9.

1.3K 84 1
                                    

„Co mu mám odepsat?!" Docela mě to celé stresovalo.
„Já nevim... podle mě bys do toho měla jít." Křenila se Cass.
Nervózně jsem si usrkla čaje. Co teď?
Displej telefonu se opět rozzářil.
Prosím. Psal Tom.
Nabaluje mě tu nějakej teplouš a já ho musím přesvědčit, že jsem hetero. Další zpráva.
„Pomož mu, bude vzrůšo." Klepala natěšeně do desky stolu.
„Ne, musíme vypadnout. Já s ním nechci mít nic společného." Vzala jsem kelímek čaje do jedné ruky a druhou jsem si sbírala ze stolu ostatní věci jako telefon a peněženku.
„Nebuď hloupá." Chytla mě Cass za zápěstí.
„Řekla bych, že dělám víc než rozumnou věc." Snažila jsem se vyškubnout, ale zapomněla jsem o té věci na posilování stisku, kterou Cass používá docela často. Osobně nevím k čemu jí to je, ale louskat ořechy a lisovat česnek pro ní musí být hračka.
„Zůstaneš tady. Tečka."
Poraženecky jsem položila svůj čaj zpátky na stůl a s povzdechem se posadila na dřevěnou židli.
Neboj, jsem tady. Odepsala jsem mu. Možná jsem teď udělala chybu ale to bylo v tu chvíli jedno. Chtěla jsem na to přestat myslet, ale i když jsem si představovala Liama Hemswortha v plavkách, nešlo to.
„Tohle je opravdu blbej nápad." Odfrkla jsem si a poklepávala prsty o desku stolu.
„Jinak.. už jsi koukala na ty nový podsedlovky z toho e-shopu, co jsem ti posílala?" Obracela Cass téma.
„Koukala. K Nintendovi by se nejvíc hodila ta červená, ale s mamkou jsme koupily bandáže a čabraku v tmavě modré, takže ji nejspíš přizpůsobím." Zamyslela jsem se nahlas.
„To bude vypadat elegantně. Já Sevimu vybrala černou a k tomu i bílou. Možná budu v budoucnu ladit i do žluté."
„To zní skvěle. No doprdele..." zaťala jsem zuby a radši se vůbec nekoukala ke vchodu. Cass se tam ihned otočila a pak se naklonila ke mně.
„Jako na dramatickým táboře, pamatuješ? Je to teď tvoje role." Zašeptala a zvedla se k odchodu.
„Kam to doprdele jdeš?" Procedila jsem skrz zuby.
„Ačkoliv bych to moc ráda viděla, nechci vám tu křenit. Takže sejdeme se pak v autobuse." Mrkla na mě jedním okem, sebrala si věci a mířila pryč.
Cass prošla kolem Toma, se kterým se pozdravila. Radši jsem koukala do mobilu a v rychlosti vyměňovala moji tapetu s DiCapriem za něco basic. Nakonec jsem tam dala fotku Nintenda z jedné procházky v lese.

Mezitím Tom i se svým čtyřprocentním závěsem přišli k mému stolu.
„Ahoj, zlato." Došel ke mně Tom. Sedl si na židli vedle mě a postavil dva kelímky čaje na stůl. Wow, on si pamatuje, že mám radši čaj než kávu. Jednu ruku hodil kolem mých ramen. Cítila jsem se zvláštně, ale ne nijak extra nepohodlně.
„Ahoj." Usmála jsem se na něj nejupřímnějším způsobem, co to jen šlo.
„To je tvůj kamarád? Nechodí s tebou náhodou na dějepis?" Koukla jsem se na docela vysokého černovlasého týpka, který mi až děsivě moc připomínal Daniela. Vzhledově samozřejmě.
„To je Rick. Potkali jsme se dneska na náměstí." Usmál se na mě tím nejsladším úsměvem co jsem od něj kdy viděla. Bála jsem se, že se ze mě stane diabetik.
„Aha. Fajn. Pokud ti to nebude vadit, Ricku, máme tady rande. Ne že bych tě vyháněla..." Věnovala jsem mu ironický úsměv a rychle Toma stáhla za zátylek do polibku. Díky bohu, že tomova tvář nebyla vidět, protože zaraženějšího člověka jsem snad nikdy neviděla. No, sama jsem nechápala, co to dělám. Ale Tom spolupracoval. Sakra dobře spolupracoval. Na chvíli jsem zavřela oči. A když jsem se pak podívala směrem, kde předtím stál Rick, zahlédla jsem jen jeho záda. Odcházel. Fungovalo to.

V tu chvíli jsem odstrčila Toma. Koukal na mě jako na svatý obrázek.
„Co je?" Hlesla jsem a trošku se od něj odsunula.
„Páni.." Tom koukal před sebe, jako by tam na židli seděl Ježíš a popíjel horkou čokoládu. Fajn, už musím přestat memovat bibli.
Místo plýtvání slov jsem do něj jen šťouchla. Tom se ihned probral.
„Asi jsem byl v nebi." Koukal se kolem sebe.
„Kristepane." Radši jsem si vzala jeden kelímek čaje a pořádně si zavdala. „Asi to ber jako odčinění toho, že jsem si vzala Stone Henge."
„Ale já chci jet na další vyjížďku, prosím." Zadával se na mě. Jestli jste si mysleli, že je Daniel král psích očí a roztomilých úsměvů, tak to jste ještě neviděli tohle. Počkat, cože?
„Myslím, že bychom měli zůstat při starém. Ty mě budeš otravovat, já tebe odmítat a všechno bude fajn." Ani jsem se radši nekoukala na jeho obličej. Další zpráskané štěně už neunesu.
„Ale tohle odmítat nemůžeš." Během sekundy byl zpátky blízko u mě. Naše rty se téměř dotýkaly. Skrz jeho tmavé oči jsem mu skoro viděla až do duše, jak blízko byly.
„Nedělej mi to." Zaskučela jsem.
„Co?" Zašeptal.
„Tohle. Mateš mě, Hollande, šíleně mě mateš." Odtlačila jsem ho dál.
Tom mě jen pozoroval. V očích mu jiskřilo.
„Přestaň na mě tak koukat. A slib mi, že mi přestaneš takhle motat hlavu." Výhružně jsem se zamračila.
„Fajn, přestanu. Ale chci se s tebou víc bavit. Co takhle víc vyjížděk?" Navrhoval.
„No... tak dobře, ale mám ještě jednu podmínku: zpracuješ mi tu esej o těch dinosaurech." Přišla jsem si jak podnikatel na jednání, co se snaží dostat nejlepší cenu.
„Nemám s tím problém." Lhostejně škubl rameny.

Chvilku jsme si s Tomem povídali. Na poslední dva dny to byla nadprůměrná dávka normálních rozhovorů s ním. Průměr se pohybuje tak kolem nuly za měsíc.
Tomovi přišlo upozornění na telefonu.
„Jej, už budu muset. S kámošema jdeme do kina. Nechceš se přidat?" Bral si na sebe džínovou bundu.
„Velkorysá nabídka, ale za půl hodiny odjíždíme." Zkontrolovala jsem čas na mých hodinkách.
„Fajn, tak se uvidíme ve stáji. Pěkný hodinky, mimochodem." Sebral si věci a měl se k odchodu.
„Zatím ahoj." Hlesla jsem a oči mi sklouzly k mým obyčejným bílým hodinkám. Mě až tak krásné nepřišly, ale účel plnily.

S Cass jsme se našly ještě ve městě. Všechno jsem jí hned řekla. Úplně všechno.
„To je tak hustý." Cenila na mě zuby. „Říkám, že z vás dvou ještě něco bude." Zatleskala nadšeně.
Možná jsem taky měla být šťastná nebo nadšená, ale spíš jsem byla až moc zmatená.
„Jinak co Nathan?" Šťouchla jsem do ní loktem.
„Pozvala jsem ho ven." Bylo vidět, jak se jí zapalují líčka.
„A?"
„Řekl, že má dneska odpoledne čas, tak jsem mu navrhla, aby se přišel podívat na kousek tréninku a pak bychom šli někam na jídlo asi." Vyhrkla nadšeně.
„Podle mě bude úžasný jít do města se slámou ve vlasech." Utahovala jsem si z ní.
„Neboj... od čeho máme ve stájích sprchy?" Rozhodila rukama.

To by bylo pro tuhle kapitolu všechno. Jsem ráda, že vás spojení Tom + jezdectví baví. 💕 (Věřte mi, že hledání obrázků Toma na koni na pinterestu jsem si moc užila 😂)

Posílám všechnu lásku, co mi po dvou měsících karantény zbyla ❤️

-Bold Muffin

Shut up, Tom! [Tom Holland FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat