|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XV.

Harry's pov

Brzy ráno mě začaly probouzet jemné dubnové sluneční paprsky. Myslel jsem, že jsem byl první, kdo se probudil, všiml jsem si ale, jak si už Sarah hraje s pramínkem vlasů a Loui se začíná taky probouzet. Možná, že bych býval ještě ležel, ale to bych pak znovu usnul a ostatní by mě museli budit. Vstal jsem tedy sám jako první a došel až k jednomu ze dvou oken v místnosti a rozhlížel se ven. Uvědomil jsem si, že se vlastně nacházíme celkem hluboko v lese. 

Bůh ví, jak bysme skončili, kdyby jsme sem ke Chrisovi nezabloudili...

Vypadalo to tu nádherně. Zelené špičky smrků ozařovalo ranní slunce a už teď byla obloha blankytně modrá. Takovou podívanou jsme tu za tu dobu moc často neviděli a tak mi to hned udělalo malinko lepší náladu. 

,,Pojďte, vstávejte. Trošku se zlidštíme, sníme něco z báglu a někam razíme, ne?"-řekl jsem blondýnce a modrookému, aby vzbudili ještě ty dva spící lenochy. 

 Snídani v podobě jablek a dvou krabic džusu jsme si snědli spolu s tím nádherným výhledem. Ani jsme se nesnažili po sobě alespoň trochu sesbírat ten nepořádek, co po nás zbyl a potichu už otevírali dveře, aby vrzali pokud možno co nejméně.  Ano, bylo trochu drzé jen tak si odejít bez toho, aniž bychom o sobě dali vědět, ale ještě drzejší nám přišlo, abychom kvůli tomu Chrise nebo jeho matku budili. Rozhodli jsme se proto jen nechat na posteli, kde spaly holky lísteček:

,,Šli jsme do neznáma, vrátíme se"

Schody jsme se museli snažit sejít ještě tišeji, páč vrzaly šíleně. ,,Nialle nedupej sakra!"-sykla na něj Nathalie. ,,Já? To ty jdeš jako slon!" S každým krokem schody ale ať jsme se snažili, jak jsme se snažili, vrzaly čím dál hlasitěji. Nebylo tedy divu, že když jsme procházeli chodbou, otevřely se dveře do Chrisova pokoje: ,,Kampak tak brzy?"

,,Ahh, promiň, že jsme tě vzbudili. Nechceme vám tu být na obtíž zbytečně dlouho. Vrátíme se snad někdy odpoledne.."-oznámil jsem a podrbal se u toho na zátylku. 

,,Jo, no..."- zašel Chris pro něco do pokoje a v momentě nám podával mapku okolí, tentokrát naštěstí však novější: 

,,Myslím, že tohle by se vám mohlo hodit."- usmál se. Vděčně jsme kývli hlavami a vyšli ven z domu. 

xx

,,Tak jo, až se znova ztratíme, na nás to nebude, neboť dnes nás vede tady pan Styles!"- vrazila mi do rukou ten kus papíru Sarah a mě nezbývalo tedy nic jiného, než se toho ujmout. Kluci mi naštěstí pomáhali, postupovali jsme rozumně a vše se zdálo být v pořádku. Pomalu jsme se tak vzdalovali od starého domu, který nám Chris do mapky zakreslil a vydali se směr centrum města.

 Nějakou tu chvilku to trvalo, ale přeci jen jsme mezi stromy  postupně začali vidět domy a všechny jiné různé budovy. Octli jsme na kraji lesa a rozhlíželi se dolů do údolí, kde už se rozprostíralo město. 

,,Faaajn...jako záchytný bod budeme brát ten velký obchoďák před námi, protože k němu stojíme více méně nejblíže."- Vyhodnocoval jsem situaci a vyhledával při tom v mapě.

,,Budeme muset sejít dolů, pravděpodobně tudy-"-oznamoval jsem ostatním a ukazoval na cestičku, která se klikatila různě po kopci, nad kterým se skláněl právě onen les a vedla až úplně dolů. 

,,Až budeme dole, omrknul bych mimo infocentra i ten obchoďák, když už tam budem." Nikdo nic nenamítal, neb ani nebylo co a začali jsme tedy opatrně scházet dolů. Cestu jsme zdolávali jako překážkovou dráhu. V jednu chvilku jsme zvedali nohy, aby jsme neměli lýtka samá klíšťata, jak tam byla vysoká tráva, druhou jsme botami čvachtali v bahně a jindy jsme šli zase bokem, abychom neuklouzli po drobných kamíncích. Přesně to se ale někomu z nás muselo stát. Na moment jsem zase študoval mapu, nedával pozor, bota se mi smekla a už jsem letěl dolů. Naštěstí ne daleko a ne moc nebezpečně. Přesto jsem ale zaskučel, když jsem si loket sedřel o hrubý štěrk a praštil se do zad: ,,Kurvaa!"- Musel jsem si zanadávat.