|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XXIV.

Několik vteřin jsem vyčkal před dveřmi, aby si mě Louis nevšiml a aby mě především neslyšel, a vyšel ven. Kroky se vzdalovaly k jídelně. Už už jsem se chtěl za ním připlížit, když mě napadlo, že možná bude chtít jít na záchod.

Schoval jsem se za dveřmi od šatny a čekal, až půjde z jídelny. A opravdu- zamířil na toalety.
Bože, jak může i po probuzení vypadat tak dobře?- napadlo mě, když procházel kolem v nevědění, že tady není sám.

Stálo mě to hodně úsilí, uvědomit si, že jsem celou dobu házel klacky pod nohy jen sám sobě. Sváděl jsem boj sám se sebou. Teď jsem si tím ale byl jistý. Jestli on není ta nejvíc fantastická a sexy bytost, co znám, Slunce nesvítí a svět se neotáčí...

Za kliku jsem vzal zrovna ve chvíli, kdy Louis opustil kabinku a při pohledu na mě zůstal stát strnule na místě.

,,Harry? C-co tu děláš?"- vykoktal trochu nervózně a v rychlosti si umyl ruce.
,,Co ty?"- ušklíbl jsem se a odpověděl mu na otázku otázkou mým rozespalým chraplákem.
Byl tu jen v kraťasech a tričku, byla mu zima a rukama si objímal svoje třesoucí se tělo. ,,Zdála se mi taková...blbost. Šel jsem to rozdýchat."
,,Aha." Chápavě jsem kývnul.
Přistoupil jsem k němu ještě o krok blíž.
,,Klepeš se. Co kdybych tě trochu zahřál?"
Louis si nebyl jistý, zda slyšel správně. Byl jsem už skoro u něj.
,,No, tak to bychom asi měli jít....zpátky"- zabrblal. Nevzdaloval se ale, jeho řeč těla mi prozradila, že mu nevadí moje přítomnost, ba naopak.

Přibližoval jsem se pořád blíž a blíž, až nás zastavila stěna. Moje ruce a nohy mu bránily v jakémkoliv úniku. Nezdálo se však, že by měl v plánu utíkat, přestože jeho srdce bilo tak hlasitě, až jsem to dokázal dost silně slyšet.

Byl o poznání menší než já, hlavu měl tak pozvednutou nahoru, aby se na mě mohl dívat. Snížil jsem se a začal mu dýchat na kůži na krku a vůbec všude, kde měl odhalenou pokožku. Brunetovi se to očividně líbilo, zavíral u toho oči a zakláněl hlavu ještě víc, než bylo třeba.

,,Louisi, opravdu si myslíš, že se mnou nic neděláš? Opravdu myslíš, že se mi nelíbí tvoje úžasný tělo?" - vzdychnul jsem a na vteřinu se na něj podíval. Překvapil mě tím, že nehodlal odpovídat a sám mě popostrčil k tomu, abych radši pokračoval v tom, co jsme načali.

Jemně jsem se otřel o jeho rty a začal ho smyslně líbat. Bylo to něco neskutečného.
Oba jsme to chtěli, oba jsme v tom spolupracovali a budeme si to i oba pamatovat!
S menšími obtížemi se Louis musel neustále stavět na špičky, aby na mě dosáhl a proto jsem dlaně přemístil nejprve na jeho záda, opatrně jimi sjížděl na zadek a nakonec jsem si ho přenesl a posadil do umyvadla, což bylo pro nás oba pohodlnější. Louis se mi zdál lehoučký jako pírko a neměl jsem proto obavy, že by se snad umyvadlo mělo urvat.
Nohami si mě přitáhl blíž a dával mi tím najevo, ať jen pokračuju. Prsty jsem mu rozhrábl jeho rozcuch na hlavě a druhou jsem ho hladil po zádech, za doprovodu společnosti mých rtů, kterými už jsem mu stihl vytvořit malinké, ale viditelné znamínko za uchem. Nosem mě lechtal na rameni, mezitím co jsem mu rukou zajížděl pod slabé tričko.
Normálně bych přidal ke klasické návštěvě rtů i jazyk, ale tak moc jsem se bál, že se tenhle drahocenný moment rozpadne jako domeček z karet, že jsem zůstal u toho, co jsem doposavaď dělal.

Bylo to tak dokonalé, až mi to přišlo nereálné. Třeba se mi to taky jen zdá..

S úsměvem jsem se odtáhl:
,,Co se ti zdálo zlého, honey?"
Louis, pořád nacpaný zadkem v umyvadle mi přejel palcem po dlani.
,,Víš, nebyl to zase tak zlý a hloupý sen."- usmál se.
,,Jo? A co se v něm dělo?"- sám jsem si ho jako panenku zase sundal dolů na zem a pokračoval v laskání jeho pokožky.
,,Věř nebo ne, ale přesně tohle."
,,Taky bych chtěl mít takové hezké sny."- brouknul jsem.
,,A není realita lepší, než sen?"- podíval se na mě s úsměvem na rtech.
,,Tahle rozhodně."- uznal jsem a ještě na několik vteřin ukořistil jeho rty.

,,Chce se ti spát?"- zeptal se, když jsme byli na odchodu ze záchodů.
,,Nikdy jsem se necítil víc vzhůru, baby."
,,Co se takhle trochu pobavit?"
,,Tak jdeme."- usmál jsem se a tiše jsme vyšli ven.
Nevěděl jsem, kam jdeme a tak mě překvapilo, když jsme se po chvilce zastavili před pokojem Arbirátů.
,,Co tady?"- zašeptal jsem do tmy.
,,Co jim tam takhle udělat trošku neplechu?"- usmál se Loui rádoby ďábelsky, v jeho podání samozřejmě sladce.
,,Stráží tu hlídači. Prásknou nás."- namítl jsem, když už bral za kliku.
Nechápavě se na mě podíval:
,,Ty se nebojíš zlíbat mě na záchodech do němoty, ale budeš mít nahnáno z pár týpků v maskáčovejch svetrech? C c c.."- našpulil rty, na kterých mu ode mne přistál polibek.
,,Tak jdeme."- uznal jsem rozhodně a sám vzal za kliku. Nemohl jsem uvěřit, že děláme něco tak nebezpečného, co by se nám později mohlo vymstít. Víc už jsem nad tím ale přemýšlet nechtěl. Teď bylo teď a tady, ne za několik hodin.
Dveře zavrzaly a my jako myšky vlezli dovnitř. Všichni naštěstí spali jak zabití, ve tmě jsem rozeznával některé povědomé tváře.
Jen tak jsem se rozhlížel po temné místnosti, ale to už Louis bral troje něčí pantofle, do jedněch začal lít šťávu, co měla jedna slečna položenou na stole. Nesmírně se u toho bavil.
,,Co tam tak stojíš?"-zasmál se neslyšně, mezitím co si evidentně užíval prohazovat lidem jednotlivé kusy oblečení. Nejsi zase takovej gangster, Loui- řekl jsem mu při pohledu na něj v duchu, ale nechtěl jsem být za netykavku a pro jeho potěšení jsem teda začal dělat dírky do triček. Ne velké, ale rozhodně nepřehlédnutelné.
A musel jsem uznat, že to byla vlastně i docela zábava. Usmíval jsem se už jen při pomyšlení nad tím, co asi ráno řeknou na tu spoušť všude na zemi a uleptané bačkory.

Naše dílo bylo hotovo. Se smíchem jsme rychle pokoj Arbirátů opustili. Venku z postelí už jsme museli být alespoň půl hodiny, zpátky jsme se ale vracet ještě nechystali.
Následoval jsem Louiho ke stolu u recepce. Z otevřené přihrádky tam odsud vyštrachal černou fixku a prohlásil, že má nápad, což nevěstilo nic dobrého. Došel k jedné zdi, byl ke mně zády a to už jsem slyšel jen cvaknutí, jak sundal víčko a začal něco čmárat na stěnu u recepce. Jak se nahýbal výš, pozvedlo mu to volné tričko, které doposud zakrývalo jeho zadek, za který by se nikdo rozhodně nemusel stydět.
Po pár vteřinách byl hotov a podstoupil a zářivě se usmíval, když jsem si přečetl ten nápis. Z nějakého, mě neznámého důvodu, to napsal anglicky.

,,Simon sucks :)"

Frustrovaně a zároveň pobaveně jsem si prohrábl vlasy. ,,Za to nás zabijou..."
,,Prosímtě, nikdo se nedozví, že jsme to byli my."
,,Ty."- opravil jsem ho.

xx

Pro naši poslední zastávku jsme zvolili skleněný tunel, ať to stojí co to stojí. Přeci jen jsme se tam od té doby, co nás sem prvně vedli, nepodívali.

Když jsme míjeli hlídače, připadalo mi, že jsou snad jen nakreslení- žádný z nich nehnul ani brvou. Do té doby, než jsme se přiblížili ke dveřím.
,,Kam jdete?"- otázal se jeden, aniž by nám věnoval jediný pohled, což bylo krajně děsivé.
S obavami v očích jsem se otočil na Louise. Ten to měl ale na háku:
,,Žádný strach, pánové," Usmál se mile a poklepal mi na rameno ,, tady s Robertem potřebujeme jen něco vyřídit v nemocnici." Muži dál nic neříkali a to už mě modrooký táhnul dveřmi k tunelu. Ujistil se, že za námi zavřel a ocitli jsme se tak úplně sami za sklem, s výhledem ven na jasný měsíc, který dělal prostor jasnějším a hezčím.

Musel jsem se uchechtnout. ,,Robert? Ty jsi mi teda fakt špičkovej lhář...vůbec bych to nepoznal! Kdy si Vás mohu pronajmout, mistře Tomlinsone?" Zavtipkoval jsem.

Za ruku mě táhl dál útrobami skla, co nás ze všech stran obklopovalo. Připadal jsem si jako v romantickém filmu pro puberťačky. Vy a hezký kluk- jen vy dva, držíte se za ruce při měsíční záři, ta atmosféra, co panuje...

,,Hmm...pro Vás budu lhát klidně kdykoliv."- zavrněl pobaveně a přitáhl si mě blíž.
Usmíval jsem se od ucha k uchu. Tak tohle je ten pocit, který jsem nikdy nezažil? To příjemné brnění, co ucítím pokaždé, jen když se mě dotkne?

,,Ty jsi tak krásný, Louisi."- řeknu.

Neočekávám od něj odpověď nebo reakci, ale přesto oba víme, co máme dál dělat.

xx

Louis může být konečně šťastný! A nebo ne...? Měl by počítat i s verzí, že to všechno bude nakonec jinak? nazory? nattie xx