Shut up, Tom! [Tom Holland FF]

23.

Už jsem jen dopínala podhrdelník na Nintendově uzdečce, když jsem zaslechla přijíždějící auto trenérky. Vystřelila jsem do skříňky pro helmu a obula jsem si mé boty. Do kapsy od rajtek jsem ještě vrazila jezdecké rukavice a vydala jsem se k boxu. Na chodbě jsem spatřila Natashu a její kobylu Sharlotte, bílou jako čerstvě napadaný sníh. Neměla jsem se k pozdravu, vlastně ani Natasha ne, proto jsme na sebe jen tak kývly. Vyvedla jsem si Nintenda z boxu, zavřela prázdný box a pokračovala s mým nejoblíbenějším koněm na světě v cestě k jízdárně. Trenérka a paní Brøggerová stály u ohrady a sledovaly, jak Natasha vodí Sharlotte kolem jízdárny. Vydala jsem se s Nintendem také kolem písečného obdélníku, abych pak mohla Nintendovi v klidu utáhnout podbřišník. Koně se vždycky rádi nafouknou, když jim člověk nandá sedlo. Dotáhla jsem sedlo a sedla si na Nintendův hřbet, abych začala opracovávat. Nejdřív krokování, pak nějaké přechody, pracovní klus, shromažďování cvalu, však to znáte.

Trenérka Lindsey nás zatím pořád pozorovala od ohrady. Nintendo měl dneska trochu dopřednou náladu, tak jsem se snažila udržovat jeho koncentraci během přechodů, dokonce jsme zkusili párkrát přeskok v cvalu, který jsme už nějakou tu dobu trénovali. Nezávisle na tom, co dělala Natasha, jsem si pokračovala v mé rutině k připravení mého koně na skokový trénink.
„Tak děvčata, vidím, že už máte docela připravené, vrhneme se na nějakou kavaletovou práci, pak uděláme pár in outů a uvidíme, jak to půjde." Lindsey se ujala slova, když vstoupila do jízdárny. Nintenda jsem nechala krokem obcházet jízdárnu a sledovala, jak trenérka připrauvje kavalety. Na jízdárně měla s sebou i paní Brøggerovou, která jí s břevny pomáhala.
„Kavalety? Vážně? V centru jsme vždycky dělali rovnou in outy a pak celý parkur." Neodpustila si poznámku Natasha.
„Pokud máš s mými praktikami nějaký problém, tak tamhle je východ." Uzemnila jí Lindsey a já jí začala mít ještě o to radši. Je tu nová, relativně mladá, ale hodně přísná a spravedlivá. Paní B. ví, koho si vybírá do týmu a s trenérkou Lindsey neudělala dle mého názoru chybu.
„Amatérství." Odfoukla si Natasha a udělala se Sharlotte půl jízdárny, abychom nebyly hned za sebou. Nijak jsem její výrok nekomentovala, ale je mi jasné, že s takovým přístupem jí trenérka mít ráda nebude a o to spíš se nedostane nijak daleko.
Kavalety byly připravené  a Lindsey nám řekla, abychom je obě jely ze středu v pracovním klusu se změnou směru a pak zase to samé. Ihned jsem pobídla Nintenda, který mi naklusal a v půlce krátké stěny jsem ho otočila na střed a navigovala jej ke kavaletám. Nintendo první dvě škrtnul, ale zbytek už zvládl v pohodě. „Na začátek dobrý, Pam, akorát jsi jela moc rychle a on si nestíhá uvědomit, co s nohama. Vezmi to příště pomaleji a bude to o poznání lepší. A trochu ještě zklidnit ruku." Říkala Lindsey, když jsem se ocitla zpátky na dlouhé stěně, přičemž sledovala Natashu, jejíž Sharlotte byla trochu zmatená v tom, co se děje. Ani jsem nevnímala, co trenérka Natashe radila a sama jsem si hleděla, abych Nintenda trochu zpomalila a s klidnou rukou ho správně navedla na kavalety. 
„To už bylo mnohem lepší." Pochválila nás trenérka a já nezapomněla Nintenda poplácat na krku za odvedenou práci.

Trénink se pak z kavalet přelil do zmiňovaných in outů. Natasha opouštěla  poslední řadu kavalet celá frustrovaná a ihned se napojila na stěnu, abychom dostaly instrukce k in outům. Nemohla jsem si nevšimnout nově příchozího diváka sedícího na uvazišti. Co ten tu zase chce? Neměla jsem čas vyšetřovat, proč se hnědovlasý kudrnáč zjevil u jízdárny, když mu po mém tréninku nic nebylo. Radši jsem poslouchala nové instrukce od trenérky.

Po pár křížcích a kolmácích už se náš čas naplnil. Nintendo spokojeně odfrkával, když jsme krokovali na jízdárně. Podrbala jsem ho pořádně pod hřívou a chválila ho tím za to, jak udržel po celou dobu tréninku pozornost. Stává se z něj opravdový pracant.
„To nebyl špatnej výkon." Konstatoval Tom od hrazení jízdárny, když jsem se s Nintendem dostala na dlouhou stěnu blíž u stájí.
„No ještě aby, Nintendo byl dneska úžasnej." Hrdě jsem hleděla mému koníkovi mezi uši.
„Já myslel tebe, ale nevadí." Opravil mě.
„Je to týmová práce." Uvedla jsem věci na pravou míru.

Nintenda jsem zastavila na středu, kde jsem z něj ladně seskočila. Ihned jsem uchopila otěže a vedla ho do stáje pod sprchu, byl pěkně zpocený.
„Máš nějaké plány teď?" Přimotal se zase ke mně Tom a doprovázel mě do stájí.
„Osprchnu Nintenda, vezmu ho ven uschnout, protože je hezky a pak asi vyrazím domů." Koukla jsem směrem ke stojanu, kde bezpečně stálo moje kolo.
„A máš něco do školy, nebo tak?" Vyptával se dál.
„Co ten přehnaný zájem?" Pošťuchovala jsem ho.
„Copak o tebe po včerejšku nemůžu mít trochu zájem?" Mrkl na mě a já ho ihned začala pálit pohledem.
„Nechme si to pro sebe, už tak to ví dost lidí." Hodila jsem hlavu směrem, kde se Natasha bavila s trenérkou.
„No a co s ní, ty už se o toho tvýho ex zajímat nemusíš." Poznamenal, když se pohledem vracel ke mně.
„Já chci projít střední bez sporů. Nebo jsem to tak alespoň chtěla, než jsem se zase vyznamenala." Zakroutila jsem očima, když jsem Nintenda odstrojovala u boxu. Sedlo jsem hodila na vrata od boxu, uzdečku pověsila na skobu zatlučenou do dřevěného trámu a místo ní dala Nintendovi ohlávku.
„Zrovna kvůli nějakýmu bezcitnýmu hovadu bych se špatně necítil, být tebou." Obešel mého koně a rázem stál vedle mě.
„Tak to pozor na jazyk zase, byla jsem s ním rok." Okřikla jsem ho drobet.
„ROK?" Vyjekl a hned po tom vyměnil zděšení za lítost. „Teď je mi tě líto ještě o to víc." Pohladil mě rodičovsky po hlavě, na které jsem pořád měla helmu. Díky bohu, jinak by teď sahal na mé neskutečně zpocené vlasy.
„A dost, tuhle konverzaci opouštím." Mlaskla jsem na Nintenda a ten se se mnou poslušně rozešel do mycího boxu. Toma jsem tam nechala stát. Ať si tam třeba vystojí důlek, já má práci.

Po tom, co jsem svého koníka opláchla, jsem cestou kolem boxu pověsila svou helmu na vrata od boxu a pokračovala s Nintendem ven, aby mohl hezky uschnout. Posadila jsem se na můj oblíbený pařez a nechala Nintenda pást. Netrvalo to dlouho a zjevil se u mě zase Tom.
„Ty nemáš nic na práci?" Otočila jsem se na něj trochu otráveně.
„Jen jsem ti chtěl něco říct, ale tak to klidně počká na zítra." Pokrčil rameny.
„Povídej." Stočila jsem své nohy do tureckého sedu a on si sedl vedle mě.
„Zítra nastupuju do nové školy." 

Doufám, že se kapitolka líbí. Dopisovala jsem jí po tom, co jsem dokončila jednu do druhé FF, tak snad to není moc nezáživné, nějak mi docházejí poslední dobou slova. ALe nápady ne, máte se na co těšit. ^.^