Tajemství vlků 1: Tajemství Alfy (DOKONČENO✔️)

I. O rok později

'Kolik se toho změnilo za ten jeden rok?
Kolik se toho změnilo od doby, co jsem ji viděl naposledy?
Co všechno se vlastně stalo?'
Hnědobílý vlk seděl mlčky před svou norou a snažil si vybavit vše, co se stalo od toho momentu, co ji viděl naposledy. Dnes tomu byl již rok. A stále na ni nemohl zapomenout i když si to přál. Přál si zapomenout. Tak jak ho tenkrát jeho milovaná nabádala, ale on nemohl. Nemohl. Miloval ji, byla jeho, on to věděl, cítil to. Musel ji mít zpátky. Ale kvůli jeho povinnostem nemohl!
Jak moc proklínal své postavení. Jak moc proklínal to, kým je. Jak moc si přál být normální vlk ze smečky a ne Alfa!
Kdyby byl lovec, hlídka nebo Omega, hned by smečku opustil, hledal by ji, našel, byl by s ní.
Ale kvůli tomu proklatému postavení jménem Alfa... Nemohl!
Zatl zuby.
,,Chybíš mi," zašeptal do nočního ticha, ,,chci tě mít zpátky, má lásko."
Z nory pro Betu vylezla čistě bílá vlčice a mířila k němu.
Alfa její přítomnost vycítil. A sbíral veškeré úsilí aby na ni nezavrčel a nezačal ji odhánět pryč. Tahle vlčice byla zvolena jeho rodiči již před rokem. Údajně byla ideální vlčicí pro to stát se Betou... A v tom případě jeho družkou.
Oklepal se. Nesnášel to.
Nechtěl aby mu družka byla přidělena. On už svou družku měl.
,,Diale," oslovila bělosrstá Beta svého druha. Dial zatl zuby aby na ni nezavrčel. Byla tak vlezlá! Nehorázně vlezlá. Snažila se k němu lísat pokaždé, kdy to šlo. Snažila se mu ukázat, že je ochotná mu dát vlčata. A nebála se jít i za hranice zdravého rozumu.
Ale on o ně nestál. Ne, když matkou jeho vlčat nebude jeho SKUTEČNÁ družka.
,,Diale, co je s tebou?" Zeptala se zamilovaným, ale vlezlým hlasem Beta.
,,Nic," odsekl Alfa.
,,Ale notak, nelži mi, Diale, víš, že poznám, když mi lžeš." Posadila se těsně vedle něj až se dotýkali boky.
Dial si ihned kousek odsedl. Její dotek mu naháněl husí kůži a NEPŘÍJEMNÉ mravenčení.
,,Nech mě, Asadrim," prskl.
,,Diale, jsem tu pro tebe. Jako tvá družka bych měla vědět, co tě trápí." Sklopila obě uši a vzhlédla k němu.
,,Měla bys. Ale nemusíš. Takže ti nic neřeknu. Stejně mi nepomůžeš. S tímhle se musím vyrovnat sám," zavrčel a probodl ji varovným pohledem.
,,Ale Diale-"
,,Žádné 'ale', Asadrim. Řekl jsem to jasně," vycenil tesáky.
Asadrim se zamračila a postavila se. ,,Fajn... Ale počkej. Ještě za mnou přilezeš."
,,Toho se nedočkáš, Asadrim. Nemám důvod za tebou lézt," odvětil ledovým tónem.
,,Počkej až budeš chtít vlčata," dodala nenávistně.
,,Nechci vlčata. Ne s tebou, Asadrim. Řekl jsem ti to už tehdy, když tě MOJI RODIČE jmenovali Betou," ani se na ni neotočil. Byl klidný. Neměl důvod na ni zvyšovat hlas. Věděl, že tímhle ji rozhněvá daleko více.
Asadrim zalapala po dechu, srst se jí zježila, vycenila tesáky.
,,Teď bys měla jít do tvé nory," řekl ostře.
,,Tsss!" Zaprskala jako kočka Beta a odešla.
Alfa si odfrkl. Střihl ušima. Počkal až Beta odešla a pak si povzdechl: ,,Kéž bys tu byla, má lásko..."

Nedaleko hranic, pochodovala z místa na místo vlčice jejíž srst nesla barvu zlata a slunečních paprsků.
Bojovala sama se sebou.
Po roce se vrátila zpět na neutrální půdu, kus od hranic Dialovy smečky.
Dlouho se přemlouvala aby tak učinila. Protože zde bylo 'pro a proti'.
Pro; uvidí opět svou lásku, přidá se do smečky, bude žít v rodné smečce jejího druha. Bude mít svého druha poblíž.
Proti; její druh si mohl najít někoho jiného, její druh může mít rodinu, vlčata a družku, svým příchodem by mohla všechno změnit- zhoršit, vyvolat otázky a nepokoje.
Pravda byla ale taková, že je mírně sobecká a vyhrála ta stránka, kterou chtěla, aby vyhrála. Vyhrála strana 'pro'. Přidá se do smečky.
Zhluboka se nadechla a vydechla. Narovnala se a vykročila klidným krokem k území smečky jejího druha.
'Notak... Klid. Přeci nic nepokazíš. Přidáš se do smečky, do které ses chtěla přidat již před rokem. Místo toho si ale zbaběle utekla. Teď to napravíš, uvidíš se s ním.' Snažila se uklidnit samu sebe.
Přitom ale váhala jestli dělá dobře. Zastavila u hranic a v dálce uviděla přibližující se noční hlídku. Pohotově zareagovala a schovala se za nejbližší strom.
Vlk kolem ní prošel s nastraženýma ušima a čenichem. Spozorovala, jak vlk na chvíli zastavil a začal větřit a rozhlížet se. Pak tiše zamručel a vydal se dál.
Tiše si oddechla.
,,Bude nejlepší počkat do zítřejšího rána a počkat na první denní hlídku. Ta mě do tábora zavede," řekla si sama pro sebe sebe.
Pohlédla na místo poseté mechem a pousmála se- nemusela hledat místo na přespání.
Stočila se do klubíčka, zívla a zavřela oči. Zde přečká noc a zítra...
Zítra se přidá do smečky. A shledá se s ním. S jejím druhem, s její láskou.
Ale ještě před tím, než usnula, ji v hlavě probleskla myšlenka; 'Diale, brzy se setkáme.'

Dialem projel zvláštní pocit. Ošil se a sjel tábor pohledem.
U srdce měl zvláštní pocit, který mu vytvořil nepatrný úsměv na tváři.
Ani nevěděl, kde se v něm ten pocit vzal, ale věděl, že si musí jít lehnout a odpočinout.
Cítil, že zítřek bude zajímavý.

/Tak jak se líbila kapitola? Čekal někdo, že se bude dít něco takového? A jak myslíte, že zítra proběhne jejich setkání?
Zajímá mě váš názor, tak... Pište, pište. Samozřejmě příjmu kritiku. 😁 Ale ne hejtování. 😐

Wolfy2743🐺\