8.

1.3K 81 7
                                    

Přetrpěla jsem si zbytek výkladu pana Flynna o dinosaurech a ještě i gejzíry. Po té výměně názorů díky Tomovi mně přešla chuť.

„...to by bylo z mojí strany všechno. Pokud máte dotazy, směřujte je na mě. Pokud ne, máte na 45 minut rozchod. Pak se všichni sejdeme u vchodu." Oznámil nám učitel.
„Haleluja, strašně se mi chce na záchod." Oddrkla si Cass vedle mě, čapla mě za ruku a táhla ke schodům.
„Jo, asi taky půjdu."
„To s tím Tomem bylo hustý."
„Jak jako hustý, díky němu jsem se pohádala s učitelem. To mi nepřijde moc hustý." S námahou jsem se škrábala do schodů.
„Jiskří to mezi vámi." Mrkla na mě jedním okem.
„Tenhle poznatek sis mohla nechat pro sebe." Šťouchla jsem so ní.

Konečně jsme vylezly ty dlouhé do oblouku zatočené skleněné schody a nabraly směr záchody. Cestou jsem stihla ocenit výtvarné zpracování dveří od dámských i pánských toalet. Takové hezké abstraktní umění.

Ze záchodků jsem vylezla dřív než Cass, která si musela opravit make-up. Povšimla jsem si nápisu vedle dveří Návrhy a ztvárnění dveří obstarali žáci Výtvarné University v Londýně. To mi přišlo moc hezké a originální. I když to byly jen hloupé dveře na záchod, měly přidanou hodnotu.
„Máš zálibu ve dveřích od záchodů?" Zaslechla jsem pobavený tón hlasu za mnou.
„Ty... přidělal jsi mi práci navíc." Otočila jsem se na tu kudrnatou hlavu.
„Měla bys mi děkovat, biologie je úžasná věda." Pořád ten typický úšklebek.
„Nemám ráda biologii. A navíc... nemáš náhodou hodinu?" Zkřížila jsem ruce na hrudi.
„Už jsme skončili. Čekám tu na kluky." Kývl hlavou ke dveřím pánských toalet.
„Už jsem se lekla, že jsi mě přišel zase otravovat." Zakroutila jsem hlavou a naštvaně si odfrkla.
„To vlastně taky. Každopádně teď jsi vypadala jako Lady Caramel před porodem." Tlemil se.
„To chceš říct, že vypadám jak těhotná?" Nadzvedla jsem obočí a očima se vpila do těch jeho kakaově tmavých.
„No..." Sjel mě pohledem od hlavy k patě. „Spíš jen v obličeji." Jeho oči jiskřily jako obloha v 0:01 na Nový rok.
„Bože, proč já musím vždycky narazit na takovýho idiota." Odešla jsem od něj kousek, abych si mohla sednout na pohovku uprostřed té chodby. Tom nemeškal a ihned si sedl vedle mě.
„Však jsem ti teď zalichotil." Začal se obhajovat.
„Lichotit? Ty? Mně? A jak, prosímtě." Ironicky jsem se zasmála.
„Řekl jsem, že nevypadáš úplně jako kůň před porodem." Pokrčil rameny.
„Tak to je lichotka roku, ty kráso." Zakoulela jsem očima, jako když se koulí koule v bowlingu.
„Nech mě to napravit..." Zamyslel se a při tom klepal prsty do kůže na sedačce. „Ehm... tak třeba... máš hezký oči." Vylezlo z něj. Wow, zrovna od něj bych něco takového nečekala.
„Oh, vážně?" Nevěřila jsem jeho slovům. „Jakou mám teda barvu očí?" Zakryla jsem si je rychle rukou.
„Zeleno-hnědou." Vypálil bez váhání. Buď to opravdu věděl, anebo umí sebevědomě hádat. Existuje to vůbec? Sebevědomé tipování?
„Překvapuješ, Hollande." Udiveně jsem stáhla ruku podél těla. „Zásadní otázka... čaj anebo kafe?" Podepřela jsem si hlavu.
„To je pozvání na rande?" Zakmital obočím.
„Ne, jen tu provádím průzkum, zda jsi hoden mého drahoceného času." Pronesla jsem s naprostou vážností v obličeji.
„Aha, dobře. No, snad tě nezklamu, když řeknu čaj." Hodil na mě tázavý pohled.
„Obstál jsi." Zasmála jsem se.
„Co se to tu doprčic děje?" Přišla Cass. Vypadala, že nás už dlouho pozorovala. Jakto, že jsem si jí nevšimla.
„Povídáme si." Škubla jsem rameny.
„To se nestává tak často. Počkej, jdu tady najít teleskop, jestli vám erupce na Slunci nezpůsobily dezorientaci." Rozešla se dolů po schodech. „Bavte se." Dodala se smíchem.
Rozběhla jsem se za Cass. Doznala jsem jí na začátku schodů.

„Co to mělo bejt? Zešílelas?" Poklepala jsem si na čelo, zatímco jsem téměř vyšilovala z následků chování mojí nejlepší kamarádky.
„Nechtěla jsem vám narušit tu kouzelnou chvíli. Proč jsi ho nepozvala, aby šel s námi?" Chytla se zábradlí a cupitala dolů po skleněných schodech.
„Kdyby se to dozvěděl Daniel, žárlivostí by vybouchnul. Víš, jak to měl s Mandy."
„Ale Mandy zahejbala vždycky a Daniel to moc dobře věděl." Zakroutila hlavou. „Nejsi s ním jenom z lítosti... nebo snad ano? Miluješ ho vůbec?" Zarazila se po chvilce.
„Samozřejmě, že ho miluju. Jenom mě nepodporuje v tom, co chci doopravdy jednou dělat." Svěsila jsem ramena a dál střídala nohy po těch průsvitných skleněných deskách. V tu chvíli jsem zahlédla Daniela se svými spoluhráči, jak se něčemu smáli u nějaké kostry.
„A teď přichází ta otázka... je pro tebe ten pravý?" Zamyslela se nahlas Cass.
Chvíli jsem pozorovala Daniela, který se, když mě spatřil, zatvářil docela ublíženě.
„Viděla jsi to? Hodil na mě ublížený pohled, i když on je ten, kdo ublížil." Kroutila jsem nevěřícně hlavou.
„Chce to čas. Ale podle mě vám už to neklape jako na začátku. Mám dojem, že tě Daniel chce mít stejnou jako Mandy." Pokrčila Cass rameny a sešla poslední schod. Stejně jako já.
„Ne, to ne. Nemyslím si."
„Chodíš na zápasy?"
„Chodím. Většinou."
„A byl někdy on na tvých závodech?"
„Nebyl... on tam nikdy nebyl." Sklesle jsem se sesunula na jedno z křesel pod schody.
„Chce z tebe mít jeho roztleskávačku... Jako byla Mandy." Usoudila nakonec Cass.
„To je blbost. Proč by mě chtěl mít jako Mandy, když mu ublížila?"
„Protože se přes ten rozchod ještě nepřenesl."
Opřela jsem se o opěradlo křesla a jen koukala do stropu. Rozchod? To mi přejde unáhlené. Ale co když má Cass pravdu? Co když ze mě chce mít jen další Mandy.

S Cass jsme chvilku bloumaly muzeem sem a tam. Přešla mě chuť koukat se na islandské gejzíry a nějací dinosauři mi byli taktéž ukradení. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co jsme s Cass probíraly. Nemohla jsem to dostat z hlavy. Stejně jako takovou tu vlezlou písničku, co všichni dávají na instastory, až je úplně všude. Rozhlížela jsem se kolem s nadějí, že bych zahlédla Daniela a šla si s ním promluvit, protože nerada v sobě věci dusím. Avšak nebyl nikde k nalezení.

Přiblížil se čas, kdy jsme se všichni měli sejít u vchodu. S Cass jsme posedávaly na pohovkách a čekaly, než všichni přijdou. Po nějaké chvíli se na místě určeném k setkání utvořil hlouček lidí, ke kterému jsme se připojily a čekali jsme na učitele.

Jediné, co nám bylo řečeno, byly časy, v kolik se máme vrátit k autobusu a kam smíme a nesmíme. Pak jsme všichni nasedli do autobusu, který se rozjel směrem centrum.

***

„Jedno karamelové latté a zelený čaj s citronovou kůrou." Objednala Cass.
„Víš, že to nemusíš platit." Šťouchla jsem do ní prstem.
„Pozvala jsem tě. Takže buď ticho." Ukázala na mě výhrůžně a přiložila svou platební kartu k terminálu.

Se svými horkými nápoji jsme se odebraly ke stolku u okna a začaly jsme probírat typické věci.

„...ale neboj, Severus je v pohodě." Dovylíčila jsem jí tu část včerejška, kdy jsem uklidnila Cassina koně.
„No a co bylo dál?" Vyzvídala.
„Tom mi půjčil ručník a měl se k odchodu. Tak jsem si zalezla do šatny a on tam pak přišel, protože si tam nechal klíče od auta. No a viděl mě jenom v podprsence." Zamračila jsem se nad tou představou.
„Hustý. A co říkal?"
„Nic, jenom že si přišel pro klíčky a jestli nechci svézt. Pak mi teda ještě půjčil suchý tričko a hodil mě domů." Pokrčila jsem rameny.
„Takhle milého ho neznám." Podepřela si hlavu a koukala z okna, zatímco usrkávala své latté. Taky jsem se napila čaje.
„Děláš, jako bys ho znala." Uchechtla jsem se.
Můj telefon oznámil příchozí zprávu. Pohlédla jsem na displej a viděla jméno zmiňovaného hnědovlasého kluka.
„Napsal ti?" Vzrušovala se Cass.
Místo odpovědi jsem jen očima přejela zprávu:
Potřebuju pomoct! Buď za pět minut přibližně v kavárně mezi květinářstvím a optikou. Potřebuju, abys hrála mojí přítelkyni.
„Co to má znamenat?" Udiveně jsem svraštila obočí a otočila displej na Cass, aby si taky mohla přečíst tu zprávu.
„Začíná to bejt zajímavější a zajímavější." Vycenila zuby do úsměvu.

Shut up, Tom! [Tom Holland FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat