|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XXIV.

,,Your lips so kissable
and your kiss unmissable"

Harry's pov

,,Cože jsme?"- vyjekl jsem nevěřícně na Louise, když mi oznámil, co se mezi námi údajně stalo. Sklopil pohled k zemi a tiše větu zopakoval.
Tak my se...já políbil Louise, nebo on mě? Bože, jaký to muselo být?
Na jednu stranu mě to neuvěřitelně stresovalo, na druhou jsem to bral jako vlastně dobrou zprávu. Ta neuvěřitelná čest- políbit Louise Williama Tomlinsona, to se vám jen tak nepoštěstí..

Mým myšlenkám ale rozhodně neodpovídala moje další reakce.
,,No a? Co z toho dedukuješ, Louisi? Byli jsme na sračky..." Založil jsem ruce v bok, čekajíc na jeho odpověď.

,,Jo, já vím, jen...jen abys to věděl pro případ, že...."
Došla mu slova. A kdo mu je asi vzal, ty pitomče- mluvila ke mně ta racionální část v mé hlavě, která ne a ne zmlknout.
Odhodlaně mi vzhlédl k očím a promnul si ruce:
,,Hele, víš co? Nechme to být, jo? Zapomeň na to." Smutně se usmál a odešel pryč z jídelny. Z chodby na mě ještě zavolal:
,,Uvidíme se na pokoji."
Zůstal jsem v jídelně stát sám. Tiše a jako opařený.

Proč já mám takovou schopnost všechno posrat?

xx

PÁTEK

Louis' pov

Seděl jsem sám na trávě před malým útulným domečkem v lese. Všechno bylo skvělé. Nikde žádný Simon, nikde žádná základna, ani číhající válka. Nikde nikdo, jen klidný jarní vánek a cvrlikot ptáků. Nejlepší na tom všem však bylo, že jsem tu nebyl tak úplně sám.
Harry se objevil ve dveřích domku a přišel si ke mně sednout na deku. Naklonil se blíž a dal mi něžnou pusu pod ucho. Usmál se:
,,Loui, proč jsi tak krásný?" Musel jsem se stydlivě uculit.
Nechal jsem se jím položit pod něj na zem a nepřestával s ním udržovat oční kontakt.
,,Mám takové štěstí, že tě mám. Moc tě miluju."- zašeptal svými malinovými rty blízko těch mých.
Oba jsme se neustále sladce uculovali jeden na druhého.
,,Já tebe víc."- oplatil jsem mu a nechal ho zulíbat mě k zbláznění.

Byl jsem celý zpocený a červený, když jsem se vzbudil. No, to byl teda sen-pomyslel jsem si a rozhodl se na chvilku si sednout na postel. Snažil jsem se nadýchat toho minima vzduchu, co tu bylo, což moc nepomáhalo, když nás tu spalo skoro dvacet lidí v jedné minimálně větrané místnosti.
Měl jsem z té až moc živé představy sucho v krku a rozhodl jsem se proto dojít se napít do jídelny a skočit si na záchod.
Jedni kluci mi tenkrát prozradili, že nám tvrdili, že nás na noc zamykají, jen abychom v noci zbytečně necajdali, že dveře jsou normálně otevřené. Proto jsem tedy tiše vstal, vklouzl do pantoflí a rozešel se ven. Co nejtišeji jsem dveře otevřel a zase je za sebou zavřel a doufal, že jsem nikoho nevzbudil.

Na hlavní chodbě mívali i přes noc rozsvíceno, i tak jsem ale zahlédl několik dvojic hlídačů, co hlídali bránu nebo velitelův pokoj a tak podobně. Samosebou mě zahlédli, lekl jsem se, ale když mi dál nevěnovali větší pozornost, vydal jsem se do jídelny.
Tam byla tma, ale nepřišlo mi nějak extra nutné zbytečně rozsvícet a vzít si skleničku a najít po hmatu barel s vodou jsem tedy zvládl i tak.
Šouravým krokem jsem si došel i na záchod a když už jsem se měl k odchodu z toalet, strnul jsem na místě.

Harry's pov

Otevřel jsem oči. Mohlo být tak po druhé ráno, věděl jsem, že jsem už něco naspal, ale ráno bylo ještě daleko. Bylo slyšet jen pravidelné oddychování, v tom se ozvalo vrznutí postele a následné kroky. Automaticky jsme zase zavřel oči a předstíral, že spím, aby mě daná osoba nepřistihla, že jsem vzhůru. Když se ale až nevídaně tiše otevřely dveře, do místnosti proniklo světlo a já odhalil, kdo se vydává ven, vstal jsem pomalu také.