Where Are You

Ztráta nohy

Probudili mě něčí doteky pod trikem. Otočil jsem se na břicho se zamručením. Jeho ruka sklouzla na můj zadek, který zmáčkl. Jekl jsem a on mě začal po zadku jen hladit.

Položil jsem si hlavu na jeho rameno a on mě políbil do vlasů. ,,Jak jsi vlastně přišel o tu nohu?" Podíval jsem se na něj s úsměvem na tváři. ,,Sám nevím... běžel jsem a najednou byla tma." Smutně se usmál.

,,Hnusím se ti že?" Vykulil jsem oči a políbil ho. ,,Katsuki vůbec ce mi nehnusíš! Já jsem hrozně rád za to že žiješ! Nikdy ses mi nehnusil a kvůli tomu že nemáš nohu a máš několik jizev můj názor nezmění!" Usmál se, jeho úsměv mi tak moc chyběl.

,,A...ty jsi úplně zdravý že? Nic na sobě nemáš? Nestalo se ti tady něco?" Sedl si společně se mnou. Zklonil jsem hlavu, obmotal jsem si kolem pasu peřinu protože jsem neměl boxerky a po té době jsem se před ním začal znova stydět.

Uchechtl se, když jsem si obmotával kolem pasu peřinu protože mi to nešlo a tak jsem si jen nahromadil peřinu na klín. Vyhrnul jsem si triko a ukázal mu jizvu přes celé břicho. Vykulil oči a po jizvě mě pohladil.

Najednou se oběvil nade mnou a začal mi sundavat peřinu z klína. Začal jsem zmateně jezdit očima do stran a studem se mi tváře začali barvit na rudo. Strčil jsem ho vedle sebe a rychle si sedl na jeho klín. Obalil jsem se v peřině a lehl si na něj.

,,Nemáš hlad?" Pohladil jsem ho po rameni. ,,Ty vždycky víš kdy se zeptat jestli nemám hlad." Uchechtl se a já vstal. Došel jsem ke skříni kde jsem se následně převlékl a podíval se na něj jak se natahoval z postele pro berly. Rychle jsem došel ke zdi kde byla opřená a podal mu jí.

Děkovně se na mě podíval. Došel taky ke skříni kde se taky oblékl a sedl si na postel. ,,Neber si jí, když jsi doma..." usmál jsem se a rozešel se do kuchyně kde už bylo jídlo a u toho papírek. Abych upřesnil to co si nemá brát tak to je nějaká hodně drahá ortéza na nohu, kterou dostal od nějakého vojáka, který jí už nepotřeboval protože byl už na doživotí vázaný na vozíček...  

Došel za mnou, opřel se lehce o mě a objal mě kolem zad. Usmál jsem se a políbil ho na tváři. Podíval jsem se co psali na papírku. ,,Ahojte vy dva tady Midoriya s Todorokim. Jelikoš jste ještě spali tak jsme se rozhodli odejít domů. Udělal jsem vám jídlo!" Uchechtl jsem se poté co jsem to nahlas přečetl.

Sedl jsem si, Baku si sedl naproti mě a chytl mě za ruku. ,,Mohli by jsme dnes jen odpočívat? Jsem hrozně unavený..." kývl  jsem s úsměvem na tváři ho pohladil  po hřbetu zápěstí.

,,Jen se prosím najes včera jsi sebou plácl do postele a usnul... Nevím jak dlouho si nejedl a hlavně pořádně." Kývl a začal jíst. Usmál jsem se a jíst jsem začal taky.

Když jsme dojedli tak jsem dal nádobí do myčky, kterou jsem následně zapl. Chytl jsem ho za ruku, následně se s ním rozešel do pokoje kde jsem ho donutil si sednout na postel. Posunul se blíže k polštářům. Lehl jsem si k němu a položil si hlavu na jeho klín.

Začal mi zajíždět prsty do vlasů. Usmíval jsem se na něj a užíval si jeho doteků. Usmíval se na mě taky, zamručel jsem z toho jak to je příjemné. Zajel jsem rukou pod jeho triko a začal ho hladit po břiše, protože jsem věděl že to je pro něj příjemné jako pro mě jeho prsty mezi mími vlasy.

Ušklíbl se ale to jak se moje prsty pohybovali po jeho břiše mu bylo stoprocentně příjemné. ,,Moc tě miluju... prosím už nikam neodcházej..."

Cvrnkl mě do nosu. ,,Já tebe taky moc miluju Kiri." Pohladil mě po tváři, při tom mi dal vlasy za ucho. ,,Nikdy už nikam neodejdu bez tebe...už nikdy" přitáhl si mě k sobě a já mu rukou pod trikem zajel omylem k podbříšku.

Chytl mě za tváře, sedl jsem si na jeho klín. Políbil mě, přitom jsem mu hladil podbříšek. Zavzdychal, když jsme se od sebe odtáhli. ,,Tady se ti to líbí?" Druhou rukou jsem ho pohladil po tváři. Zamručel při dalším pohlazení jeho tváře.

Políbil mě na tvář, začervenal jsem se. Lízl mě na tom stejném místě kde mě políbil, mé tváře nabrali větší odstín rudé. Najednou mě ale do té tváře silně kousl a já prudce cukl jak s rukou tak s hlavou.

,,B..aku" Začervenal jsem se hned jak jsem si všiml jak mi sjela ruka. Pohnul jsem s rukou abych jí vytáhl ale on nahlas zavzdychal a já ruku nechal tam kde je. Ruku mi rychle vytáhl a já se ušklíbl.

Lehl jsem si na něj a přitulil se k němu. ,,Bylo to od Midoriy pěkný že nám uvařil jídlo že?" Zamručel. Baku nikdy neměl rád Midoriyu říká mu Deku, smrade, prťousi, brokolice, skřet, stupidní idiote a tak dále. Jenže teď jak se o mě staral tak je na něj hodnější. Sice ne o hodně ale je.

,,M..yslíš že jsou Denki a Shinso mrtvý? Včera nepřijeli..." povzdechl si. ,,Věřím v to že žijí..." Políbil mě na krku. ,,Jenže co, když už živý nejsou?"

,,Nepřemýšlel nad tím... nechci aby jsi přemýšlel nad něčím co ti může zhoršit náladu..." kývl jsem a více se k němu přitulil. ,,Řekneš mi něco co jsi tam zažil?" Podíval jsem se na něj s úsměvem na tváři.

,,Co přesně by jsi chtěl povědět?" Pohladil mě po ruce. ,,Nevím něco.." unaveně jsem zívl. Večer jsem nemohl usnout, proto že jsem se bál že to že je tu je jen sen... ,,Tak třeba to jak jsem přišel o nohu?" Pohodlněji jsem si na něm lehl. ,,Třeba..." uchechtl se a více mě objal.

,,Bylo to večer na nebi byly hvězdy. Párkrát nad náma proletěla i družice. Byly jsme na louce jen já a jeden chlap o pár let starší než já. Povídali jsme si a dívali se na nebe." Zavíral jsem pomalu oči, jen poslouchal jeho hlas a cítil jeho doteky na bocích.

,,Najednou jsme slyšeli výbuch následně po tom křik. Co jsme se otočili proto aby jsme viděli co se stalo tak všichni běželi směrem pryč a za nimi cizí vojáci. V tu dobu jsem ještě měl nohu a tak jsem se v klidu postavil a rozběhl se tam." Pevně jsem mu chytl triko a poslouchal dál.

,,Jenže, když jsem tam přiběhl tak jsem uviděl černo. Když jsem se probudil tak jsem zjistil že po mě někdo něco hodil... všude kam jsem si šáhl byla krev." Začal jsem rychle dýchat, on mě začal hladit na stehně abych se uklidnil.

,,Podíval jsem se na svou nohu, která mě nejvíce bolela ale nebyla na svém místě...bylo jen vidět jak kousek nohy co byl od kolene dolů držel jen za dva svaly... kost ten výbuch nezvládla ani většina nohy." Začal jsem znova usínat protože hlazení po noze mě uklidňovalo a uspávalo.

,,Vytáhl jsem nožík co jsem měl v kapse a ty svaly rozřízl takže už nemělo co držet kousek nohy od kolene dolů a tak jsem nějak vstal vzal si nejblišší dlouhý klacek a rozešel se za ostatníma..., když jsme byly v tom lese jak jsem o něm mluvil tak jsem omdlel.."

,,Je moc dobře že jsi v pořádku...." unaveně jsem promluvil....

Ahojky! Jelikoš dneska mám narozeniny tak jsem se rozhodla udělat kapitolu delší. Doufám že to nevadí. Také chci upozornit že už tu budou jen dvě kapitoli do konce.😊❤❤