Cirkulace - Test lidskosti - DOKONČENO

18. kapitola - Špagety Pomodoro

Líbáme se, vážně dobu, někdo by klidně mohl říct, že jsme tam na mojí starý mikině Guns'n'Roses leželi nekonečně dlouho, ve skutečnosti to bylo ale nanejvýš pár desítek minut.

Když mi Key zajede rukou pod trenky tentokrát, nebráním se, protože.. jí se prostě bránit nejde. Má všechny ženský zbraně a nabíjí je prakticky ve stejný vteřině, kdy z nich střílí, a.. mimoděk zase zavírám oči a nechávám její ruku, aby klouzala po mým naběhnutým péru nahoru a dolů. Po chvíli mi sundala trenky a přestala mi ho honit. Otevírám jedno oko a tvářím se trochu uraženě, než však stihnu něco namítnout, okolo mý chlouby se těsně obemknou její vlhký rty a zasouvá si mě až do krku.

Typíčo. Už vám to někdy někdo dělal pusou když jste byli ztripovaný víc jak Janis Joplin na Woodstocku? Ne..? Tak nevíte o co přicházíte, protože vaše fantazie a droga jsou v naprostý symbióze s jazykem a rtama toho, co vás orálně uspokojuje, a vy prostě nevíte, nevíte nic, a je to hrozně fajn.

Koušu se do rtu a chytám Kayu za vlasy, přirážím, celkem tvrdě, takže mě překvapuje že mi nenablije do klína, ale ta holka asi dávicí reflex nemá ve slovníku, a tak jí prostě šukám hubu a u toho si užívám ten ráj pro můj zrak co mi běhá před očima jako na drátkách.

Když to na mě přijde a já se jí s plnou slávou vystříkám do pusy, je to lepší než tisíc benziňáků a zásobniček na jointy. Pouštím Kaye vlasy (je značně rozcuchaná), a musím se smát, protože jí moje mrdka teče po bradě a ona nestíhá polykat.

Značně vyčerpanej si lehám zpátky na mikinu a culím se jak malý děcko, kterýmu právě někdo dal lístky do Disneylandu pro něj a jeho kamarády - a když se nad tím tak zamyslíte, něco takovýho se stalo i mně.

"Jako nic proti jo, mrdku mám celkem ráda, ale mohl by si někdy tu svou cisternu s Patrickem upustit. Kdybych se udusila, za prvý by ti to bylo líto a za druhý by bylo asi dost divný kdybych měla v úmrtním listě napsaný 'Udušená spermatem'."

Vybuchnu smíchy a dívám se Key do očí, jejichž modř mě totálně oslepuje a já najednou nevím, jestli existuje něco jinýho než její oči.

* * *

Když se vracíme k Lunaparku, přestává pršet, a mě najednou dost silně začíná hryzat svědomí, protože jsem právě Patricka podvedl. Na svoje narozeniny. Se svojí nejlepší kámoškou.

Jasný, byla tu ta trojka, ale s tím jsme souhlasili oba dva a navíc to bylo jen jednou a zařekli jsme se že nikdy víc.. a.. doprdele, já jsem fakt hrozná kurva.

Kaya vedle mě něco žvatlá, ale já ji vůbec neposlouchám, protože jsem myšlenkama jinde. Vytahuju retko a kouřím.

"Kde jste kurva byli?" Vrčí Thomas když dorážíme k zábavnímu parku. Všichni tam na nás čekají - dokonce i Naomi, trochu mě udivuje fakt, že ji ještě nebyli nucený přivázat na vodítko.

"Mh. Projít se." Mrmlám neurčitě a vyhýbám se Patrickovu zvídavému pohledu.

"A co jste dělali vy?" Culí se Kaya a cupitá se líbat s Jamesem, jakoby nic.

Aha. Možná by ode mně bylo taktní Jamesovi říct, že mi ho před chvílí vysála do poslední mikroskopický kapičky, ale je mi jasný, že bych dostal takovou ránu, že bych odletěl do jiný dimenze a s sebou vzal půlku atrakcí.

"No, stihli jsme všechno vyzkoušet asi dvacetkrát a Liv se zase poblila." Seznamuje nás Patrick s jejich dosavadním harmonogramem. Šklebím se a pátrám pohledem po Liv, která fakt vypadá dost jetě, opírá se o železný tyče a kousek od ní se na zemi stkví nádherná přehlídka žaludečních šťáv a jejího dnešního oběda.

"Ty jsi zase měla špagety pomodoro?" Zubím se a hodnotím její blitky. "A já myslel, že už do tý italský restaurace nechodíš, od tý doby, co jsi zdrhla bez placení."

Liv jen něco nesrozumitelnýho zavrčí a radši si sedá na zem.

Patrick mě zezadu obejme a mně je ještě hůř než předtím - pochybuju, že by se na mě byl ještě někdy schopnej podívat, kdyby věděl, k čemu před chvílí došlo na tý kamenitý pláži. Neříkám ale ani popel, protože je mi celkem zima a on je příjemně teplej (...).

"Asi bysme to měli zabalit.." Hodnotím situaci.

"Zabalit? To byla teprve první část oslavy.." Zubí se Patrick a kouše mě do ucha.

Hlasitě si povzdechnu. "No tak fajn. Ale s Liv v jednom autě nejedu." Zubím se.

* * *

Jedeme jenom chviličku - tak pět, deset minut max.

Probodávám Kayu pohledem celej zbytek večera, protože jsme skončili na tý stejný kamenitý pláži a ta děvka to zaručeně VĚDĚLA. Ta si mě ale nevšímá. Je tam tuna chlastu a jídla ale já nemám náladu na nikoho a na nic. A tak se pokradmu vydávám do lesa a najednou už mi není vůbec fajn - pejpry jsou teď na vrcholu svýho působení a já chytám bad trip. Jdu asi deset minut úplně na opačnou stranu od Lunaparku i pláže a sedám si na pařez. Snažím se ignorovat návaly paranoidního smutku, i když je to fakt těžký, takže po chvíli začínám brečet a prostě se jen stáčím do klubíčka. Hlavou mi proudí barvy, obrazce, a dost často i hlasy nebo obličeje, už ale vůbec nejsou ťuťu ňuňu a milý a příjemný, naopak, jsou dost agresivního rázu a já bych se nejradši vrátil zpátky na pláž, protože vím, že mě Patrick obejme a nepustí dokud negativní účinky LSD nepominou. Vůbec ale nevím, kudy jít, bloudím lesem několik hodin, střídavě běžím, jdu normálním krokem, někdy se zastavuju (ale to jen když mám úzkosti). Všude je tma a já nevidím ani na krok před sebe - kolem sebe slyším proběhnout nějaký zvíře a tak křičím, protože chytám stíhy, že to bloudí v kruzích okolo mně, neustále to zmenšuje vzdálenost mezi náma a nakonec se to na mě vrhne a zardousí.

A tak se skácím na zem a řvu víc jak dítě, co potřebuje přebalit, je mi vážně mizerně a nevím, co dělat, aby to přestalo. Hrabu se po kapsách, ale můj mobil zůstal, stejně jako všechno ostatní, na tý zkurvený pláži. Jediný co u sebe nacházím je tabatěrka na jointy od Key, kterou zahazuju velkým obloukem někam do píči, nechci tu zasranou krávu v životě vidět. A pak ještě retka a benziňák. A tak zapaluju retko a nechávám svoji zvrácenou mysl, ať dělá to nejhorší, co dokáže, společně s temnotou, která mě postupně pojídá, až mě nakonec, po několika hodinách, zcela pohltí.