Where Are You

Slíbil mi

,,Jen jednou Kiri a zapomeneš aspoň na Kacchana." Sundal mi triko a chtěl se přisát na mé břicho ale v tu chvíli jsem si triko zase natáhl. ,,To vážně nejde slez ze mě Midoriyo a zapomeneme na to co se stalo"

Políbil mě a v tu chvíli jsem se s ním přetočil a on mi obmotal nohy kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Rychle jsem se chtěl chytit postele abych nespadl ale on mi tam strčil jeho ruku a v tu chvíli mi ruka sjela po té jeho a následně jsem mu ruku pevně chytl abych vážně nespadl.

,,Jen jednou Kiri! Víš jak dlouho jsem s nikým nespal?" Zakňučel a já zakroutil očima. ,,Prostě ze mě sundej ty nohy nebo vážně spadnu." Jen se usmál a nohy na mě přimáčkl více. V hlavě mi začali běhat myšlenky typu. Kde vzal takovou sílu nebo jestli vůbec ví že je ve vztahu Baku ten dominantní takže já jsem jeho hadrová panenka v tomhle ohledu. Nebo prostě jen to že se s ním vyspat prostě nechci.

Chytl jsem ho za stehno, tím se ozval tichý stén z jeho strany a nohy mu spadly na postel. Rychle jsem vydechl a lehl si vedle něj. Zatřásl jsem rukou ve vzduchu a on mě pustil. Vylezl jsem z postele a otřel si rukou rty.

Smutně se na mě díval. Vzal jsem ho do náruče a nesl ho do koupelny kde jsem ho postavil do sprchy a pustil na něj ledovou vodu bez ohledu na to že byl oblečený. Začal ječet a teprve teď vypadal že se probudil.

Jenže já vodu stejně nepouštěl a po chvíli jsem si musel vlést k němu taky protože pořád ječel a snažil se dostat ven. Takže se domem místo jednoho jekotu ozívali dva jekoty.

,,Pusť mě ven!" Oběhl mě a vyskočil ven ze sprchy. Vypl jsem vodu a úplně mokrý jsem vylezl taky ven. Ta jeho reakce byla ale úžasná. ,,Nekoukej na mě!" Zvedl jsem se smíchem ruce a otočil se k němu zády. Začal jsem si ždímat triko co se na mě lepilo.

,,To ty jsi ten kdo mě tu povalil na postel, nezapomeň na to." Uslyšel jsem jen jak si dal Midoriya facku. ,,To se už nestane byla to jen chvilková slabost." Začal jsem se smát, když v tom byla koupelnu slyšet další facka jenže ta byla namířená na mě.

,,Můžu snad já za to že jsi byl..." opět další facka. ,,Sakra nech mě být!"   

O týden později  

S úsměvem jsem stál před domem a čekal na Midoriyu než se vykolíbá taky ven. Abych upřesnil situaci tak jsem včera uklízel a nechal na zemi malý košťátko. No a co se nestalo, to koštátko stálo rukojetí nahoře a já si ho položil doprostřed pokoje, abych ho nehledal, když jsem šel jen na záchod.

No...když jsem se vrátil tak....

Začal jsem se smát a Midoriya co právě přišel teda se přikolíbal tak mě propálil pohledem.

No prostě ten nešika uklouzl, spadl a zadkem dopadl na tu rukujeť od malého košťátka. Bylo to přesně, když se probudil a on spí jen s trikem...

,,Pořád to bolí?" Rozešli jsme se po cestě šnečím krokem. ,,Kdyby to nebolelo tak by jsme tam už dávno byly." Zavrčel na mě. ,,Už se ti omlouvám po desáté! Jen jsem šel na záchod vážně jsem nečekal že si narveš tu rukojeť do prdele!"

Dal mi pěstí do ramene a já si řekl že takhle tam dojdeme až za dlouho a tak jsem si ho hodil na záda a chytl ho za stehna aby nespadl. Zakňučel mi do ucha ale nevšímal jsem si toho. ,,Jestli Kacchan zjistí to co se stalo tak se mi bude smát ještě rok potom!" Uchechtl jsem se.

Po deseti minutách cesty jsme už stáli u vlakového nádraží kde bylo opět hodně lidí. Došli jsme doprostřed vlakového nádraží a tam jsem posadil opatrně Midoriyu na lavičku a já než jsem si stihl sednout tak už přijížděl vlak.

Byl jsem natěšený jako štěně co půjde ven.

Vlak zastavil a všichni se opět začali mačkat ke dveřím. Povzdychl jsem si a sedl si vedle Midoriy. ,,Neboj nerozdupou ho tam." Podíval jsem se na něj a on se usmíval jako vždy.

A je to tady... Bylo zde už opět jen třicet lidí co ještě neodešli a já se odhodlal ho jít hledat. Musel tam být on prostě musel. Vešel jsem do hloučku lidí a začal opět pokřikovat. ,,Katsuki Bakugo?!" Lidé opět řídli a řídli. ,,Katsuki!" Zařval jsem z plných plic jenže žádná odezva.

Začali mi opět téct slzy. ,,Baku...!" Jekl jsem a sesunul se k zemi. Určitě je ještě v tom vlaku. Ano je tam! Najednou jsem zahlédl mě povědomé vlasy. ,,Izuku Midoriya?!" Zvedl jsem prudce hlavu, když v tom jakoby Midoriyu přestal bolet zadek a rozběhl se za Todorokim co stál ode mě pár metrů. Více jsem si sedl na zemi a položil ruce před sebe na zem.

Začal jsem plakat jako smyslu zbavený. ,,Ba..k..u!" Zařval jsem se vzlyky, když se opět neozval jeho hlas tak jsem se neovládl a jekl směr na zem. Někdo mě postavil na nohy měl stejně jemné ruce jako Baku.

Prudce jsem se otočil ale místo něj tam stál Todoroki. Chytl jsem se za vlasy a plakal dále. Jak on tak Midoriya mě objali a já jen zoufale plakal a vzlykal a plakal a kousal se do rtů...

,,Měli by jsme jít..." zvedl jsem prudce hlavu a otočil se směr na vlak. ,,Určitě tam je! Určitě tam spí jako vždycky spí ve vlaku! On mi slíbil že se vrátí živý i zdravý!" Chtěl jsem se rozběhnout do vlaku ale někdo mě chytl za ruku.

Ztáhl mě k sobě a vzal si mě do náruče abych mu neutekl. Pořád jsem plakal. Jen jsem se díval na vlak, který mi pomalu mizel z dohledu. Chytl jsem Todorokiho vojenskou bundu a představoval si že mě drží Baku.

Slzy mi přestali téct, představil jsem si že Todoroki voní jako Baku, usmál jsem se a přitulil se k němu více. Představoval jsem si že mě drží Katsukiho ruce a říká mi utěšující slova.

Usmíval jsem se, zavřel oči a s představou že mě drží můj nejmilejší co se ještě nevrátil jsem usnul v Todorokiho náruči...

Ahojky! Kdo byl hodný a vydal další kapitolu už dnes?!😂❤ no další kapitola vyjde až o výkendu tak čauky!❤