonovu spánku.

"Teď mi řekni všechno, co víš." Svoji druhou ruku měl přitisknutou kolem Jinwoonova krku v jedné z tmavých uliček v blízkosti Y/N otce společnosti.

Taeyongův pevný stisk zabraňoval Jinwoonovi v mluvení. Otevřel svoji pusu, avšak nebylo slyšet ani hlásku.

"Řekl jsem ti ať mi povíš všechno, co víš!" Taeyong oddělal zbraň z Jinwoonova spánku, signalizujíc přitom Donghyucka, který se u nich během momentu objevil.

Donghyuck samozřejmě věděl, co dělat. Kopnul Jinwoona dvakrát do břicha, zanechávajíc ho poté kašlat krev. Poté jej několikrát pevně uděřil do obličeje. Bylo slyšet hlasité křupnutí. Jinwoon ležel ve své vlastní krvi a měl stále větší problémy s dýcháním.

"Všechno je to naaranžované. Ona nezdědí společnost pokud si Hanbina nevezme." Bylo těžké čemukoliv porozumnět, jelikož Jinwoon při mluvení plyval krev, která se mu nahromadila v puse, avšak Taeyong slyšel vše, co potřeboval.

Taeyong znovu přiložil zbraň k Jinwoonovu spánku. Stisk druhé ruky na jeho krku nepovoloval.

"Prosím, nezabíjej mě."

Nebylo poprvé, kdy Taeyong tuto větu slyšel. Slýchaval ji takřka pokaždé, proto pro něj ztratila jakýkoliv význam.

Taeyong oddělal pistoli z Jinwoonova spánku a uvolnil stisk na jeho krku.

Poté se otočil a nechal krčícího se Jinwoona na zemi, jenž si držel krk a měl stále problém se pořádně nadechnout.

Taeyong byl takřka na konci ulice, kde na něj již Jaehyun spolu s Yutou a Doyoungem čekali, když v tom se otočil a střelil Jinwoona přímo do hlavy.