|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter IX.

Louis' pov

Jakoby nestačilo, že mě dneska vzbudili z mrtvých, obeznámili s faktem, že tu budu moct klidně i tam venku -zase- umřít, nebo že nemám o mojí rodině ani tušení, budu teď muset být zase nějakou dobu v klidu a ležet. Zrovna když už jsem měl teda náladu si tělo trochu rozpohybovat.
Po tom, co jsme vyšli z jídelny jsem už začínal cítit, jak se mi svírá žaludek a bolí mě hlava. Připadal jsem si strašně slabý a křehký, ale bůhví proč, jakobych na to byl zvyklý. Zvyklý na to, že jsem často nemocný.
Vybavilo se mi snad něco z mého minulého života? A je to vůbec možné?

Proto jsem se, když se všichni ostatní vydali prozkoumávat základnu, vrátil na pokoj. Sedl jsem si na jednu zadní postel a zhluboka dýchal, nohy přikrčené k tělu v přesvědčení, že za chvilku to bude dobrý. Seděl jsem tam takhle pár minut a jen tak sledoval interiér pokoje, než se pomalu se skřípáním začaly otevírat kovové dveře.
Byl to ten kluk s kudrnatými vlasy, Harry. Vysvětlil jsem mu, co se stalo a on pro mě poslal doktora. Mezitím jsme si povídali a byl jsem za to rád, páč se tu zatím s nikým jiným, kromě Sarah nebavím.
Se Sarah sdílíme palandu a mám štěstí, poněvadž to vypadá, že by tahle milá zimní kráska mohla být moji kamarádkou. Je to správná holka, se kterou se už teď nenudím a vidím, jak je také ráda, že se má s kým bavit.
Ležel jsem v posteli a Harry musel bohužel sledovat moje bolestné výrazy, které obměňovaly naši konverzaci. I tak bylo ale fajn vědět, že v tomhle nejsem sám. Že Harry a Sarah mi pomůžou a že to zvládneme.
Poté, co mě prohlédl doktor jsem už začínal být nějaký unavený, čehož si muž v bílém plášti všiml a řekl mi, ať se vyspím. Harry odešel a ještě než jsem zavřel oči mi sestra přinesla na tácku jakési prášky, které jsem zapil vodou a doufal, že ta bolest, která mě při usínání doprovázela snad brzo zmizí.

xx

V polospánku, tak kolem půl dvanácté jsem začal vnímat obrys postavy sedící vedle mě na křesle. Zamžoural jsem a nesledovala mě jiná hlava, než ta kudrnatá.
Jaktože mě nevzbudily dveře?
Promnul jsem si oči, na posteli se posadil, hlavou opírajíc se o zeď rozespalým hlasem promluvil:
,,Nesnáším, když mě někdo vidí, jak spím. Musím vypadat jako debil."
A až teď jsem pohledem sjel na jeho výraz. Šklebil se.
,,Co je?"- smál jsem se.
,,Co by?"- rozesmál se taky, čímž mi ukázal jeho rozhodně krásný úsměv.
,,Jak dlouho už tu jsi?"
,,Minutku."- Úšklebek z tváře mu ne a ne zmizet, neboť jsem mu na to odpověděl podezíravým výrazem.
,,Dvě.."
,,Tři.."-pokračoval.
,,Notak!"-plácl jsem se se smíchem do stehen.
,,Neee fakt, před chvílí jsem přišel, už mě to tam samotného nebavilo."
,,Aha.."

,,Jsem se chtěl vlastně převlíknout, pak na to nějak nedošlo."-rozešel se Harry ke své posteli, kde vzal balíček se zbytkem oblečení, vyndal si z něj kraťasy a následně si sedl, aby se z dlouhých tepláků převlékl do něčeho lehčího.
I když to je kluk, je rozhodně hezký. To jo. Ale nebudu ze sebe dělat debila a budu koukat jinam. Už jen ze slušnosti.
Přesto mi na jeho nohy ale jeden neposlušný pohled utekl. Naštěstí byl ke mě zády a tak nic neviděl.
Převlečený do kraťasů si triko s dlouhým rukávem vyhrnul k loktům, čímž odhalil svoje potetované ruce.
,,Pěkný tetování."- vypustil jsem do ticha, které nastalo.
Harry se podíval nejprve na mě a potom na své ruce:
,,Jo. Jen kdybych věděl, proč jsem si je všechny dal vytetovat..."
,,Můj případ.."-poznamenal jsem, protože sám jsem jich měl celkem dost a nevěděl o nich ani ň.
A na ukázku Harrymu si vyhrnul rukáv, pod kterým se mi kolem zápěstí točila smyčka z provazu.
Nahnul se, aby se na tetování podíval, ale musel si držet vlasy, aby mu neustále nepadaly do obličeje. Když si jej prohlédl, zabručel:
,,Efff, nemám si čím zaláknout vlasy.."
A začal se prohrabovat v tašce. Vítězně se usmál, když si všiml, že na hřebenu je namotaných několik gumiček.
,,Koukám, že počítali se vším." A trvalo mu chvilinku, než si dlouhé vlasy nejprve rozčesal a poté z nich vykouzlil drdol.
Spokojený se svým dílem si sednul a optal se mě:
,,Jak ti je?"
,,Mnohem lépe. Vlastně už i dobře.. Dostal jsem léky a už je to v pořádku."
,,Tak to jsem rád."
Nebylo už o čem se rozmluvit a tak nastalo trapné ticho. Naprosté ticho, protože z venku ani nešli slyšet ptáci nebo okolní ruch a ani z ostatních místností sem nedoléhaly žádné hlasy. Místností se ozývalo jen Harryho pravidelné oddychování, které mi bylo příjemné na poslech.
Začal jsem se ale smát, poněvadž to bylo už fakt divně dlouhé:
,,Vyprávěj mi něco."- udělal jsem na něj jen tak na oko psí oči a nemohl přehlédnout, jak zaujatě mě ty dva velké zelené body, tmavé a tajemné jako les sledují.
,,Nemůžu ti o ničem povídat. A ty to víš!"-rozesmál se.
,,Není o čem. Jakobych se teď narodil, jakobych teď poznával svět a ještě toho tolik nevěděl..tak se cejtim."
,,No jo..já vím."-spletl jsem si prsty.