Domácí meta J.M.

15.

A už nám pomalu začínají prázdniny. Konečně. Doufám že si volno užijete s nějakou dobrou knížkou a naberete trochu toho bronzu. Hlavně se někde neutopte a pořádně si je užijte. ❤
~

Celý čtvrtek se neuvěřitelně táhl. O obědové pauze jsme se s Mell snažili přijít na nejúčinnější pomstu, která by Nicole donutila se vším skončit, ale jeden nápad byl horší než ten předchozí. Dokonce došlo i na návrh o chození s Jonahem. Se zavrtěním hlavy jsem ho zamítla a požádala, aby to už nevytahovala. Nic lepšího jsme ale nevymysleli.

Po posledním zazvonění mě opět čekala jedna hodina po škole. Sedla jsem si zase do poslední lavice, Jonah přišel chvíli po mně a sednul si do lavice přede mnou. Otočil se ke mně, zrovna když do třídy vešla učitelka, neustále si mumlala něco pro sebe, vzala si mobil do ruky a vůbec si nás nevšímala

„Půjdeš zítra na fotbal?“ Zašeptal Jonah s nadšením v očích.

„Nemůžu, pořád mám to domácí vězení“ podivila jsem se, že tenhle fakt zapomněl.

„A co kdybych tvým rodičům slíbil, že tě přivezu před půlnocí, nebo klidně už v jedenáct, nebo se zaručím, že nebudeš nic pít“ vymýšlel různé nápady. Jeho zapálení pro věc se mi líbila.

„A proč bych tam měla jít?“ Opřela jsem si lokty o lavici, do rozevřených dlaní si položila bradu a zvědavě zvedla obočí. Tak schválně co si tentokrát vymyslel.

„No, jde o poslední zápas před zimní pauzou a určitě budou potřebovat podporu fanoušků, aby vyhráli“ podrbal se nervózně na šíji. „A byl bych moc rád, kdybys tam šla se mnou.“ Asi se mi zastavilo srdce. Myslel to vážně.

„Zkusím si s rodiči promluvit“ přikývla jsem a povzbudivě se na něj usmála. Ale jestli to rodiče povolí, už zaručit nemůžu.

Rodiče mě překvapili. Souhlasili jako by žádné domácí vězení nebylo a dál se mě už nevyptávali. Teda až na mamku, sama si domyslela s kým tak půjdu a začala se mě na Jonaha vyptávat. Připadala jsem si jak u výslechu. Chtěla o něm vědět snad všechno až do úplných detailů. Se zavrtěním hlavy jsem utekla k sobě do pokoje a odmítla se o něm dál bavit.
 
***
 
„Pustí tě?“ Jonah se přiřítil do učebny pro studenty po škole, sedl si vedle mě, protože přede mnou už někdo seděl a místo pozdravu na mě vychrlil otázku.

„Překvapivě jo“ krátce jsem se na něj podívala a zase se vrátila ke knize.

„Vážně?“ Vyskočil na nohy, chytl mě v pase a zatočil se mnou ve vzduchu. Vypískla jsem a pevně ho objala kolem krku. „Ehm, tak to je super“ pustil mě zpět na zem a o krok ustoupil. Zmocnilo se mě zvláštní zklamání.

„A přijde i Mell“ zamumlala jsem, když jsem si sedala na své místo. Nemusela jsem jí ani moc dlouho přemlouvat, když jsem se zmínila o tom, že mě Jonah pozval. Nadšeně mě objala a prohlásila, že budeme ten nejkrásnější pár na škole.

„To mi bylo hned jasný“ ušklíbl se, ale v očích jsem zahlédla záblesk smutku. Nestihla jsem se nad tím dál zaobírat, protože do třídy vešel náš tělocvikář a požádal nás o ticho. Propalovala jsem ho pohledem, protože to kvůli němu jsem zůstala tři dny po škole. To mu jen tak neodpustím. Až budeme příště na tělocviku hrát vybíjenou tak asi omylem trefím jeho a to přímo mezi nohy.