40. kapitola - Zapadající slunce

30 1 0
                                    

Naše rty se spojily v jedno. Přestávám vnímat šumění moře, lehký vánek i písek, který se mi lepí na stehna. Jediné, na co se soustředím a na čem mi záleží je Patrick.

Líbáme se, a čím déle se naše jazyky vzájemně proplétají a čím silněji k sobě Pata tisknu, tím intenzivněji se z hloubi mého nitra linou slastné pocity, opravdovější a hlubší než účinky toho nejkvalitnějšího heroinu.

Dávám mu jemné polibky plné lásky a vzájemné náklonnosti a on mi je vrací i s úroky.

A nejspíš v ten moment mi došlo, co je to láska.

Láska, to je když vám na někom záleží víc než na sobě. Láska, to je když jste neskonale šťastní jen proto, že člověk, kterého milujete, může být aspoň na chvilku s vámi. Láska, to je když nepřemýšlíte nad tím, co budete dělat zítra, nebo pozítří, ale vymýšlíte plány pro oba dva a představujete si vaši společnou budoucnost. Láska, to je když si nedokážete představit nic nádhernějšího, než barvu očí vašeho vyvoleného. Láska, to je když každá buňka vašeho těla netouží po ničem jiném, než být s dotyčným, tady, teď a navždy.

Nemůžu se ho nabažit. Tisknu se k němu, jako kdyby měl každou chvíli nadobro odejít. Nedovedu si představit, co se stane, až náš polibek skončí. Nejspíš si euforie vybere svou daň a já budu trpět bolestí.

Ale když se od sebe po několika desítkách minut odlepíme, ty euforické pocity jsou se mnou pořád.

Vytahuju krabičku cigaret a jednu si zapaluju. Piju Ouzo. Dívám se do dálky.

"Tohle bylo to nejhezčí, co mi kdy kdo řekl.." Pronese Patrick, když mu nabízím lahev s Ouzem.

"Taky už to od nikoho jinýho za svůj život neuslyšíš." Zazubím se.

"Ani nechci." Usměje se a pije.

"Co se jít shladit do moře?" Ptám se, když dokouřím.

"Proč ne." Mrkne Patrick.

Koupeme se a plaveme ve vlnách, potápíme se a zadržujeme dech, dokud nás to nepřestane bavit. Bereme si věci z písku a jdeme ruku v ruce zpátky na byt.

Když vejdu do obýváku, Kaya ještě pořád čumí na telenovely.

"To tě to ještě nepřestalo bavit?" Šklebím se a sedám si na gauč.

"Vlastně jo, před dvěma hodinama, ale nevěděla jsem, co jinýho dělat. James se se mnou nebaví a tys nebral telefon."

"Promiň.. byli jsme v moři."

"V pohodě." Mrkne Key.

"Tak co podniknem? Zase Medusa?" Zubím se a ptám se Key a Pata.

"Proč ne." Pokrčí Kaya rameny a napije se vody s citronem. "Dneska ale nebudu tolik pít. Kdyžtak mě hlídej, Liame."

"Pokud nejsi dostatečně soběstačná, aby ses pohlídala sama, tak tam ani nepůjdeme." Zafrflám a opřu se zády o polštáře.

"Mmmmh."

Chvilku ještě koukáme na televizi. Patrick se ke mně přitulí a rozvalí se vedle na gauči.

"Co jste si s Jamesem udělali?" Ptám se Kayi.

"No já si myslím, že jsem mu neudělala vůbec nic, ale když jsem za ním přišla do pokoje, tvářil se brutálně nasraně a odsekával." Pokrčí rameny Key a u toho si natáčí na prst pramínek neposedných vlasů.

"Aha.. a zkoušela ses ho ptát, co ho žere?" Nadzdvihnu obočí.

"Ne. Pokud mi to nechce říct sám, já to z něj dolovat nebudu." Zamumlá Kaya a zvedá se z gauče. "No, já si du dát dlouhou vanu a začnu se malovat, ať to do západu slunce vůbec stihnu." Ušklíbne se a vychází z místnosti.

Kouknu na Patricka. "Dáš si pivko?"

"Rád." Žmurkne a pustí mě, abych mohl jít pro piva do ledničky. Dvě vytahuju, rozdělávám a jdu zpátky na gauč.

"Ještě pět minut týhle sračky a jdu si hodit mašli." Mručím, když přepínám televizi na hudební kanál.

Pijeme pivko, povídáme si a posloucháme hudbu. Kaya se vrací asi po hodině a půl. Má duhové líčení a kočičí linky, nude rtěnku, bílé volné tílko a černou mini-sukni. Vlasy má vyčesané do malého drdolu.

"Tak kde to vázne?" Hihňá se a vytrhává mi pivo z ruky.

"Musíme ještě do sprchy. Můžu jít první, Patricku?" Ptám se.

"Já s váma asi dneska nepůjdu. Pokusím se vytáhnout z Jamese, co se děje."

"Oukej, no.." Říkám trochu zklamaně. Jdu do sprchy, čistím zuby, natahuju čistou košili a jdu ven za Kayou, která sedí v ratanovém křesle a kouří špeka.

"Taky si nemohla počkat, viď?" Syčím a vytrhnu jí napůl dokouřené brko z ruky.

"Sorry no."

"Tak jdeme?" Ptám se, když si dávám čtvrtýho práska.

"Asi můžeme.." Zvedá se Kaya z křesla a vycházíme kovovou brankou vstříc zapadajícímu slunci.

Cirkulace - Test lidskosti - DOKONČENOKde žijí příběhy. Začni objevovat