Where Are You

Tanec

Ležel jsem na posteli jako človek bez duše, jen jsem tupě zíral na strop a objímal polštář na, kterém měl vždy hlavu Baku. Todoroki s Midoriyou teď bydlí se mnou než dojede poslední linie, takže nemusím dělat už vůbec nic.

Zadíval jsem se na náš společný obrázek. Dával jsem tam Bakugovi pusu na tvář a jeho tváře tam měli červený odstín. Stekla mi slza a usmál jsem se. Podíval jsem se na okno přes, které jde vidět že venku svítí sluníčko ale prší. ,,To je zase den.."

Abych to upřesnil už to jsou tři dny od té doby co přijela třetí linie... chtěl jsem jít dnes na vlakové nádraží a podívat se tam jestli jsme tam Bakuga nezapomněli nebo nepřehlédli aby tam nespal na zemi....  jenže v tomhle počasí budu radši doma.

Před očima pořád vidím jeho štěstí v očích jeho nádherný úsměv, který je to nejhezčí na světě. On je to nejhezčí na světě. On je to nejlepší co mě mohlo potkat...

Setřel jsem si slzy a posadil se na posteli. ,,Jsi hrozný víš? Takhle mě děsíš..." mluvil jsem na polštář s představou že to je Baku. 

Flashback
,,Slib mi že se vrátíš živý a zdravý." Povzdechl si a pohladil mě s úsměvem po tváři. ,,Slibuju že se vrátím živý a zdravý." Utřel mi slzy a já ho pevně objal. ,,Neodcházej... prosím..." chytl mě za tváře, zvedl mi hlavu tak abych na něj koukal a usmál se.

,,Kiri budu muset j..." začal jsem ho mlátit do hrudi a plakat. ,,Neodcházej! Chci být s tebou tohle není fér!" Pevně mě objal a já pomalu přestával do něj bušit. ,,Kiri poslouchej mě. Moc tě miluju a budu na tebe myslet každý den a každou noc." Políbil mě a já mu polibek oplatil.

Najednou se ode mě odtáhnul, podíval jsem se na něj...všiml jsem si slz...hodně slz...usmál se na mě a začal odcházet do svého vlaku. ,,Já tě taky moc miluju Baku! Vrať se mi prosím!" Zařval jsem se slzami v očích, zmizel ve svém vlaku a já ve svém. Oba jsme odjeli úplně někam jinam...

End flashback
Uslyšel jsem klepání. ,,Dále" Do pokoje vešel Midoriya s Todorokim. Sedli si ke mě na postel. ,,Máš dnes něco v plánu?" Záporně jsem zakýval a lehl si . Oni si lehli vedle mě tak že jsem byl uprostřed mezi nimi a chytli mě za ruce.

,,Tak co kdyby jsme se šly projít?" Zvedl jsem jedno obočí a podíval se na Midoriyu. ,,Venku prší ne?" Posadil jsem se  a podíval se ven přes okno. Už nepršelo a sluníčko svítilo ještě více než předtím. Vstal jsem oblékl si boxerky takže jsem si mohl už sundat triko pod kolena a oblékl si tílko.

Hledal jsem nějaké kraťasy, když v tom mi podal Midoriya nějaký co našel. Oblékl jsem si je a zarazil se. ,,Si se zbláznil? V tomhle nikam nejdu vždyť mi jde vidět půlka zadku!" Díval jsem se na sebe v zrcadle.

Oba za mnou došli a otočili mě na bok. ,,Včera jsme se bavili o tom že máš hrozně hezký, pevný, kulatý zadek akorád to není v těch tvích teplácích poznat. Tak teď jsme se aspoň přesvědčili že to je pravda."

Všichni tři jsme se dívali na můj zadek až mi z toho bylo trapně. ,,Ví vůbec Kacchan že máš tak hezký zadek? Vždy ho schováváš." Začervenal jsem se.

,,Možná to tuší ale já se za svůj zadek stydím a hlavně před ním... bojím se že se mu jinak hnusí..." Midoriya mě praštil do zad a chtěl mi více vytáhnout kraťasy, když v tom jsem od něj odskočil a Todoroki s Midoriyou koukali jako velryby na suchu.

,,Co jsem udělal?" Zmateně jsem se díval a Midoriya vyskočil. ,,Jak děláš to twerkování Kiri!" Zvedl jsem jedno obočí. ,,Baku mě učil twerkovat ale já nevěděl jak na to. Tak mě to učil celý den..." zasmál jsem se.

,,Procházka se ruší budeme twerkovat!" Midoriya chytl Todorokiho za ruku a začal ho táhnout do obýváku. ,,Sraz na zahradě!" Zasmál jsem se znova a rozešel se na zahradu.

Čekal jsem asi pět minut než přišli oba a Todoroki si schovával zadek. ,,Prostě si uvolněte zadek a skočte." Učinili tak a já se skrčil. ,,Skrčte se a s uvolněním zadkem se rychle  hýbejte nahoru a dolů.

Opakovali po mě a já se chtěl jak smát tak se jen usmívat. ,,Budeš nás učit takčit dneska Kiri že?!" Kývl jsem i, když vím že tancovat neumím. Stoupl jsem si naproti nim a začal se protahovat. Opět opakovali po mě a já si po dlouhé době něco konečně užíval.

Skočil jsem do prava a přitáhl k sobě levou nohu. Začal jsem pomalu tancovat a oni pořád opakovali po mě. Bylo to úžasný, připomnělo mi to mě a Katsukiho, když jsme spolu takhle tancovali.

Stekla si slza, kterou jsem i rychle setřel. 

Flashback

,,Skoč na mě." Vykulil jsem oči po vyslovení jeho věty. ,,To nejde jsem těžký Baku uplížím ti!" Zasmál se a rozpažil ruce do stran. ,,Dělej a neboj se!" Zařval na mě a já se po dlouhé době odhodlal. Rozběhl jsem se proti němu a skočil na něj.

Chytl mě a já otevřel oči. Políbil jsem ho a objal.

End flashback

,,Já...omlouvám se jen si odskočím. " po tvářích mi začali téct slzy. Rozběhl jsem se domů kde jsem si sedl na svou postel v pokoji a zaryl si nehty do stehen. Snažil jsem se zadržet vzlyky a tak jsem se kousal do rtu, který jsem si  prokousl takže krev začala hladit můj jazyk.

Kovovou pachuť jsem cítil víc a víc. Slzy padali z tváří na stehna po, kterých klouzali červené pramínky z ran po zarytých nehtech.

,,Kurva!" Vstal jsem vzal do ruky skleničku a hodil jí na zeď. Naštěstí se nerozbila ale spadl jsem na kolena. Začal jsem vzlykat a ruce se mi začali klepat jako kdybych byl čivava.

Do pokoje vešel Midoriya a šel ke mě. ,,Nech mě prosím být.." Pohladil mě po zádech. ,,Kiri not.." sundal jsem ze sebe jeho ruku. ,,Řekl jsem nech mě prosím být!" Vyjel jsem po něm a on vylekaně vstal.

,,Chci být chvíli sám...." On odešel a já se opřel o zeď co byla vedle mě. Objal jsem své nohy a začal se houpat ze strany na stranu. Kousl jsem se do kolena a vzlykal.

,,Skončí tohle někdy..?" Utřel jsem si slzy a zhluboka se snažil dýchat....

Ahojky! Je tu další kapitola! Zítra by měla vyjít kapitola, která by měla být o příjezdu 4 linie!😂❤ Doufám že se vám kapitola líbila a čauky!❤