Tajemství vlků 1: Tajemství Alfy (DOKONČENO✔️)

XXIII. Drobné krůčky

I přesto, co si Dial a Asadrim, každý sám sobě, přislíbili, bylo to zatraceně těžké.
Dial musel každou noc spát před norou místo v noře, aby nechal Alasce osobní prostor, protože blíž než jeden metr k sobě nikoho nepustila.
Alaska byla velmi nedůvěřivá a uzavřená do sebe. Mluvila minimálně, jen když to bylo třeba. A nejedla se smečkou, jedla v noře. Alespoň jednou nebo dvakrát denně šla na kraj tábora a dávila se. Což pro ni byl jeden z mála důvodů, proč smečce nevěřila, bála se, že jí dávají kořist, kterou její žaludek nedokáže zpracovat. Zároveň si ale začínala sama na sobě všímat jistých změn.
Dial uvnitř umíral. Byl nešťastný a nedokázal smečku vést, mezitím jeho funkci zastával Siol, který byl První lovec a zároveň Třetí vlk. Věděl, že musí mít trpělivost. Ale získat si Alasčinu důvěru pro něj bylo obtížné stejně jako zdolat Mount Everest. Začínal dělat drobné pokroky, které Alasce i jemu pomáhaly budovat důvěru, která zatím byla nejistá a hodně vratká, stačila jediná chybička a Alasčina důvěra by byla ta-tam.
Protože smečka Asadrim nevěřila, za vůdkyni ji nikdo nechtěl. Hlavně proto, že jí postavení Bety vzali. V Asadrim to vyvolalo obrovský vztek, který schovávala za maskou klidu a míru. Ve skutečnosti měla chuť všechny pozabíjet.
Paddei a Veklar se mezitím snažili být pro Diala psychickou podporou a radili mu, jak k Alasce mluvit. Sami se pak snažili si její důvěru získat, protože věděli, že ona bude za několik dnů potřebovat někoho, kdo u ní bude. Paddei se totiž Veklarovi svěřila s jednou svou teorií, které se nechtěla pustit, protože spoustu věcí nasvědčovalo tomu, že má pravdu. Ale nemohla za Dialem nebo Alaskou jen tak přijít a oznámit jim to. Zaprvé, Dial by byl nervózní a hlavně by se pokusil Alasku přesvědčovat, ještě víc než teď. A zadruhé, Alasku by vyděsila, Alaska by jí nevěřila a zřejmě by dokázala ta zlatavá vlčice provést nějakou hloupost.
Zbytek smečky se mezitím snažili k Alasce chovat co nejohleduplněji. Jako by byla vlče. A zároveň si dávali dobrý pozor na Asadrim.
Jak jednodušeji to všechno popsat? Ve smečce bylo každý den čím dál větší dusno a vlci cítili, jak se jim to napětí noří až do morku kostí.

Byl to jeden z dalších dnů, kdy se Dial rozhodl pokusit se nakouknout Alasce do nory. Jako vždy ležela v tom nejtmavším koutku. Pro jednou ale místo odpočívání, okusovala klacek, který si předchozí den našla na kraji tábora.
Jakmile zlatavá vlčice zaregistrovala vlkovu přítomnost, ustala ve své činnosti a upřela na něj svůj čokoládový pohled.
Dial stál u vchodu, na tváři mu pohrával nepatrný milý úsměv.
Alaska se ošila nad tím, jak si ji prohlížel. A bylo jí nepříjemné, že zatím nic neřekl. Proto se nakonec rozhodla to ticho prolomit sama: ,,Co potřebuješ, Diale?"
Diala zamrazilo z toho, s jakým klidem ho oslovila. Žádná známka lásky nebo náklonnosti. Měl pocit, že jí každý den ztrácí čím dál víc, protože její slova neměla žádný hluboký význam.
,,Ahoj, Alasko," pozdravil ji s malým úsměvem. Dnes se rozhodl k dalšímu kroku- pokusí se aby ho lépe poznala. ,,Napadlo mě, že bys... Bychom se já a ty mohli jít projít, naším územím. Mohli bychom se tak lépe poznat."
Dial si všiml, jak nad tím začala přemýšlet. A srdce mu poskočilo radostí, když vyslovila slůvka, která si přál slyšet: ,,Tak... Tak dobře."
Dial se usmál a zavrtěl ocasem. Pak pro něj bylo ale lehce nepříjemné, když si přála aby s nimi šel ještě někdo, kdyby se jim něco stalo. On ale věděl, že to byla jen výmluva. Věděl, že mu nevěřila natolik, aby s ním šla osamotě někam mimo tábor.

,,Když jsme se tenkrát potkali, byl jsem lovec a ty samotářka, která žila kus od hranic našeho území. Parkrát jsem tě vyhledal za hranicemi a tys tam na mě čekala. Rozuměli jsme si, strašně moc. Scházeli jsme se opravdu každý den k večeru," vyprávěl zrovna Dial a vzpomínkami se dál toulal tou nádhernou minulostí, která jeho i Alasku dělala šťastnými. Jenomže... Alaska takové štěstí sdílet nemohla.
Frustrovaně si zlatavá vlčice povzdechla: ,,Diale, já vím, že chceš, abych si vzpomněla. Jenomže já si nepamatuji vůbec nic. Nevím, kdo byli moji rodiče, jestli jsem měla nějaké sourozence, nebo jestli moji rodiče byli součástí smečky, či jsem se ztratila a nemohla smečku najít," zavrtěla bezradně hlavou, ,,nepamatuji si vůbec nic. A jestli se ve mně snažíš probudit city, musím tě zklamat... To co si pamatuješ a to, co tě dělá šťastným, mě šťastnou neudělá, protože si nepamatuji, co jsem tenkrát cítila. Mám černou díru až do doby, než jsem se probudila ve tvé noře."
Z povzdálí je pozorovala Adani společně s Targadanem, které Dial vybral jako jejich doprovod.
Hnědobílý vlk si povzdechl. Alaska měla pravdu. Jak v ní mohl probudit city, které ona nepociťovala, protože si nepamatuje nic, ani sebe a svou vlastní minulost.
,,Ale... Vyprávět ti mohu, ne?" Zkusil to s nadějí v hlase Dial a pozoroval, jak se Alaska zamyslela a uvažovala.
Zlatavá vlčice měla pocit, že jí ten Alfa pokoj prostě nedá. A tak radši souhlasila a bude poslouchat to jeho žvatlání než kdyby byl zticha a ještě víc ji znervózňoval.