Cirkulace - Test lidskosti - DOKONČENO

43. kapitola - Legální překvapení

"Vážně s námi nepojedete?" Ptá se trochu nechápavě Kaya Patricka s Jamesem, kteří se válí na gauči v obýváku.

"Nene, jen jeďte bez nás. Chceme probrat nějaký.. chlapský věci." Ušklíbne se Patrick.

"Aha. Chápu." Otočí se Kaya na podpatku, zřejmě uražená, a míří přímo do svého pokoje.

"Kam jdeš?" Houknu za ní.

"Něco jsem si zapomněla.." Slyším Kayu zpoza napůl otevřených dveří.

"Tak, můžem." Zazubí se na mě Kaya a v očích se jí objeví šibalské jiskřičky.

"Tak.. zatím ahoj." Houknu za Jayem a Patem a následuju Key do parna, které panuje venku. Cesta na autobusovou zastávku není dlouhá, ale jde se do kopce, takže jdeme pomalým krokem a dobrých pár minut neřekneme ani slovo.

"Co myslíš, že tam Patrick s Jamesem řeší?" Ptá se mě po chvíli Kaya a mě bylo jasný, že nad tím přemýšlí celou dobu.

"No, nevím.. možná si chtějí jen normálně popovídat," zamručím. Kaya se zastaví na místě a hodí na mě pohled typu "to-snad-nemyslíš-vážně". "No, tak fajn. Upřímně si myslím, že mluví o vás dvou," zamumlám.

"O nás dvou, nebo o mě a Andreasovi?" Ušklíbne se Key.

"To nevím. Možná o vás dvou, a pak taky o tobě a Andreasovi." Zahihňám se.

"Něco k smíchu?" Spraží mě Kaya pohledem jak kešu na páse.

"Vlastně ani ne, jen jsem chtěl trochu odlehčit situaci," zamumlám ve chvíli, kdy se zastavujeme a připojujeme se k hloučku lidí, kteří čekají na autobus.

Cesta do Paleokastritsy byla vážně kraťoučká - tak tři, čtyři minutky maximálně.

"To jsme nemohli jít pěšky?" Ptám se trochu nechápavě Kayi, když vylézáme z autobusu.

"Nemohli, spěcháme totiž na pláž," zubí se Key. "Ale ještě předtím si uděláme malou odbočku do přístavu."

"Oukej, ty jsi tu šéf," culím se a následuju Kayu směrem k přístavu.

"Mám pro tebe totiž jedno malý legální překvapení," mrkne na mě spiklenecky, když dorážíme do přístavu.

"Slova 'legální' a 'překvapení' dohromady se mi zrovna moc nelíbí," zamručím, ale i tak mě samozřejmě zajímá, o čem je řeč. Kaya se chvíli hrabe v kabelce a po chvíli šmátrání vytáhne z jejích hlubin malou, plochou krabičku s nějakýma práškama. "To zase chceš fetovat ibalginy a chlastat na to, jako když nám bylo patnáct?" Směju se.

"Tohle je tisíckrát lepší než nějaký zasraný ibalginy," šklebí se moje nejlepší kámoška a vytahuje jedno platíčko z krabičky.

"Počkej, pojď s tím někam stranou, ať nás ještě nezatknou," žbrblám a rychle táhnu Kayu na molo, kde není ani živáčka.

"Děláš jako kdyby ti vadilo, že by tě Řekové celej den píchali do análu," ušklíbne se Key.

"Nevadilo, ale nevím, jak se řekne řecky 'tvrdějc'," odseknu sarkasticky. Kaya se jen zasměje a drápe se na obří kámen, kterej se noří z vody přímo před námi. A tak šplhám za ní.

"Myslíš, že je tohle dobrej nápad?" Ptám se Kayi, když přeskakuje na další kámen. A ještě na další.

"Děláš, jako kdybys mě neznal. Já nikdy nemám dobrý nápady," hihňá se Key.

"To je pravda," konstatuju suše. "Co to vůbec je?" Ptám se jí, když mi vymačkává jedno platíčko prášků do nastavené dlaně.

"Stopex," řekne prostě.

"Hm, to toho vím."

"Je to opiát. Volně prodejnej, samozřejmě. Normálně se to používá při léčbě suchýho, dráždivýho kašle, ale na to kašli. Je jedno co to je, důležitý je, že nás to zmastí," zazubí se Key.

A tak na to kašlu a házím do sebe deset kulatých, malých, bílých pilulek. Zapíjím to neperlivou vodu, kterou měla Kaya v kabelce.

"No a co teď, než nám najede stav?" Ptám se trochu podrážděně, protože mě zajímá, co to se mnou udělá a nebaví mě čekat. Sleduju Kayu, jak zapíjí prášky.

"Teď jdeme na pláž," uculí se.

Na pláži je fakt přehnaně moc lidí, ale nacházíme fajn místo skoro u oceánu. Kaya odněkud vytahuje smotané brčko, a tak chvíli hulíme.

"Mně už to asi najíždí," mumle Key, když zahrabávám nedopalek od jointu do písku.

"To se nedivím, když jsi ráno nic nejedla," suše se ušklíbnu. "Nevadí, že si vezmu sluchátka a budu poslouchat písničky?" Ptám se trochu nejistě.

"Dělej si co chceš, nejsem tvoje matka," mrkne na mě Key a svlíká si tílko. Pod ním má ty zářivě zelený bikiny, co jsme kupovali v Kerkyře.

Zapínám random song z mého summer playlistu. Lehám si na ručník a zavírám oči.

Budu upřímnej, nečekal jsem od toho moc - přeci jenom, jsou to volně prodejný prášky na kašel. Ale výsledky se dostavily velice rychle, velmi intenzivní a.. nepopsatelné. Ze začátku to bylo jen takové příjemné šimrání, jako když se trochu připijete, ale po chvíli se celým mým tělem začaly šířit vlny euforie, které jako by byly nastavené na harmonii písničky, která mi právě proudila ušima do mozku. Nevnímal jsem okolní svět - všechno zmizelo. Realita se vypařila doslova jako pára nad hrncem. Byl jsem to jen já, pevná země pod mým tělem a droga kolující v mých žilách. Nic dalšího nehrálo roli. Čas se zastavil a já se propadl do jiný dimenze, ve který mě netížily žádný starosti, jako kdyby bylo zakázáno myslet a povoleno jenom dýchat. Bylo to trochu jako ležet na zádech a nechat se unášet proudem nekonečného oceánu někam do neznáma.