Domácí meta J.M.

12.

Tak jak se vám daří v karanténě? Taky už vám pomalu hrabe? Já mám teda víc učení než kdybych chodila normálně do školy takže na psaní není moc času a za to se velice omlouvám. Navíc jsem zvyklá nejčastěji psát v metru a tam se jen tak nedostanu. 😂 Doufám že vy máte karanténu trochu klidnější a máte čas trochu číst, psát a relaxovat.
~

„A dal ti pusu?“ Zeptala se nedočkavě Mell, když jsem jí převyprávěla celý předchozí den. Přepadla mě hned u skříňky a skoro doslova mě dotáhla do třídy.

„Ne, proč by mi měl dávat pusu?“ Podivila jsem se nechápavě.

„Protože když skončí rande, tak by si ty dva měli dát pusu“ začala vysvětlovat.

„Tohle ale nebylo rande“ potřásla jsem odmítavě hlavou. Až si říká, co chce, nebylo to žádný rande ani schůzka.

„Říkej si, co chceš, ale tohle bylo jasný rande. Pozval tě na jídlo a potom tě odvezl domů“ shrnula celý odpoledne do dvou vět. 

„Jenom jako kamarádi jsme si sedli v bistru. Nic víc v tom není“ obhajovala jsem se.

„Asi bys měla vyndat hlavu z těch tvých knížek. Začínají se ti míchat reality. Tohle není žádná romantická knížka, ve které se kamarádi bezdůvodně zvou na palačinky. Tohle je krutá realita kde tě kluk jednoduše pozve na rande, ale ty ho stejně pořád bereš jako kamaráda“ zuřivě rozhazovala rukama kolem sebe. Nemá cenu jí cokoliv vymlouvat. Stejně si bude stát za svým.

„Hmm“ zabručela jsem poraženě. Věděla jsem, že má pravdu ale nechtěla jsem si jí připouštět. Zazvonilo na hodinu a do třidy vešel učitel. Vzala jsem do ruky černou propisku a pokračovala jsem v kreslení hvězdiček do sešitu. Nemohla jsem zapomenout na slova, která říkala Mell. Vážně mě chtěl políbit? Ne to je blbost. Tak proč mě zajímá, jak chutnají jeho rty? Potřásla jsem hlavou, abych tu myšlenku vyhnala ven. Místo toho se zakousla ještě intenzivněji. Jak asi líbá? Nevědomky jsem si zkousla dolní ret. Počkat! Cože? Na co to zase myslím? Povzdechla jsem si, zavřela jsem oči a čelem jsem se opřela o lavici. Potřebuju se takových myšlenek okamžitě zbavit.

Na poslední hodinu matematiky vpadnul do třídy učitel se sešity, které měl připravené na testy. Všichni jsme sborově zabručeli. Takhle jsem si teda poslední hodinu v pátek nepředstavovala. Po skoro nekonečné hodině se ozval vytoužený zvonek, který oznamoval konec výuky. Vyskočila jsem na nohy, do tašky jsem si naházela všechny sešity a běžely jsme s Mell na další nudný trénink ale tentokrát v tělocvičně.
 
„Walkerová, Burnsová jdete pozdě!“ Zakřičela na nás trenérka, když jsme se snažili nenápadně přidat k týmu. Všichni se na nás dívali jako bychom provedli něco hrozného. Nemůžu za to, že máme třídu na opačné straně školy. Polilo mě horko, pohled jsem upřela na své boty a snažila jsem se poslouchat další motivující řeč trenérky. Když jsem zvedla hlavu, všimla jsem si osoby, která se mě snažila nenápadně pozorovat. V hloučku kluků převyšoval všechny Jonah a svůj pohled věnoval pouze mně. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Znovu mi zčervenaly tváře.

„Nicole na tobě může oči nechat“ naklonila se ke mně Mell a ztišila hlas, aby nás nikdo jiný neslyšel.

„Vypadá to, že jí vadí, že vůbec dýchám“ zašeptala jsem nazpět.

„Za včerejšek se jí pomstím, neboj“ ujistila mě sebevědomě.

„Cože?“ Nechápavě jsem se zamračila a podíval se na ní. Spokojeně se usmívala. Tohle nedopadne dobře.

„V klidu. O všechno se postarám“ mrkla na mě.

„Jak to myslíš?“ Otočila jsem se k ní čelem a začínalo mi být jedno, jestli nás někdo uslyší.