Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

21.

Poslala jsem Daniela domů s tím, že už se nikdy vracet nemusí, protože o jeho nesmyslné názory ohledně koní nemám ani nejmenší náladu. Jakmile odešel, mohla jsem si v klidu oddechnout. Celý dnešek je docela pomatený a to není ještě ani poledne. Radši jsem se převlékla do pohodlnějších věcí a lehla si do postele. Otevřela jsem si chat s Cass, která mi poslala jednu opravdu hezkou fotku z minulého večera. Byly jsme tam my dvě, jak se objímáme po tom, co jsme skórovaly v beerpongu. Přidala jsem fotku na moje stories s textem: About last night a Cass jsem tam označila. Telefon jsem ihned poté odložila a dopřála si ještě pár okamžiků spánku. Ten prášek na bolest hlavy začal konečně působit.

Vzbudil mě zvuk oznámení na telefonu. Zapomněla jsem si vypnout zvuky. Podívala jsem se tedy, kdo mi píše, přičemž jsem zjistila, že jsem spala zatím tak půl hodiny.

Tom Holland odpovídá na váš příběh: sluší <3

Ugh, co si ten člověk myslí? Znechuceně jsem se otočila na druhý bok a spala jsem dál. Tentokrát jsem ale neudělala tu chybu, že jsem si nevypla zvuky. Hezky jsem se zavrtala do peřiny a zavřela oči, abych svoje tělo a i svou mysl nechala regenerovat.

Vzbudila jsem se a bylo něco kolem jedné odpoledne. Teď čekám jen na proslov od jednoho z dua Mamka & Táta. Až si tohle odbydu, můžu se asi v klidu zase flákat. Jak produktivní víkend zatím. Ovšem večer mě asi nemine učení, jelikož mám přesunutý skokový trénink na zítra s Natashou. Ach ne. Ta bude mí plnou hubu keců.
„Spíš?" Ozvalo se za dveřmi. Po hlase jsem poznala tátu.
„Nee..." Zahučela jsem z postele. Táta vešel dovnitř a posadil se na postel. „Do toho, jen mě pouč, jak je alkohol metla lidstva a jak už bych nikdy neměla chodit ven s Cass, protože má na mě očividně špatný vliv." Chrlila jsem ze sebe a čekala, že tím tátu spíš naštvu, což nebyl můj záměr, ale uvědomila jsem si to pozdě.
„Jen bych chtěl říct, že se na tebe s maminkou zas tak nezlobíme. Mluvili jsme o tom několikrát a shodli jsme se, že byla jen otázka času, kdy začneš vystrkovat drápky. Teď ale čekáme, že ve škole budeš podávat pořád stejné výkony, protože by byla škoda, aby sis nechala utéct nějakou pěknou univerzitu." Dořečnil táta a mě spadl kámen ze srdce. Na tátových reakcích a názorech mi opravdu záleží a nechci ho v žádném ohledu zklamat. Zklamala bych tím i samu sebe.
„Neboj, mé výkony ve škole zůstanou na stejné úrovni. Tohle byla spíš taková jednorázová záležitost, nezvládala bych pak tréninky a závody."
„Dobře. Jen jsem se chtěl ujistit, jestli se ti takový noční život až moc nezalíbil." Zasmál se táta.
„Fakt se není čeho bát, já si dám ještě tak hodinku spánku a pak musím dělat věci do školy." Hodila jsem sebou v posteli.
„Dobře, když tak je tam oběd, dneska jsou špagety s pestem." Táta se zvedl a odcházel ke dveřím.
„Děkuju." Hlesla jsem a opět zavřela oči. Snad už se teď pořádně vyspím.

Spánek se mi nečekaně protáhl o jednu hodinu, tudíž jsem musela ihned začít dělat něco do školy. Pustila jsem se do konverzačních témat na němčinu, které jsem si jen tak letmo přečetla. Německy umím obstojně. Pak zeměpis, musela jsem si doplnit poznámky o Skandinávii, protože jsem kvůli projektům na chemii na pár hodin zeměpisu chyběla. Naštěstí mi to Cass všechno už předtím poslala. Nakonec jsem si cvičně spočetla pár chemických rovnic.

Večer jsem si jen došla do kuchyně pro zbytky od oběda. Ohřála jsem si špagety v mikrovlnné troubě, posypala sýrem a nesla si je nahoru, abych si pustila nějaký seriál. Otevřela jsem notebook a spustila Netflix. Našla jsem si Disenchantment a nechala jsem svůj mozek odpočívat nad nenáročným humorem kresleného seriálu. Po chvíli sledování jsem sáhla po mém telefonu.

Tom Holland: Ty se se mnou nebavíš?
Tom Holland: Halo? Pam?
Cassidy <3 odpovídá na váš příběh: jsme kocky! <3

Tomovi jsem odepsala: Spala jsem, sorry.
Cassidyinu zprávu jsem nechala na později. My dvě, když si píšeme, tak to nemá povětšinou konce a já si chtěla užít nějaký čas sama pro sebe.

Tom Holland: Já už se bál, že ses na mě naštvala, nebo tak něco...
Já: To jsem nevyvrátila. :D
T: Tak už jsi pobrala trochu života, to je jedině dobře. :)

J: No, ale stejně jsem dneska nepoužitelná.
T: Tak ale zítra ten trénink zvládneš, ne?
J: S Natashou? Silně pochybuju.
T: Ale zvládneš, protože ty když chceš, tak zvládneš i nemožné.
J: Jsem nevěděla, že jsi motivační řečník :D
T: Věděla bys, kdyby jsi mě po každém slově, co vypustím z pusy, hned neodpálila. <3
J: Když mi děláš samé naschvály?
T: Vyřešíme to zítra.
J: Ty budeš taky ve stáji?
T: Že váháš, tvůj trénink s Natashou si nemůžu nechat ujít. :D
J: Hele nech si to, já se ti nechodím smát.
T: To by jinak vypadalo, že máš zájem o mou osobu.
J: Ten ale nemám.
T: To si myslíš teď...
J: Hele a dost, já tu mám rozkoukanej seriál Měj se.
T: Tak zítra <3.

Ten člověk mě začíná opět vytáčet. A to už jsem si chvíli myslela, že spolu můžeme normálně vycházet. Co si myslí? Že ho začnu zázračně mít ráda? To by muselo v pekle začít sněžit. Ale zase to není tak, že bych ho absolutně nesnášela, to ne. On je něco mezi. A to mě štve. Nevím, kam ho zařadit a hlavně nevím, jestli a s čím se na něj můžu případně obrátit. Ale proč bych od něj měla kdy něco potřebovat? To je zase otázek. Ano, mám značně chaotickou mysl, třiďte odpad, má to smysl. (pozn. autorky: právě jsem rozesmála samu sebe :D).

Radši jsem odnesla talíř od špaget do kuchyně, abych si za dnešek dopřála alespoň trochu pohybu. Došla jsem zpátky do pokoje. Zašla jsem si do mé koupelny, abych si dopřála horkou sprchu. Pak jsem si vyčistila zuby, udělala nějakou základní skincare a zaparkovala jsem se zase do postele.

Hello again!
S kapitolami se nám roztrhl pytel na to, že jsem byla předtím tak půl roku úplně mimo wattpad :D. Zanechte vote nebo komentík, pokud se líbilo ^.^
Děkuju za veškerou zpětnou vazbu, moc mi vaše vlídná slova pomáhají udržet se v karanténě při životě :D <3
See ya soon!