Cirkulace - Test lidskosti - DOKONČENO

20. kapitola - Slisovaná cigareta

"Nechcete někam hodit?"

Ptá se mě postarší žena v limetkově zeleném autě, které vypadá, jako že drží pohromadě jen díky tuně vteřiňáku a lepicí pásky.

"To byste byla moc hodná.. ale nemám vám čím zaplatit."

Odpovídám a ukazuju prázdné kapsy, zapalovač od Patricka si ale pro jistotu zasouvám do té zadní.

"To vůbec nevadí." Mile se na mě usměje a ukáže mi dva zlaté zuby. "Lidi v nouzi si přece musí pomáhat, ne?" Vydává zvuky podobné kvičení a mně až po pár vteřinách trapného mlčení dojde, že to je nejspíš smích, tak se nervózně zahihňám a beru místo spolujezdce. Auto se rozjíždí.

"Vypadáš dost zuboženě." Hodnotí mě stařenka pohledem. "Kdo tě tak zřídil?"

"Les." Ušklíbnu se. "Ztratil jsem se."

"Ach tak, dítě nešťastná, tak to mě moc mrzí. S kým jsi tam byl?"

"Hm, no, s rodinou, a mojí mladší sestrou. Stanovali jsme a já se šel v noci na chvíli projít a nemohl najít cestu zpátky." Tahám si to z paty s ještě větší vervou než kemry a babička to nejspíš sežrala i s navijákem. Po chvíli cesty vytahuje tabatěrku (...) a nabízí mi jednu z tenkých cigaret s dlouhým filtrem. Nevědomky sahám do kapsy pro zapalovač, babča se ale soustředí na jízdu, takže si ničeho nevšimne. Kouřím a poslouchám nemoderní sračky, bože, jak tohle někdo vůbec může poslouchat? Text o ničem a melodie jak z pohřbu v koncentráku, tak to mi někdo poserte záda a rozmažte to kartáčem na boty.

Potahuju si z cigarety.

Limetková paní mě veze až do Aylesbury a vyhazuje mě na relativně frekventovaném náměstíčku. Loučím se a mířím do davu. Zastavuju procházející zrzku s velkejma kozama.

"Promiň."

Zpomalí, vyndá si z uší sluchátka a dívá se na mě trochu podmračeně.

"Jen se chci zeptat jestli nevíš jak daleko to odtud trvá do Londýna?"

"Do Londýna? Tak hodinu."

"Aha. Díky." Zafrflám a sedám si na nejbližší lavičku.

Co teď? Žádný prachy, ani mobil, cigára tři poslední. Jedno vytahuju a pálím. Jediný co mám je ten zapalovač. 23. Chvíli s ním otáčím mezi prstama a zkoumám ho. Všímám si sériového čísla na spodní straně. Mh. Zvedám se z lavičky a prodírám se přecpanými ulicemi. Hledám jenom jedno - nějakou zastavárnu.

Otvírám dveře obchodu a pokukuju po hodinkách, drahých prstenech, náušnicích, ale i elektroniky, starožitností a drahých kamenů

"Brý den." Houknu na pozdrav plešatému prodavači s udržovaným knírkem. Přecházím k pultu a vytahuju zapalovač. "Jakou to má cenu?"

Prodavač si nejdřív prohlíží zapalovač, pak mě, moje špinavý a umazaný oblečení a pak zase zapalovač.

"Nemůžu vám nabídnout víc jak 50 liber." ??? Je mi jasný, že tak málo určitě nestál, ale akutně se potřebuju dostat do Londýna a nemám na vybranou.

"120." Procedím skrze zaťaté zuby a snažím se vypadat drsně. "Byl to dárek, vím, kolik stojí."

Prodavač se zakaboní, stáhne rty do úzké linky, ale po chvíli přechází k pohladně a vytahuje bankovky. Culím se.

Jako první jdu do supermarketu a kupuju tunu žrádla - M&M's, Garibaldi, nějakej ovocnej džus, obyčejnou vodu, bagetu, časák, Red Bull, cigára a novej zapalovač. Platím, zase hledám lavičku a užívám si, jak každej můj chuťovej pohárek umírá extatickou smrtí a moje tělo chce víc a víc té chutné sračky. Seru na lidi okolo a cpu se jak protrženej, div si neumatlám triko víc od čokolády než od bahna. Pak na chvíli usínám někde v parku, ale když se probouzím, zjišťuju, že to zrovna chvíle nebyla, jelikož slunce už dávno zapadlo. Kouřím, vytahuju časák a piju Red Bull.

Z budky si volám taxík a jedu na nádraží, kde mi informační tabule sděluje, že je půl třetí ráno a nejdřívější spoj do Londýna jede v 5:32. Zkurvený britský dráhy.

Vzdychám a zase kouřím. Časák si strkám za džíny a přehazuju přes něj tričko. Jdu asi 5 minut od vlakáče a narážím na nějakej nonstopáč - lezu dovnitř. Hrozně to tam smrdí potem a chcankama, takže zase rychle couvám ven.

Nakonec si zase volám taxík a nechávám se odvézt k nejbližšímu normálnímu baru - i tak platím přehnaně moc.

Vcházím dovnitř a ohlušuje mě hlasitá hudba z reproduktorů. I když je to tu o dost menší než v Exitu, rychle si tu zvykám a po chvíli už házím bůčkem u baru a zvu nějaký degešáky na panáka. A na druhýho. A ještě na jednoho.

"Tyvole, chceš nás zabít?" Mrmle přiožralá hnědovláska s krajkovanou push-upkou po třetí tequille.

"Nejdřív znásilnit." Zubím se.

Piju víc než bych asi měl a za chvíli je všechno rozmazaný a já slyším hudbu z větší dálky než předtím. Netancuju, nemám na tanec náladu, jen se tak přiožrale pohupuju do rytmu. I tak mi ale někdo klepe prstem na rameno a zve na dalšího panáka.

Když vycházím z toho baru, je dávno po svítání a já s hrůzou zjišťuju že nemám ani penci.

"Kurva. Doprdele. KURVAAAA!" Zařvu a zoufale rozhodím rukama. Sedám si na obrubník a hledám cigára, jedno vytahuju a zjišťuju, že ho nemám jak zapálit. "MRDAT!" Zahazuju cigáro na vozovku a sleduju, jak ho projíždějící bávo slisuje na placku. Mh. Život na piču.

A tak zase stopuju. Asi čtvrtý auto má náhodou cestu do Londýna - nějakej fotřík s manželkou, evidentně celkem prachatý, tak jim zopakuju tu stejnou storku jako Limetkový paní. Kyvkají hlavama a usmívají se, takže si sedám na trojku a po chvíli usínám.

* * *

"Zlatíčko?" Cítím lehké žďuchnutí do žeber.

"Zlatíčko, notak, prober se!" Prudší žďuchnutí.

"Mmmm." Mrmlám a otevírám oči.

"Už jsme v Londýně." Usmívá se na mě paní, já děkuju a vystupuju - jsem na bulváru. V duchu děkuju bohu a okamžitě jdu do trafa. Postel čeká, všechno ostatní počká do rána.

Ve stejný vteřině, kdy si lehám na (už novou) postel v trafu, usínám a probouzí mě až další žďuchnutí, tentokrát něčím kovovým přímo do čela. A vlastně to ani nebylo moc žďuchnutí, spíš odpal bejsbalovou pálkou na 5 centimetrů.

"Co je dopiče?! Která kurva?" Ječím a hrabu se z peřin. Nade mnou se tyčí Kaya jako Bůh pomsty - v ruce třímá mou tabatěrku na jointy, kterou mi darovala jen před několika desítkama hodin (???) a vypadá fakt dost nasraně.

"Můžeš mi doprdele říct kam ses kurva ztratil?" Ječí hlasem tak vysokým, že by se z fleku mohla ucházet o místo hasičský sirény. Svalím se z postele.

"Neřvi tak prosímtě." Mrmlám a zvedám se ze studený podlahy.

"Tak já nemám řvát?" Pokračuje Key ve svým dramatickým výstupu a hází po mě tabatěrkou, která jen těsně mine moje levý ucho. S hlasitým řinčením dopadá na zem a vypadávají z ní dvě brka a airwavesky.

"Abys věděl, ty čůráku, tak máme všichni do jednoho podmínečný vyloučení a Patricka vyrazili úplně! Celá parta je k smrti vyděšená a rozhádaná a všichni jsme s nervama v piči a ty si tady klidně chrápeš jak Šípková růženka!" Hysterčí Key a po chvíli to vzdává a svalí se na postel.

Drbu se na koulích. Silně nepobírám.

"Vyhodili..?" Žmurknu a beru ze země jointa.

"Vyhodili. Ze školy i z baráku. Liv jen z baráku. Fotr Naomi jí zakázal se s náma stýkat a Jess se s náma přestala bavit sama od sebe. To jsi zase něco posral." Prská a štěká a podává mi zapalovač.

Škrtám a vtahuju do sebe marihuanový opar, bože, to je ale model.

"Za všechno stejně můžeš ty." Mručím a beru místo vedle Key.

"Já vím.. asi proto jsem tak nasraná.."

Na tohle nemám co říct a tak prostě jen hulím a hulím a ani Kaye nenabídnu, aby věděla, že jsem taky trochu nasranej.